34 C 216/2021-19 — Obvodní soud pro Prahu 10

Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu), doručenou [název soudu] dne 27. 5. 2021, domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 3 659 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaný dne 16. 3. 2020 na zastávce [ulice] [část obce] nastoupil do autobusu [číslo] ve kterém bylo nejméně pět osob, a v tomto autobusu bez jakékoliv příčiny sprostě nadával cestujícím a následně fyzicky napadl pana [jméno] [příjmení], kterého opakovaně udeřil pěstí do oblasti hlavy a následně jej chytil a narážel s ním do zadních dveří autobusu. V důsledku protiprávního jednání žalovaného a příčinné souvislosti s poškozením zdraví pojištěnce, uhradila žalobkyně náklady léčení za tohoto pojištěnce v celkové výši 3 659 Kč. Žalovaný má povinnost žalobkyni tuto úhradu nahradit, avšak do dnešního dne tak neučinil. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Soud na základě listinných důkazů, které měl k dispozici, učinil následující závěr o skutkovém stavu: Žalovaný fyzicky napadl [jméno] [příjmení] v autobusu linky [číslo] čímž mu způsobil poranění hlavy. Jednání žalovaného bylo předmětem [anonymizováno] řízení u [název soudu], který vydal pravomocný [anonymizováno] příkaz, na základě kterého byl žalovaný uznán vinným z přečinu [anonymizováno] podle § 358 odst. 1 trestního zákoníku (pravomocným [anonymizováno] příkazem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 18. 3. 2020, č. j. 1 T 33/2020). V důsledku protiprávního jednání žalovaného uhradila žalobkyně náhradu nákladů léčení za svého pojištěnce v celkové výši 3 659 Kč (vyúčtováním [anonymizováno] péče a rozpisem plateb k náhradě za léčení ze dne 29. 6. 2020). Žalovaný náhradu nákladů léčení ve stanovené výši žalobkyni neuhradil, a to ani přes zaslání předžalobní výzvy (výzvou ze dne 23. 7. 2020 s doručenkou). Shora uvedené listinné důkazy považuje soud za věrohodné, plně prokazující zjištěný skutkový stav shora uvedený, soud nemá důvodu pochybovat o skutečnostech z nich zjištěných. Žalovaný žádné důkazy soudu nepředložil. Soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze ze shora uvedených důkazů navržených žalobkyní. Podle ustanovení § 55 zákona č. 48/1997 Sb., zákona o veřejném zdravotním pojištění, příslušná zdravotní pojišťovna má vůči třetí osobě právo na náhradu těch nákladů na hrazené služby, které vynaložila v důsledku zaviněného protiprávního jednání této třetí osoby vůči pojištěnci. Náhrada podle věty první je příjmem fondů zdravotní pojišťovny. Na základě shora uvedeného skutkového závěru dospěl soud k následujícímu právnímu závěru: V důsledku fyzického napadení svého pojištěnce, vynaložila žalobkyně náklady na léčení ve výši 3 659 Kč, k jejichž uhrazení je podle ust. §55 zákona č. 48/1997 Sb., zákona o veřejném zdravotním pojištění, povinen žalovaný, který pojištěnce žalobkyně fyzicky napadl. Žalovaný nezaplatil žalovanou částku do rozhodnutí soudu, ocitl se tak v prodlení s placením dluhu a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citované zákonné ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 300 Kč Tyto náklady sestávají ze soudního poplatku ve výši 400 Kč, z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 900 Kč představující 300 Kč za každý ze tří úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky. Dle usnesení [název soudu] ze dne 28. 6. 2012, sp. zn. [spisová značka] plyne, že zdravotní pojišťovny nejsou v řízeních o nároku na náhradu nákladů na péči hrazenou ze zdravotního pojištění, které vynaložily v důsledku zaviněného protiprávního jednání třetí osoby vůči pojištěnci, osvobozeny od soudních poplatků podle zákona č. 549/1991 Sb. ve znění účinném od 1. 9. 2011. Přestože podáním návrhu vznikla poplatková povinnost ve výši 400 Kč podle [anonymizována čtyři slova], písm. a) Sazebníku poplatků, žalobkyně soudní poplatek nezaplatila. Žalobkyně není v tomto řízení osvobozena od soudních poplatků, a proto soud výrokem III. tohoto rozsudku uložil žalobkyni povinnost k úhradě soudního poplatku za jí podanou žalobu (návrh na vydání elektronického platebního rozkazu). Soudní poplatek může být uhrazen buď v kolkových známkách anebo na účet podepsaného soudu [číslo] pod variabilním symbolem [anonymizována dvě slova] [číslo] [anonymizováno]. Lhůta k plnění byla stanovena v délce 3 dnů od právní moci rozsudku v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř. Pro úplnost soud uvádí, že jelikož předmětem řízení bylo peněžité plnění nepřevyšující částku 10 000 Kč (bagatelní spor, § 157 odst. 4 o. s. ř. v návaznosti na § 202 odst. 2 o. s. ř.), soud se omezil při svém zdůvodnění rozhodnutí pouze na závěr o skutkovém stavu a právní posouzení věci.