21 C 79/2021-41 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 2 889 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o poskytnutí sídla na adrese [adresa], ze dne 4. 5. 2020, konkrétně neuhrazené faktury [číslo] smluvního úroku z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky. 2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil dne 27. 4. 2021, kdy uvedl, že dluh byl uhrazen. 3. V reakci na vyjádření žalovaného žalobkyně dne 21. 5. 2021 vzala žalobu částečně zpět, a to co do jistiny, smluvního úroku z prodlení ve výši 0,1 % denně z dlužné částky jdoucího od 12. 8. 2020 do 19. 1. 2021, tj. ve výši 465 Kč, a částečně též nákladů spojených s uplatněním pohledávky, neboť žalovaný dne 19. 1. 2021 uhradil žalobkyni 2 889 Kč a dne 25. 2. 2021 uhradil 1 579 Kč. Žalobkyně tak nadále požadovala uhradit zbývající náklady na uplatnění pohledávky ve výši 86 Kč a náhradu nákladů řízení. 4. Obvodní soud pro Prahu 10 usnesením ze dne 28. 6. 2021, č. j. [číslo jednací], jež nabylo právní moci dne [datum], řízení zastavil co do jistiny ve výši 2 889 Kč, smluvního úroku z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 2 889 Kč od 12. 8. 2020 do zaplacení (19. 1. 2021) a náhrady nákladů spojených s uplatněním pohledávky co do částky 1 114 Kč. Předmětem řízení tak zůstala část nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 86 Kč. 5. Žalovaný se k žalobě po jejím částečném zpětvzetí nevyjádřil. 6. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 7. V řízení bylo listinnými důkazy prokázáno, že žalovaný si dne 2. 5. 2020 objednal a zaplatil službu žalobkyně spočívající v poskytnutí sídla na adrese [adresa], po dobu 3 měsíců, přičemž akceptoval obchodní podmínky žalobkyně. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému uvedenou službu od 4. 5. 2020. Žalovaný se zavázal hradit odměnu za poskytnutí sídla ve výši 199 Kč měsíčně + DPH a souhlasil s automatickým prodlužováním poskytované služby vždy o 12 měsíců v případě, že před uplynutím sjednané doby poskytování služby žalobkyni neoznámí, že na dalším prodloužení poskytování sídla již nemá zájem. Pro případ prodlení žalovaného s úhradou odměny byla v čl. 5b) obchodních podmínek stanovena povinnost žalovaného zaplatit žalobkyni smluvní úrok z prodlení ve výši 0,1 % z celkové dlužné částky za každý den prodlení s jejím zaplacením. Žalobkyně vystavila za služby, jež měly být poskytnuté v období od 4. 8. 2020 do 3. 8. 2021, žalovanému fakturu [číslo] na částku 2 889 Kč, splatnou dne 11. 8. 2020. V uvedeném období měl žalovaný své sídlo na adrese poskytované žalobkyní. Žalovaný na uvedenou fakturu před podáním žaloby neuhradil ničeho, a to ani přes předžalobní výzvu žalobkyně. Žalovaný tuto fakturu uhradil až po podání žaloby, dne 19. 1. 2021. Žalovaný dále dne 25. 2. 2021 uhradil žalobkyni částku 1 579 Kč. 8. Soud nemá důvodu pochybovat o uvedených skutečnostech, tím spíše za situace, kdy žalovaný uhradil vyfakturovanou částku po podání žaloby, nerozporoval zbývající žalobou uplatněný nárok ve výši 86 Kč a žádné důkazy soudu nepředložil. 9. Po právní stránce soud věc posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“). Žalobkyně a žalovaný coby podnikatelé mezi sebou platně uzavřeli nepojmenovanou smlouvu dle § 1746 odst. 2 o. z. Předmětem smlouvy byl závazek žalobkyně poskytnout žalovanému ve sjednaném rozsahu smlouvou specifikované služby a závazek žalovaného za tyto služby zaplatit žalobkyni sjednanou odměnu, kterou žalobkyně po automatickém prodloužení smlouvy účtovala jedenkrát ročně. Žalobkyně poskytla žalovanému v období od 4. 8. 2020 do 3. 8. 2021 služby spočívající v zajištění sídla na adrese [adresa], jak plyne z živnostenského rejstříku. Žalovaný naopak svou povinnost uhradit odměnu za tuto službu ve výši 2 889 Kč vyúčtovanou shora uvedenou splatnou fakturou splnil až dne 19. 1. 2021, tedy poté, co žalobkyně uplatnila svou pohledávku u nadepsaného soudu. 10. Jelikož žalovaný porušil své smluvní povinnosti, když se dostal do prodlení s úhradou odměny za poskytnuté služby, měla žalobkyně právo požadovat po žalovaném i smluvní úrok z prodlení podle § 1970 o. z. Jelikož vyšší smluvní úrok z prodlení plní prakticky totožnou funkci jako smluvní pokuta, zabýval se soud ujednáním čl. 5b) obchodních podmínek i z pohledu § 2048 o. z. a shledal je platným. Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu plyne, že smluvní úrok, resp. smluvní pokuta, do výše 0,5 % denně z dlužné částky není v rozporu s dobrými mravy. Jelikož žalovaný dlužnou částku uhradil až 19. 1. 2021, vzniklo žalobkyni právo požadovat po žalovaném smluvní úrok z prodlení za období od 12. 8. 2020 do 19. 1. 2021 z částky 2 889 Kč ve výši 465 Kč. Žalobkyni vzniklo i právo na úhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve smyslu § 513 o. z. ve výši 1 200 Kč dle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 11. Žalovaný po podání žaloby uhradil částku 2 889 Kč, uhradil tedy v plném rozsahu dlužnou odměnu (jistinu). Dále žalovaný zaplatil žalobkyni po podání žaloby částku 1 579 Kč, jíž byl zcela uhrazen smluvní úrok z prodlení ve výši 465 Kč a zčásti náklady spojené s uplatněním pohledávky (1 114 Kč z 1 200 Kč). Zbývající část těchto nákladů ve výši 86 Kč však žalovaný neuhradil. Proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 a § 146 odst. 2 věty první o. s. ř. tak, že za situace, kdy částečné zpětvzetí důvodně podané žaloby zavinil žalovaný částečným uhrazením dlužných částek až po podání žaloby, přiznal zcela úspěšné žalobkyni vůči žalovanému právo na náhradu nákladů řízení ve výši 3 062 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1, § 7 a § 14b odst. 1 bodu 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 2 889 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby podle § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, sepis žaloby) učiněných před podáním žaloby, z částky 1 000 Kč za jeden úkon právní služby podle § 11 odst. 1 a. t. (částečné zpětvzetí žaloby) učiněný po podání žaloby, včetně tří paušálních náhrad hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t., jedné paušální náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a náhrady za daň z přidané hodnoty podle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 21 % z částky 2 200 Kč ve výši 462 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. přiznal soud tyto náklady k rukám zástupce žalobkyně. 13. Soud dospěl k závěru, že v tomto případě jsou splněny podmínky pro přiznání náhrady nákladů řízení v rozsahu podle § 14b a. t. Žaloba je podána na ustáleném vzoru, ve kterém žalobkyně pouze mění osobu žalovaného a několik málo dalších údajů, čímž se celý proces stává z velké části pouze automatizovanou administrativní záležitostí, nevyžadující složité právní posouzení ani zásadní individualizaci skutkových a právních tvrzení. Z úřední činnosti je navíc soudu známo, že žalobkyně je tímto zástupcem zastoupena ve větším množství velmi podobných řízení vedených u Obvodního soudu pro Prahu 10. 14. Lhůtu k plnění soud stanovil podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř. 15. Stručné odůvodnění tohoto rozsudku vychází z § 157 odst. 4 o. s. ř., podle něhož v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.