5 C 247/2021-20 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) ze dne 25. 8. 2021 domáhala na žalovaném zaplacení 16 460 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně zjistila, že žalovaný neměl ode dne 1. 2. 2019 do 31. 3. 2020 a dále od 1. 4. 2020 do 31. 7. 2020 k osobnímu automobilu sjednané pojištění odpovědnosti, na základě čehož jej vyzvala k úhradě příspěvku do garančního fondu žalobkyně ve výši 15 860 Kč a poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva ve výši 600 Kč (2 x 300 Kč) se splatností 30 dnů od doručení výzvy. Žalovaný na výzvu žalobkyně nikterak nereagoval a svůj dluh neuhradil. 2. Žalobkyně je právnickou osobou se sídlem v České republice, žalovaný je státním občanem [země] s bydlištěm v České republice. Mezinárodní příslušnost zdejšího soudu je dána bydlištěm žalovaného v souladu s čl. 4 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Protože ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání neměli námitek, když žalobkyně s rozhodnutím věci bez jednání souhlasila již v žalobě a žalovaný ve stanovené lhůtě nereagoval na výzvu soudu k vyjádření s doložkou dle § 101 odst. 4 zákona č. 99/1964 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“), postupoval soud podle § 115a o.s.ř. a věc rozhodl bez nařízení jednání. 5. Soud dospěl k následujícímu skutkovému závěru: Žalovaný byl žalobkyní dopisem ze dne 1. 10. 2020 vyzván k úhradě částky ve výši 7 930 Kč, neboť žalovaný v období od 1. 12. 2019 do 31. 3. 2020 neměl sjednané pojištění odpovědnosti z provozu vozidla k vozidlu [registrační značka], jehož byl vlastníkem/provozovatelem, a to ve lhůtě 30 dnů od doručení předmětné výzvy. Předmětná částka se sestávala z příspěvku ve výši 7 930 Kč (tj. za 122 dnů, kdy vozidlo nebylo pojištěno, vynásobeno 65 Kč, představující denní sazbu) a dále částky ve výši 300 Kč, představující náklady žalobkyně na uplatnění pohledávky. Předmětný dopis byl žalovanému doručen dne 16. 10. 2020 (Výzvou k úhradě příspěvku do garančního fondu [anonymizováno] ze dne 1. 10. 2020 [číslo] vč. Dokladu o odeslání). Dále žalovaný byl vyzván žalobkyní dopisem ze dne 2. 12. 2020 vyzván k úhradě částky ve výši 7 930 Kč, neboť žalovaný v období od 1. 4. 2020 do 31. 7. 2020 neměl sjednané pojištění odpovědnosti z provozu vozidla k vozidlu [registrační značka], jehož byl vlastníkem/provozovatelem, a to ve lhůtě 30 dnů od doručení předmětné výzvy. Předmětná částka se sestávala z příspěvku ve výši 7 930 Kč (tj. za 122 dnů, kdy vozidlo nebylo pojištěno, vynásobeno 65 Kč, představující denní sazbu) a dále částky ve výši 300 Kč, představující náklady žalobkyně na uplatnění pohledávky. Předmětný dopis byl žalovanému doručen dne 17. 12. 2020 (Výzvou k úhradě příspěvku do garančního fondu [anonymizováno] ze dne 1. 10. 2020 [číslo] vč. Dokladu o odeslání). Žalovaný 21. 1. 2021; Upomínkou ze dne 11. 3. 202; Předžalobními upomínkami ze dne 9. 6 2021 a 30. 6. 2021 vč. Dokladu o odeslání). 6. Dle 1 odst. 2 písm. a) zákona č. 168/1999 Sb., ve znění úč. ke dni 1. 12. 2019 (dále jen„ zákon“) nestanoví-li tento zákon jinak, musí být v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel podle zákona upravující podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích povinnost pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené. 7. Za porušení výše uvedené povinnosti je pak dle § 4 odst. 1 zákona vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit [anonymizováno] (žalobkyni) příspěvek za každý den porušení povinnosti. Tato osoba je povinná k zaplacení příspěvku [anonymizováno] (žalobkyni) náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek (§ 4 odst. 4 zákona). Výše denní sazby příspěvku u osobního automobilu činí 47 Kč dle § 2 odst. 1 písm. g) vyhlášky č. 205/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů a výše nákladů mimosoudního uplatnění práva na příspěvek činí v souladu s výše uvedenou vyhláškou 300 Kč dle § 2a vyhlášky. 8. Na základě výše uvedeného tak dospěl soud k právnímu závěru, že žalovaný coby vlastník/provozovatel předmětného osobního automobilu byl povinen sjednat v souladu s § 1 odst. 2 písm. a) zákona, pojištění odpovědnosti, a to za celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel. Vzhledem k tomu, že žalovaný tuto povinnost nesplnil, kdy vozidlo nebylo za období od 1. 12. 2019 – 31. 7. 2020 pojištěno, vzniklo žalobkyni právo na příspěvek do garančního fondu ČKP v souladu s § 4 odst. 1 zákona, kdy jeho výše je dána počtem dnů, po které vozidlo nebylo pojištěno (tj. v tomto případě 244 dnů). Výše denní sazby tak vyplývá z vyhlášky, která činí 65 Kč, tj. 244 dnů x 47 Kč). Dále v souvislosti s tím žalobkyni vzniklo právo na náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva v souladu s § 2a vyhlášky ve výši 2 x 300 Kč. 9. Jelikož dlužná částka nebyla žalovaným uhrazena ve lhůtě splatnosti, soud shledal žalobu důvodnou a vyhověl jí jak co do žalované částky, tak i co do úroku z prodlení z této částky uplatněného v souladu s § 513, § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dle nichž jsou příslušenstvím pohledávky též úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním, přičemž věřitel má právo požadovat vedle plnění i úroky z prodlení ve výši specifikované nařízením vlády. Žalobkyně uplatnila úroky z prodlení v souladu s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 10. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že soud přiznal žalobkyni, která byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 452 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a.t.“) z tarifní hodnoty ve výši 16 460 Kč sestávající ze tří úkonů právní služby do podání návrhu ve věci samé po 300 Kč v souladu s § 14b odst. 1 a.t. (převzetí a příprava zastoupení; výzva k plnění; návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. S ohledem na § 149 odst. 1 o.s.ř. přiznal soud tyto náklady k rukám právního zástupce žalobkyně. 11. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř. 12. S ohledem na skutečnost, že se žalobkyně domáhala vydání elektronického platebního rozkazu, uhradila soudní poplatek dle Položky 2. bodu 1 písm. b) zákona č. 549/1991 Sb, o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zSOP“) ve výši 800 Kč a elektronický platební rozkaz nebyl vydán, soud pokračoval v řízení. Soud tedy ve výroku III. vyzval žalobkyni, aby doplatila soudní poplatek ve výši 200 Kč dle položky 2 bod 2. Sazebníku soudních poplatků zSOP ve lhůtě určené dle § 7 odst. 1 zSOP.