21 C 65/2021-35 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se domáhala vůči žalovanému, aby mu soud uložil povinnost zaplatit žalobkyni 23 698,49 Kč s příslušenstvím, z titulu smlouvy o [anonymizována dvě slova] uzavřené dne 23. 12. 2014 mezi právní předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba] a žalovaným. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud ve věci rozhodoval podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti žalobkyně i žalovaného. Oba byli k prvnímu jednání konanému dne 30. 8. 2021 řádně předvoláni, žalobkyně se omluvila a souhlasila s jednáním ve své nepřítomnosti, žalovaný se bez omluvy nedostavil. Soud tak vycházel podle § 120 odst. 2 věty druhé o. s. ř. z listinných důkazů předložených žalobkyní, které byly u jednání provedeny. 4. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 5. Podle § 1887 o. z. postoupit lze i soubor pohledávek, ať již současných nebo budoucích, je-li takový soubor pohledávek dostatečně určen, zejména pokud se jedná o pohledávky určitého druhu vznikající věřiteli v určité době nebo o různé pohledávky z téhož právního důvodu. 6. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že společnost [právnická osoba] (dále jen„ [anonymizováno]“) převedla žalovanou pohledávku na společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ [anonymizováno]“), a [anonymizováno] poté převedla tuto pohledávku na žalobkyni. K prokázání těchto skutečností předložila žalobkyně soudu smlouvu o postoupení pohledávek uzavřenou mezi [anonymizováno] a [anonymizováno] ze dne 27. 12. 2019, samostatný soubor označený jako„ Prehled k SoPP“, jenž měl pravděpodobně obsahovat pohledávky postoupené uvedenou smlouvou, a smlouvu o postoupení pohledávek uzavřenou mezi žalobkyní a [anonymizováno] ze dne 19. 12. 2019 s vkopírovanou částí seznamu postupovaných pohledávek (jež měla obsahovat i pohledávku vůči žalovanému). 7. Co se smlouvy uzavřené mezi [anonymizováno] a [anonymizováno] dne 27. 12. 2019 týče, bylo v čl. 3 [číslo] mezi stranami smlouvy sjednáno, že„ do pěti pracovních dnů od doručení datového souboru zaplatí postupník postupiteli (na účet písemně určený postupitelem před výše zmíněným datem) částku rovnající se celkové kupní ceně. (…) [příjmení] se předešlo pochybnostem, nebude postoupení pohledávek úplné, dokud nebude smluvená kupní cena zcela uhrazena na účet postupitele“. Žalobkyně přitom soudu žádný doklad o tom, že [anonymizováno] cenu za postoupení předmětné pohledávky [anonymizováno] uhradila, nepředložila, neprokázala tedy, že smlouva o postoupení souboru pohledávek uzavřená mezi [anonymizováno] a [anonymizováno] ve smyslu shora citovaných ustanovení občanského zákoníku nabyla ve vztahu k postoupeným pohledávkám účinnosti. Takovým dokladem není ani [anonymizováno] o převodu, která je přílohou smlouvy. V ní je jednak zmíněno datum postoupení předcházející uzavření smlouvy (14. 8. 2019), jednak je datový soubor obsahující převedené pohledávky označený odlišně od souboru předloženého žalobkyní („ Prehled k SoPP“) a nelze jej s ním ztotožnit. V„ Prehledu k SoPP“ není pohledávka za žalovaným vůbec uvedena, jeho jméno se v seznamu nikde nenachází. Soud pohledávku v seznamu nedohledal ani podle čísla, jež žalobkyně uvedla v omluvě z jednání. Žalobkyní předložená rámcová smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne 21. 9. 2016 ani smlouva o revolvingovém úvěru ze dne 23. 12. 2016 neobsahují žádné bližší identifikační údaje (např. číslo smlouvy, referenční číslo), podle kterých by šly pohledávky z nich vzniklé dohledat v seznamu pohledávek; žalobkyně přitom tvrdila, že předmětná pohledávka vznikla ze smlouvy o [anonymizována dvě slova] uzavřené dne 23. 12. 2014. 8. Co se smlouvy uzavřené dne 19. 12. 2019 mezi [anonymizováno] a žalobkyní týče, bylo v čl. 3 [číslo] mezi stranami smlouvy sjednáno, že„ do pěti pracovních dnů od doručení datového souboru zaplatí postupník postupiteli na účet číslo (…) částku rovnající se celkové kupní ceně. (…) [příjmení] se předešlo pochybnostem, nebude postoupení pohledávek úplné, dokud nebude smluvená kupní cena zcela uhrazena na účet postupitele“. Žalobkyně přitom soudu žádný doklad o tom, že cenu za postoupení předmětné pohledávky uhradila, nepředložila, neprokázala tedy, že smlouva o postoupení souboru pohledávek uzavřená mezi ní a [anonymizováno] ve smyslu shora citovaných ustanovení občanského zákoníku nabyla ve vztahu k postoupeným pohledávkám účinnosti. Nadto, tato smlouva byla uzavřena před uzavřením smlouvy mezi [anonymizováno] a [anonymizováno], stěží jí tedy mohly být postoupeny pohledávky, které ještě v době uzavření na [anonymizováno] postoupeny nebyly. Ve vkopírovaném seznamu postoupených pohledávek není pohledávka za žalovaným vůbec uvedena, jeho jméno se v seznamu nikde nenachází. 9. Z dalších provedených listinných důkazů soud nezjistil žádné skutečnosti rozhodné pro posouzení klíčové otázky aktivní věcné legitimace žalobkyně. Jelikož tato nebyla prokázána, zamítl soud návrhy na provedení dokazování listinnými důkazy, jež se netýkaly procesu postoupení pohledávky. 10. Poučení podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. soud poskytuje pouze u jednání. Jelikož se žalobkyně k jednání nedostavila, o možnost být soudem řádně poučena o riziku neunesení svého důkazního břemene ohledně své aktivní legitimace se sama připravila. Soud není povinen poskytovat poučení žalobkyni písemně, obzvlášť ne tehdy, je-li zastoupena advokátem. Uvádí-li žalobkyně ve své omluvě z jednání, že v případě, že by jí hrozilo neunesení břemene tvrzení či důkazního, žádá o poučení a poskytnutí lhůty, přehlíží, že soud poučuje podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. toliko u jednání v přítomnosti účastníka řízení, vůči němuž poučení směřuje, jakož i to, že k podmíněnému podání se podle § 41a odst. 2 o. s. ř. nepřihlíží (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 10. 2020, sp. zn. III. ÚS 2848/10, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009; v usnesení sp. zn. 28 Cdo 3665/2009 Nejvyšší soud uzavřel, že„ ustanovení § 118a o. s. ř. upravuje jen poučovací povinnost soudu při jednání. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle ustanovení § 118a o. s. ř. proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn ani povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání.“). Žalobkyní citované rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 11. 4. 2006, sp. zn. 21 Cdo 1696/2005, se týká postupu podle § 115a o. s. ř., nikoli rozhodování u jednání; na to jeho závěry nedopadají. 11. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni nepodařilo předloženými listinnými důkazy prokázat svou aktivní věcnou legitimaci, soud žalobu výrokem I. tohoto rozsudku zamítl. 12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem II. tohoto rozsudku podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo, neboť zcela úspěšnému žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly.