5 C 30/2020-64 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 21. 1. 2020 (v doplnění ze dne 17. 2. 2020) domáhala nahrazení souhlasu s vydáním věci žalovanou. Touto věcí byl osobní motorové vozidlo [příjmení] [příjmení] [jméno] [příjmení] [anonymizováno], [registrační značka], barva bílá, [příjmení]: [anonymizováno], objemem motoru [anonymizováno], celková hmotnost [číslo], stav provozované, číslo [anonymizována dvě slova] [číslo], číslo [anonymizována dvě slova] (dále jen„ Vozidlo“). Žalobu odůvodnila tím, že dne 30. 9. 2015 bylo Policií ČR Vozidlo zadrženo a bylo uloženo do úschovy zdejšího soudu. Dle tvrzení žalobkyně [příjmení] řádně koupila, na které byla vystavena faktura č. 2015 ze dne 15. 2. 2015, žalobkyně jednala v dobré víře a nikdo ze zúčastněných osob se nedopustil v souvislosti s dovozem, prodejem a registrací vozidla trestného činu. Na základě tohoto tak žalobkyně požadovala nahrazení souhlasu žalované s vydáním Vozidla z úschovy s tím, že veškeré důkazy jsou ve spise zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka]. 2. Žalobkyně je právnickou osobou se sídlem v České republice, žalovaná je právnickou osobou se sídlem v Italské republice. Mezinárodní příslušnost zdejšího soudu je dána na základě úzké vazby mezi soudem a podanou žalobou v souladu s (16) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ve spojení s § 88 písm. d) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“), neboť Vozidlo se nachází na území České republiky, konkrétně v úschově zdejšího soudu. 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Soud vyzval k vyjádření jak žalovanou, tak [právnická osoba] [jméno] [příjmení] [jméno], která dle tvrzení žalobkyně žalovanou zastupovala. 4. Soud věc projednal za splnění podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“) tedy bez nařízení jednání, neboť ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (žalovaná ve smyslu § 101 odst. 4 o.s.ř.). 5. Fakturou [číslo] bylo prokázáno, že žalovaná dne 5. 2. 2015 vystavila společnosti 2011 [právnická osoba], [IČO] fakturu za Vozidlo na částku 9 000 EUR. 6. Fakturou č. 2015 ze dne 15. 2. 2015 bylo prokázáno, že společnost 2011 [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] (dále jen„ Společnost“), vystavila žalobkyni fakturu za Vozidlo na částku 218 000 Kč, splatnou v hotovosti téhož dne. 7. Protokolem č. CZ [číslo] o technické prohlídce bylo prokázáno, že dne 16. 2. 2015 došlo k evidenční prohlídce STK [číslo] [právnická osoba], [IČO]. 8. Lustrací v Schengenském informačním systému ze dne 23. 4. 2015 bylo prokázáno, že Vozidlo bylo od 24. 3. 2015 v Itálii hlášeno jako hledané, ztracené, popřípadě neoprávněně užívané. 9. Úředním záznamem o podaném vysvětlení ze dne 23. 4. 2015, [číslo jednací] bylo prokázáno, že jednatel žalobkyně byl předveden k podání vysvětlení týkající se Vozidla. Jednatel žalobkyně uvedl, že nalezl na inzerci„ Bazoš“ Vozidlo, které se mu zamlouvalo, přičemž následně inzerenta kontaktoval a ten mu sdělil, že prodávané Vozidlo je dovoz i Itálie, kde sloužilo jak předváděcí vůz a v podstatě je nové. Kupní cena byla příznivá, prodávající byla Společnost, která mu vystavila fakturu. K předání došlo na [obec], kde bylo Vozidlo schváleno do provozu a vydán technický průkaz. V ten samý den bylo Vozidlo zaregistrováno na žalobkyni. Jednatel žalobkyně zjistil, že Vozidlo je malé a rozhodl se jej prodat, přičemž se mu ozval zájemce z Polska, a když se dostavili na ODSČ [ulice] a požádali o přepis Vozidla na nového vlastníka a k vývozu mimo Českou republiku, vyšlo najevo, že Vozidlo je hledané pro Itálii. 10. Úředním záznamem o předběžném zajištění věci ze dne 23. 4. 2015, [číslo jednací] bylo prokázáno, že jednatel žalobkyně byl vyzván k vydání Vozidla, které téhož dne vydal policejnímu orgánu. 11. Lustrací z Registru vozidel ze dne 23. 4. 2015 bylo prokázáno, že provozovatelem a majitelem Vozidla byla zapsána v tomto registru žalobkyně. 12. Sdělením Policie ČR ze dne 30. 4. 2015, [číslo jednací] bylo zjištěno, že Policie ČR zjistila, že Vozidlo bylo v České republice před datem 17. 2. 2015, neboť v tento den bylo Vozidlu přidělen TP ČR UF [číslo] a zaregistrován jako vlastník žalobkyně. Dále Policie ČR zjistila, že Vozidlo bylo odhlášeno v Itálii dne 11. 2. 2015, což bylo prokázáno dokladem [anonymizováno] č. [anonymizováno] o odhlášení MV. Dále Policie ČR vyjádřila vznikající pochybnosti ohledně okolností nahlášení odcizení, vyhlášení v SIS aj. z hlediska italské strany a informace poskytnuté italskou stranou považovala za nedostačující. 13. Úředním záznamem Policie České republiky ze dne 8. 6. 2015, [číslo jednací] bylo prokázáno, že pan [jméno] [jméno], [datum narození] podal ve věci vysvětlení, ve kterém sdělil, že byl jednatelem žalobkyně pověřen k přihlášení Vozidla do provozu v České republice na základě plné moci. 14. Úředním záznamem Policie České republiky ze dne 22. 7. 2015, [číslo jednací] bylo prokázáno, že pan [jméno] [příjmení], [datum narození] podal ve věci vysvětlení ve kterém sdělil, že nabídku na Vozidlo v lednu 2015 objevil na internetových stránkách [anonymizováno]. Následně odjel do Itálie se svým známým do autobazaru, kde prodávali vozidla starší i zánovní. Za Vozidlo zaplatil v hotovosti v Eurech, přesnou částku si nepamatoval, při nákupu dostal dvoje klíče a veškeré doklady včetně servisních knížek a doklad, že Vozidlo může být vyvezeno z Itálie. Dále mu bylo ukázáno, že Vozidlo není v pátrání, dále že na něm není leasing nebo úvěr a následně s Vozidlem odjel do České republiky, kde ho nabídl na stránkách [webová adresa]. Na základě inzerátu se mu ozval jednatel žalobkyně, který Vozidlo zakoupil. Pan [příjmení] [příjmení] vystavil na Vozidlo fakturu. 15. Rozhodnutím Policie České republiky ze dne 30. 9. 2015, [číslo jednací] bylo Vozidlo zajištěno dne 23. 4. 2015 a uloženo do úschovy zdejšího soudu z důvodu podezření na odcizení Vozidla. Vozidlo mělo být odcizeno v [anonymizováno] [příjmení] [jméno] – [anonymizována tři slova] z firemního parkoviště, což bylo zjištěno dne 19. 3. 2015 s tím, že ke krádeži došlo před tímto dnem a vozidlo bylo vyhlášeno do pátrání dne 24. 3. 2015, přičemž oznámení v Itálii mělo být provedeno již 20. 2. 2015, Vozidlo bylo vyhlášeno v SIS dne 24. 3. 2015. V České republice bylo Vozidlo přihlášeno do provozu dne 16. 2. 2015. 16. Na základě shora uvedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žalovaná vystavila dne 5. 2. 2015 společnosti 2011 [právnická osoba] fakturu na Vozidlo ve výši 9 000 EUR. Následně dne 15. 2. 2015 společnost 2011 [právnická osoba] vystavila žalobkyni fakturu na Vozidlo za kupní cenu 218 000 Kč. Vozidlo prošlo technickou prohlídkou a bylo zapsáno do Registru vozidel, v němž byla uvedena jako provozovatel a majitel Vozidla žalobkyně. Při přepisu Vozidla na nového vlastníka a žádosti o vývoz Vozidla mimo Českou republiku bylo zjištěno, že Vozidlo se nachází v pátrání IS Schengen, v důsledku čehož bylo Vozidlo převzato Policií České republiky Policie České republiky komunikovala s útvarem [příjmení] [jméno], přičemž jí bylo sděleno, že vlastníkem Vozidla je žalovaná, která na výzvy Policie České republiky nedoložila žádný dokument prokazující její vlastnické právo k Vozidlu. 17. Shora uvedené listinné důkazy považuje soud za věrohodné, plně prokazující zjištěný skutkový stav shora uvedený, soud nemá důvodu pochybovat o skutečnostech z nich zjištěných. 18. Dle § 298 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ z.ř.s“), předmět úschovy vydá soud příjemci na jeho žádost. Jestliže ke složení došlo proto, že někdo jiný než příjemce uplatňuje právo na vydání předmětu úschovy nebo že někdo jiný, jehož souhlasu je třeba, nesouhlasí s vydáním předmětu úschovy příjemci, je k vydání předmětu úschovy zapotřebí souhlasu všech účastníků a osoby, pro jejíž nesouhlas s plněním došlo ke složení do úschovy. Souhlasu složitele je však třeba jen tehdy, bylo-li plnění složeno pro neznámého věřitele. 19. Dle § 299 odst. 1 z.ř.s. byl-li souhlas s vydáním předmětu úschovy odepřen, lze jej nahradit pravomocným rozsudkem soudu, kterým bylo rozhodnuto, že ten, kdo vydání odporoval, je povinen souhlasit s vydáním předmětu úschovy žadateli. 20. Dle § 161 odst. 3 o.s.ř., pravomocné rozsudky ukládající prohlášení vůle nahrazují toto prohlášení. 21. Žaloba o uložení povinnosti souhlasit s vydáním předmětu úschovy vyžaduje nejprve posouzení otázky, komu svědčí vlastnické nebo jiné právo k předmětu úschovy, na základě kterého soud vydá předmět úschovy. V předmětném řízení tak soud jako předběžnou otázku posoudil, komu z účastníků svědčí vlastnické právo k Vozidlu, přičemž dospěl k závěru, že žalobkyně je vlastníkem Vozidla. Soud při svém posouzení vycházel především z faktury č. 2015, na jejímž základě žalobkyně koupila Vozidlo a dále z údajů v Technickém průkaze č. [anonymizováno] [číslo] a technickém průkaze č. [anony