21 C 248/2021-28 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou domáhá vůči žalovanému, aby mu soud uložil povinnost zaplatit žalobkyni 1 524 Kč se zákonným úrokem z prodlení z titulu [anonymizována dvě slova] za období od 26. 4. 2020 do 11. 5. 2020 vyplývající z [anonymizováno] smlouvy [číslo]. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. V řízení bylo listinnými důkazy prokázáno, že žalobkyně předložila žalovanému návrh smlouvy, jejímž předmětem bylo [anonymizována dvě slova] za [anonymizováno] způsobenou [anonymizována dvě slova] [značka automobilu], [registrační značka]. Žalovaný s návrhem souhlasil, což projevil zaplacením první splátky [anonymizováno]. Žalovaný se ve smlouvě zavázal platit [anonymizováno] ve výši 3 047 Kč splatné měsíčně vždy k 26. dni kalendářního měsíce (tj. ročně celkem 36 558 Kč). Žalovaný nezaplatil [anonymizováno] splatné dne 26. 4. 2020. Účastníci se dohodli na ukončení [anonymizováno], žalobkyně evidovala zánik [anonymizováno] ke dni 11. 5. 2020. V potvrzení o zániku [anonymizováno] ze dne 4. 6. 2020 žalobkyně žalovaného upozornila na dlužné [anonymizováno] za období od 26. 4. 2020 do 11. 5. 2020 ve výši 1 524 Kč a vyzvala žalovaného k úhradě dlužného [anonymizováno] do 15 dnů od doručení výzvy. Žalovaný neuhradil dlužné [anonymizováno] ani přes předžalobní upomínku žalobkyně, která se dostala do sféry jeho dispozice. 5. Soud nemá důvodu pochybovat o uvedených skutečnostech, tím spíše za situace, kdy žalovaný soudu žádné důkazy nepředložil, žalobou uplatněný nárok nesporoval a uhrazení dlužné částky netvrdil. 6. Soud věc po právní stránce posoudil podle zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla (dále jen„ zákon“), ve spojení s § 2758 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). 7. V projednávané věci uzavřela žalobkyně coby pojistitel s žalovaným coby pojistníkem smlouvu o [anonymizována dvě slova] za [anonymizována dvě slova] provozem [anonymizováno] (o povinném ručení) na dobu neurčitou podle § 3 zákona s počátkem pojištění od 26. 3. 2020 Smlouva byla ukončena a [anonymizováno] zaniklo vzájemnou dohodou účastníků ke dni 11. 5. 2020. Žalovaný nesplnil svoji povinnost hradit žalobkyni [anonymizováno], k čemuž se smlouvou zavázal, když nezaplatil poměrnou část dlužného pojistného splatného dne 26. 4. 2020, přičemž dle § 1958 odst. 1 o. z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. Žalovaný musel vědět s ohledem na obsah smluvních ujednání, že měl platit splátku splatnou 26. 4. 2020 a že žalobkyni dluží část [anonymizováno] až do 11. 5. 2020. Žalobkyně vyzvala žalovaného dopisem ze dne 4. 6. 2020 k zaplacení dlužného pojistného do 15 dnů od doručení výzvy, opakovaně pak předžalobní výzvou ze dne 5. 11. 2020, jež se dostala do sféry dispozice žalovaného 6. 11. 2020. Žalovaný však dlužné [anonymizováno] neuhradil. 8. Podle § 13 odst. 2 věty první zákona má žalobkyně právo na [anonymizováno] do konce kalendářního měsíce, ve kterém [anonymizováno] zaniklo, tj. do 31. 5. 2020, požadovala však [anonymizováno] dlužné jen do 11. 5. 2020 ve výši 1 524 Kč, jehož splatnost nastala dle smluvních ujednání zčásti dne 26. 4. 2020. Soud je proto žalobkyni výrokem I. přiznal, spolu s jí požadovaným zákonným úrokem z prodlení podle § 1970 o. z. ode dne 12. 5. 2020 do zaplacení (prodlení sice nastalo dříve – viz výše, soud však nemohl překročit žalobní návrh). Výše úroku z prodlení vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal zcela úspěšné žalobkyni vůči žalovanému právo na náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b odst. 1 bodu 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 1 524 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a návrh ve věci samé) a dále tři paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhradu za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč (celkem tedy 400 Kč + 600 Kč + 300 Kč + 189 Kč). Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. přiznal soud tyto náklady k rukám zástupce žalobkyně. 10. Lhůtu k plnění soud stanovil podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř. 11. Stručné odůvodnění tohoto rozsudku vychází z § 157 odst. 4 o. s. ř., podle něhož v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.