46 C 265/2021-68 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se v řízení domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud žalovanému uložil povinnost uhradit plnění popsané ve výroku I. tohoto rozsudku představující jistinu ve výši 5 262,61 Kč, kterou byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni z titulu Smlouvy o bankovních službách uzavřené mezi účastníky dne 18. 5. 2015 a Smlouvy o povoleném debetu uzavřené mezi účastníky dne 23. 8. 2017. Žalovaný dle tvrzení žalobkyně porušil povinnost z uvedené Smlouvy o povoleném debetu, neboť přečerpal žalobkyní vedený bankovní účet nad rámec sjednaného debetního limitu, tj. nad rámec 5 000 Kč, čímž na tomto účtu dosáhl nekrytého záporného zůstatku (tzv. nepovoleného debetu). Z důvodu podstatného porušení smluvních povinností spočívajícího ve vzniku nepovoleného debetního zůstatku, který nebyl uhrazen v přiměřené době po jeho vzniku, přistoupila žalobkyně ke dni 4. 8. 2020 k odstoupení od výše uvedené smlouvy. Žalovaný ani po odstoupení od smlouvy dluh neuhradil, a to ani v návaznosti na předžalobní upomínku. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil 3. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o.s.ř.”) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o.s.ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. 4. Soud vzal z listinných důkazů za prokázané, že dne 18. 5. 2015 si žalovaný a žalobkyně mezi sebou platně sjednali smlouvu, na jejímž základě byl žalovanému zřízen a veden běžný bankovní účet č. [bankovní účet]. Žalobkyně s žalovaným posléze dne 23. 8. 2017 uzavřela smlouvu o povoleném bankovním debetu ve výši 5 000 Kč. Žalovaný porušil svou povinnost udržovat debet v maximální výši 5 000 Kč, když se dostal v období od 8. 12. 2019 do 24. 8. 2020 do nepovoleného debetu. Žalobkyně z výše uvedeného důvodu odstoupila dne 4. 8. 2020 od smlouvy, a to s účinností ke dni 20. 8. 2020. Posléze žalobkyně bankovní účet žalovaného zrušila a převedla jej na úvěrový účet ke dni 25. 8. 2020, přičemž konečný zůstatek na účtu činil částku mínus 5 262.61 Kč. Předžalobní upomínkou žalobkyně žalovaného vyzvala k neprodlenému zaplacení dlužné částky, avšak žalovaný dluh neuhradil. 5. Na základě učiněného skutkového závěru učinil soud následující právní závěr: <i>6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> 7. Na základě shora uvedeného skutkového závěru, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k právnímu závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 o. z. Žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 5 000 Kč, který žalovaný však přečerpal o 262,61 Kč (včetně úroků a veškerých poplatků), tj. celková částka úvěru tedy činila 5 262,61 Kč. Z důvodu přečerpání úvěru žalobkyně odstoupila od smluv s žalovaným a vyzvala jej k úhradě dlužné částky. Jelikož žalovaný poskytnuté peněžní prostředky nevrátil, uložil mu tuto povinnost soud rozsudkem. S prodlením žalovaného vzniklo dle § 1970 o.z. žalobkyni též právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 5 262,61 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.