28 C 381/2020-29 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by žalované byla uložena povinnost zaplatit ji shora uvedenou částku s příslušenstvím. Žalobkyně poskytla na základě připojení žalované prostřednictvím pevných linek služby Internet a [anonymizováno] TV. Pro jejich užívání je nutné koncové zařízení – [anonymizováno] pro užívání služby internet a zařízení set-top-box pro užívání služby digitální televize [anonymizována dvě slova]. Žalovaná částka představuje souhrn neuhrazených faktur za poskytnuté služby [anonymizováno] Videotéka a nájemné za pronajatá zařízení. Žalobkyně požaduje celkem částku 3 110,43 Kč, kterou žalovaná neuhradila ani přes zaslanou předžalobní upomínku. 2. Žalobce je právnickou osobou se sídlem v České republice, žalovaná je státním občanem Slovenska s pobytem v České republice. Mezinárodní příslušnost zdejšího soudu je dána bydlištěm žalované v souladu s čl. 4 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012. Rozhodné právo dovodil soud jako právo české v souladu s čl. 6 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008. 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 4. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 5. Jelikož předmětem řízení bylo peněžité plnění nepřevyšující částku 10 000 Kč, tj. bagatelní spor, dle § 157 odst. 4 o.s.ř., v návaznosti na § 202 odst. 2 o.s.ř., soud se omezil při svém zdůvodnění rozhodnutí pouze na závěr o skutkovém stavu a právní posouzení věci. 6. Na základě předložených listinných důkazů (předávacích protokolů na pronajatá zařízení, faktur vystavených žalobkyní k úhradě žalované, upomínky ze dne 15. 2. 2018 a pokusu o smír ze dne 2. 5. 2018) učinil soud skutkový a právní závěr: žalobkyní byly na základě připojení pomocí pevných linek poskytnuty služby Internet a [anonymizováno] TV a pronajata zařízení [anonymizováno] modem a set-top-box pro užívání služby digitální televize [anonymizována dvě slova], poskytla tak žalované služby elektronických komunikací dle zákona č. 127/2005 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a žalovaný byl povinen hradit cenu za pronajatá zařízení a služby. V řízení bylo na žalované, aby případně tvrdila a prokázala, že žalovanou částku zcela či částečně uhradila, žalovaná byla však v řízení nečinná, soud proto na základě provedeného dokazování žalobě v rozsahu výroku I. vyhověl. 7. Žalobkyní uplatněný nárok na zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 200 Kč soud zamítl, neboť je z žaloby zřejmé, že žalobkyně nárokem míní náklady řízení, které však nelze považovat za nárok na plnění. Soud proto o této částce rozhodl v rámci nákladů řízení. 8. Soud má za to, že se žalobkyni podařilo předloženými listinnými důkazy prokázat tvrzení obsažená v žalobě, a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I., tedy žalobě v tomto rozsahu vyhověl. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení s plněním peněžitého dluhu, přiznal soud žalobkyni též nárok na zaplacení úroku z prodlení ve smyslu § 1968 a § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Výše úroku z prodlení vychází z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a žalobkyni byl dále přiznán nárok na paušální náhradu dle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. ve výši 200 Kč, a to za 2 úkony po 100 Kč (předžalobní upomínka a návrh ve věci samé). 10. Lhůtu k plnění výroku I. a II. stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.