46 C 123/2021-38 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit jí 13 215 Kč se zákonným úrokem z prodlení a rovněž tak povinnost nahradit vzniklé náklady řízení s odůvodněním, že nárok vznikl z titulu [anonymizováno] obohacení. Žalobkyně dne 6. 5. 2017 uzavřela smlouvu o sdružených službách dodávky [anonymizována dvě slova] se zemřelým [jméno] [příjmení], [datum narození], zemř. [datum]. Na základě výše uvedené smlouvy žalobkyně dodávala [anonymizována dvě slova] do odběrného místa na adrese [adresa žalovaného]. V odběrovém místě i po úmrtí odběratele [jméno] [příjmení] žil jeho vnuk, tj. žalovaný. Za období od 8. 11. 2018 do 13. 5. 2019 žalobkyně eviduje neuhrazenou cenu zemního plynu odebraného ve výši uvedeném odběrovém místě ve výši 13 215 Kč. Žalovaný žalobkyni ničehož neuhradil ani přes její výzvu. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. 4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Žalobkyně s [jméno] [příjmení], [datum narození], zemř. [datum], uzavřela dne 6. 5. 2017 smlouvu označenou jako Smlouva o sdružených službách [anonymizováno] a odběru [anonymizována dvě slova]. Uvedenou smlouvou se žalobkyně zavázala dodávat [anonymizována dvě slova] do odběrného místa na adrese: [adresa žalovaného], spolu s dalšími službami (prokázáno Smlouvou o sdružených službách dodávky [anonymizována dvě slova] ze dne 6. 5. 2017 s všeobecnými podmínkami žalobkyně). V odběrném místě spolu s [jméno] [příjmení] žil i jeho vnuk, tj. žalovaný. Žalovaný žil v odběrném místě až do dne 31. 5. 2019, přičemž i po smrti [jméno] [příjmení] odebíral [anonymizována dvě slova], a to až do dne odebrání [anonymizováno], tj. 14. 5. 2019 (prokázáno nájemní smlouvou ze dne 17. 5. 2004 a sdělením [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ze dne 7. 9. 2020). Žalobkyně eviduje neuhrazené platby za dodávku [anonymizována dvě slova] do předmětného odběrného místa za období od 8. 11. 2018 do 13. 5. 2019, a to v souhrnné výši 13 215 Kč (prokázáno fakturou [číslo] ze dne 20. 12. 2018, fakturou [číslo] ze dne 22. 5. 2019 a fakturou [číslo] ze dne 11. 6. 2019). Dopisem ze dne 10. 9. 2020 žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky za odebraný [anonymizována dvě slova], a to nejpozději do dne 10. 10. 2020 (prokázáno výzvou ze dne 10. 9. 2020 a podacím archem ze dne 11. 9. 2020). 5. Po stránce právní soud uzavřel, že mezi žalobkyní a [jméno] [příjmení] byla platně uzavřena smlouva o sdružených dodávkách [anonymizována dvě slova] ve smyslu ustanovení § 72 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon) ve spojení s § 2079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), na základě které žalobkyně dodávala do výše uvedeného odběrného místa zemní plyn. Žalovaný žil v odběrném místě spolu s [jméno] [příjmení] a i po jeho smrti dne 16. 1. 2018, odebíral zemní plyn, avšak bez žádného právního titulu, když s žalobkyní neuzavřel žádnou smlouvu. Žalobkyni tak vzniklo v souladu s § 2991 a násl. o.z. právo na vydání bezdůvodného obohacení. Jelikož žalovaný zemní plyn odebraný od žalobkyně zužitkoval, není tedy možné vydání předmětu bezdůvodného obohacení na straně žalovaného a žalobkyně tak má právo dle § 2999 odst. 1 o.z. na peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny, která činí částku 13 215 Kč. Jelikož žalovaný bezdůvodné do jeho splatnosti na základě výzvy žalobkyně ze dne 10. 9. 2020 neuhradil, vzniklo žalobkyni též právo požadovat po žalovaném úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a to ode dne následujícího po dni splatnosti shora uvedené faktury. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 452 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 13 215 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.