23 C 107/2021-17 — Obvodní soud pro Prahu 10

Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 22. 3. 2021 domáhala toho, aby soud uložil žalovanému povinnost uhradit jí částku 4 652,38 Kč s příslušenstvím a částku 2 360,69 Kč představující poplatek z prodlení. Žaloba byla odůvodněna tím, že na základě smlouvy„ [anonymizována dvě slova]“ uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným, žalobkyně za žalovaného uhradila částku 5 732 Kč [právnická osoba], částku měl žalovaný žalobkyni vrátit včetně sjednaného poplatku ve výši 458 Kč, přičemž žalovaný uhradil pouze částku 1 537,62 Kč. Žalobkyně tak po žalovaném požaduje kromě dlužné částky 4 652,38 Kč též poplatek z prodlení ve výši 2 360,69 Kč dle smluvních podmínek. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal s peněžitým plněním žalobkyni do prodlení, požadovala žalobkyně rovněž zákonný úrok z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud postupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ o. s. ř.“) a k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Na základě předložených listinných důkazů (smlouva k službě [anonymizována dvě slova], obchodní podmínky, smlouva o poskytování služby [anonymizováno], kopii občanského průkazu, objednávky na [webová adresa], vyúčtování, e-maily, předžalobní výzva) učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: Žalobkyně uzavřela s žalovaným za použití prostředků komunikace na dálku smlouvu k službě [anonymizována dvě slova], na jejímž základě žalovaný mohl čerpat finanční prostředky s odloženou splatností formou nákupu služeb na stránkách vybraného e-shopu, a to až do výše 10 000 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly rovněž všeobecné obchodní podmínky žalobkyně. Žalovaný uskutečnil na internetových stránkách [webová adresa] nákup zboží, a to dne 2. 6. 2019 v celkové ceně 417 Kč, dne 1. 6. 2019 v celkové ceně 485 Kč; za měsíc červen žalovaný uhradil nazpět celkem 300 Kč a zbývalo mu tak uhradit 1 101 Kč. Dne 12. 7. 2019 v celkové ceně 347 Kč, dne 14. 7. 2019 v celkové ceně 139 Kč, dne 14. 7. 2019 v celkové ceně 554 Kč a dne 19. 7. 2019 v celkové ceně 619 Kč; za měsíc červenec žalovaný uhradil nazpět celkem 985,62 Kč a zbývalo mu tak uhradit 1 493,57 Kč. Dne 6. 8. 2019 v celkové ceně 270 Kč, dne 6. 8. 2019 v celkové ceně 149 Kč, dne 7. 8. 2019 v celkové ceně 405 Kč, dne 8. 8. 2019 v celkové ceně 199 Kč, dne 9. 8. 2019 v celkové ceně 389 Kč, dne 12. 8. 2019 v celkové ceně 139 Kč, dne 12. 8. 2019 v celkové ceně 334 Kč, dne 15. 8. 2019 v celkové ceně 379 Kč a dne 16. 8. 2019 v celkové ceně 254 Kč; za měsíc srpen žalovaný uhradil nazpět celkem 252 Kč a zbývalo mu tak uhradit 3 390 Kč. Dne 8. 9. 2019 v celkové ceně 249 Kč, dne 9. 9. 2019 v celkové ceně 155 Kč a dne 21. 9. 2019 v celkové ceně 249 Kč; za měsíc září žalovaný neuhradil ničeho a zbývalo mu tak uhradit 1 321,78 Kč. Na základě smlouvy o poskytování služeb mezi žalobkyní a [právnická osoba] bylo ujednáno, že poskytovatel služeb postoupí pohledávku žalobkyni za úplatu. Žalobkyně uhradila za žalovaného kupní cenu, kterou následně požaduje po žalovaném uhradit. Žalobkyně vyzvala předžalobní výzvou žalovaného k úhradě dlužné částky a poplatku. Shora uvedené listinné důkazy považuje soud za věrohodné, plně prokazující zjištěný skutkový stav shora uvedený, soud nemá důvodu pochybovat o skutečnostech z nich zjištěných. Žalovaný žádné důkazy soudu nepředložil. Soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze ze shora uvedených důkazů navržených žalobkyní. Po právní stránce posoudil soud věc následovně. Uzavřená smlouva z části představovala smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 a ve spojení s § 1746 odst. 2 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o.z.“) a z části šlo o rámcovou smlouvu ohledně předfinancování nákupu zboží, jež je smlouvou o odložené platbě ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (obchodníci provozující e-shopy uzavírají s žalobkyní rámcové smlouvy o postoupení pohledávek, následně žalobkyně v rámci poskytnuté služby předfinancování nákupů platí obchodníkům namísto uživatele [anonymizována dvě slova] kupní cenu zboží; v podstatě však jde o úplatu za postoupení pohledávky ve výši kupní ceny zboží, na žalobkyni je postoupena pohledávka obchodníka na zaplacení kupní ceny za uživatelem [anonymizována dvě slova] a tento uživatel je pak povinen kupní cenu uhradit žalobkyni namísto obchodníka, a to s odkladem splatnosti za úplatu, tj. za„ poplatek za prodloužení splatnosti“). Jako celek tedy jde o smlouvu o spotřebitelském úvěru podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť žalovanému byl poskytnut z části úvěr (možnost nákupu až 10 000 Kč) z části odložená platba (prostřednictvím předfinancování zboží s pomocí [anonymizována dvě slova]). Na základě shora uvedeného skutkového závěru, dospěl soud k právnímu závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o [anonymizována dvě slova]. Na základě této smlouvy žalobkyně umožnila žalovanému čerpat finanční prostředky na úhradu nákupu služeb s odloženou splatností, jejichž vrácení následně požadovala. V období od června 2019 do září 2019 čerpal žalovaný od žalobkyně celkem částku 5 732 Kč na platby u [webová adresa]. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou kupní ceny žalobkyni a vznikla mu povinnost uhradit částku celkem 458 Kč coby poplatku za prodloužení splatnosti, jak si strany sjednaly ve smlouvě. Žalovaný však žalobkyni z jí uhrazené částky vrátil pouze 1 537,62 Kč, a to i přes opakované upomínky žalobkyně zasílané žalovanému na e-mailovou adresu žalovaného, jak bylo ve smlouvě sjednáno. Žalovaný tak vůči žalobkyni má dluh ve výši 4 652,38 Kč. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku, tedy vyhověl žalobě, jak co do jistiny, tak i co do poplatku z prodlení ve výši 2 360,69 Kč. Nárok na zaplacení poplatku z prodlení ve výši 2 360,69 Kč vyplývá ze smlouvy uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným a z obchodních podmínek žalobkyně. Soud vyhověl žalobě i co do zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny uplatněného v souladu s § 1968 o. z., s přihlédnutím k výši úroků, stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 7 013,07 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 200 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč, kterou je zástupce žalobkyně povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. S ohledem na ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. přiznal soud tyto náklady k rukám právního zástupce žalobkyně. Lhůtu k plnění soud stanovil podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř. Stručné odůvodnění tohoto rozsudku vychází z § 157 odst. 4 o. s. ř., podle něhož v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.