23 C 92/2021-21 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 12. 4. 2021 domáhala toho, aby soud uložil žalovanému povinnost uhradit jí částku 8 750 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že její právní předchůdkyně, společnost [právnická osoba], uzavřela s žalovaným prostřednictvím komunikace na dálku smlouvu o úvěru, a to skrze webové stránky [webová adresa]. Na těchto webových stránkách se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním svých osobních údajů a zřídil si uživatelský účet. V rámci registrace odsouhlasil i znění úvěrové smlouvy. Prostřednictvím tohoto účtu pak požádal o poskytnutí úvěru a po ověření jeho schopnosti úvěr splácet mu byl zaslán návrh smlouvy. Poté, co žalovaný návrh akceptoval, mu byl na základě uvedené smlouvy dne 30. 1. 2018 bezhotovostním způsobem poskytnut úvěr ve výši 7 000 Kč. Žalovaný úvěr řádně a včas nesplácel. Dlužná pohledávka představuje nesplacenou jistinu ve výši 7 000 Kč a poplatek za prodloužení termínu splatnosti ve výši 1 750 Kč. Pohledávka byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 1. 1. 2021. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani přes zaslanou předžalobní výzvu. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud postupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ o.s.ř.“) a k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. 4. Jednotlivá skutková zjištění soud učinil z následujících důkazů: [právnická osoba], vystavila na jméno žalovaného dokument označený jako Smlouva o spotřebitelském úvěru, ve kterém je uvedeno, že žalovanému měla být poskytnuta bezúročná zápůjčka ve výši 7 000 Kč se splatností první splátky dne 28. 2. 2018 a druhé (poslední) splátky dne 30. 3. 2018, ze strany žalovaného však není smlouva podepsána (důkaz: Smlouva o spotřebitelském úvěru včetně formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a Všeobecné obchodní podmínky). 5. Na účet žalovaného č. [bankovní účet] byla z účtu společnosti [právnická osoba], pod variabilním symbolem [číslo] odeslána dne 30. 1. 2018 částka 7 000 Kč (důkaz: detail platby). 6. Mezi společností [právnická osoba], a žalobkyní byla dne 1. 1. 2021 uzavřena dohoda, jejímž předmětem bylo mimo jiné postoupení pohledávky za žalovaným, a to s účinností ke dni 1. 1. 2021 O této skutečnosti byl žalovaný informován (důkaz: Smlouva o postoupení pohledávek, včetně příloh a Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 2. 2. 2021 včetně poštovního podacího lístku). 7. Žalovaný byl upomenut k uhrazení výše specifikované pohledávky v třídenní lhůtě s tím, že výzva byla dána na poštu dne 2. 2. 2021 (důkaz: Výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne 2. 2. 2021 včetně poštovního podacího lístku). 8. Z provedených důkazů nebylo zjištěno, že by byl žalovanému zaslán návrh úvěrové smlouvy ani, že by ze strany žalovaného došlo k jakékoliv formě její akceptace. 9. Všechny výše uvedené důkazy soud zhodnotil postupem dle ust. § 132 o. s. ř. jednotlivě a v jejich vzájemné souvislosti. Soud důkazy posoudil jako pravé a věrohodné. Pokud však jde o jejich vypovídací hodnotu, pak má soud za to, že listiny nejsou schopné prokázat tvrzení žalobkyně ohledně způsobu kontraktace, resp. uzavření smlouvy se žalovaným. Z těchto listin je zřejmé, že žalobkyně disponovala údaji žalovaného, lze mít tedy za to, že se žalovaný na stránkách právní předchůdkyně žalobkyně registroval, jak žalobkyně tvrdí. Samotná registrace však byla jen krokem, který kontraktaci předcházel. Skutečnost, zda žalobkyně žalovanému zaslala návrh smlouvy, kterou v tomto řízení předkládá, a zda žalovaný s tímto návrhem souhlasil, předložené listiny neprokazují. Provedení jiných důkazů navrhováno nebylo. 10. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu: [právnická osoba] odeslala dne 30. 1. 2018 na účet žalovaného částku 7 000 Kč [právnická osoba], a žalobkyní byla dne 1. 1. 2021 uzavřena dohoda, jejímž předmětem bylo mimo jiné postoupení pohledávky za žalovaným. O této skutečnosti byl žalovaný informován. Žalovaný byl upomenut k uhrazení pohledávky v třídenní lhůtě výzvou, která byla dána na poštu dne 2. 2. 2021. 11. Po právní stránce soud věc posoudil následovně. 12. Ve sporu o vrácení peněžité částky měla žalobkyně břemeno tvrzení, že s žalovaným byla uzavřena smlouva o zápůjčce či úvěru, že žalovanému byly peněžní prostředky poskytnuty a že je žalovaný řádně a včas nevrátil. Z tohoto břemene tvrzení pak pro žalobkyni vyplývalo důkazní břemeno, pokud jde o prokázání tvrzení, že smlouva byla uzavřena a že na základě této smlouvy byly žalovanému finanční prostředky předány (viz přiměřeně např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 03. 2021, sen. zn. 29 ICdo 112/2019 a judikatura tam uvedená). Žalobkyně však soudu předložila listinu s údaji žalovaného, Smlouvu o spotřebitelském úvěru, která však není opatřena podpisem žalovaného ani jiným důkazem o akceptaci této smluvy. 13. Práva a povinnosti mezi účastníky proto soud posoudil jako bezdůvodné obohacení na straně žalovaného podle § 2991 a násl. o. z., na úkor společnosti [právnická osoba] [právnická osoba], za žalovaným byla postoupena na žalobkyni v souladu s ust. § 1879 a násl. o. z. Na postupníka může totiž přejít postoupená pohledávka z titulu bezdůvodného obohacení, i když ji účastníci v postupní smlouvě kvalifikovali jako pohledávku vyplývající ze smlouvy (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2011, sp. zn. 31 Cdo 678/2009). Žalovaný je tak povinen žalobkyni vydat, oč se obohatil, tj. pouze částku 7 000 Kč. Splatnost této částky ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z., nastala třetím dnem poté, kdy byl žalovaný vyzván k plnění (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 4. 2010, sp. zn. 28 Cdo 4260/2009). Výzva k plnění daná k poštovní přepravě dne 2. 2. 2021, se doslala ve smyslu ust. § 573 o. z., do dispozice žalovaného třetí pracovní den. Povinnost žalovaného zaplatit úroky z prodlení pak vyplývá z ust. § 1970 o. z., výše úroku z prodlení je stanovena nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 14. Na základě výše uvedeného soud žalobě vyhověl pouze co do částky 7 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 6. 5. 2018 do zaplacení (výrok I.). 15. Ve zbývající části týkající se částky 1 750 Kč s přísl. představující poplatek za prodloužení termínu splatnosti soud považoval žalobu s ohledem na shora uvedené argumenty za nedůvodnou, neboť smluvní vztah mezi účastníky a sjednání nároku žalobkyně na tento poplatek, nebyl prokázán. Žaloba tak byla co do zbytku zamítnuta (výrok II.). 16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zčásti úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 893 Kč, přičemž tato částka představuje 60% z jejich celkové výše 1 489 Kč (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 80% a neúspěchu žalobkyně v rozsahu 20%). Celkové (100%) náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 8 750 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. (převzetí a příprava právního zastoupení, předžalobní výzva a sepis žaloby) a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Závěr, že se jedná o žalobu na ustáleném vzoru, soud učinil na základě porovnání několika žalob od téže žalobkyně, kdy je zřejmé, že se v těchto žalobách mění jen údaje individualizující konkrétní žalobu, jako jsou dlužné částky, dny splatnosti, ovšem jinak se jejich text nemění. Vzhledem k tomu, že žalobkyně byla ve sporu zastoupena advokátem, uložil soud celkovou částku nákladů řízení zaplatit přímo tomuto advokátovi ve smyslu ust. § 149 odst. 1 o.s.ř.