59 C 207/2021-26 — Obvodní soud pro Prahu 10

Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) ze dne 24. 5. 2021, doplněnou podáním ze dne 16. 8. 2021, obsahujícím též zpětvzetí co do částky 161,22 Kč s příslušenstvím, domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 981,42 Kč s příslušenstvím, a to s odůvodněním, že žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně (společností [anonymizováno] [právnická osoba], která pohledávku za žalovaným postoupila na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek s účinností ke dni 16. 7. 2018) uzavřel smlouvu o poskytování služeb [číslo] na jejímž základě byly žalovanému poskytovány služby a též dle smlouvy [číslo] mu bylo poskytnuto zařízení [anonymizována dvě slova] A3 ([číslo]) A301F, přičemž cena zařízení činila 6 999 Kč, akontace činila 3 009 Kč a žalovanému bylo umožněno splácet zařízení ve splátkách po 130 Kč (*23). Žalovaný neuhradil řádně faktury [číslo] [číslo] [číslo]. Jelikož žalovaný nehradil splátky řádně a včas tak, jak se zavázal, bylo ke dni 11. 10. 2018 odstoupeno od smlouvy. Za období od 13. 6. 2018 do 12. 7. 2018 žalovaný neuhradil částku ve výši 130 Kč jako splátku výše uvedeného zařízení a dále částku ve výši 0,20 Kč jako haléřové vyrovnání. Za období od 13. 7. 2018 do 12. 8. 2018 žalovaný neuhradil částku ve výši 130 Kč jako splátku výše uvedeného zařízení. [příjmení] ve výši 260 Kč, která byla vyúčtována ve vyúčtování splátek za zařízení, odpovídá 2 zbývajícím měsíčním splátkám za zařízení (2 x 130 Kč), které byly předmětným vyúčtováním zesplatněny. Dále žalobkyně požaduje částku 300 Kč představující částku nákladů spojených s vymáháním pohledávky, kdy se jedná o rozpočet režijních nákladů mezi jednotlivé pohledávky. Žalovaný dlužnou částku nezaplatil ani v návaznosti na předžalobní upomínku. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalovaný není občanem ČR, avšak v ČR bydlí, pravomoc českých soudů vyplývá z čl. 4 Nařízení EU [číslo]. Soud věc projednal za splnění podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“), tedy bez nařízení jednání, neboť věc lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (žalovaný ve smyslu § 101 odst. 4 o.s.ř.). Soud z hlediska skutkového stavu věci dospěl k závěru, že žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně platně uzavřeli smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací a kupní smlouvu na koncové zařízení [anonymizována dvě slova] A3 ([číslo]) A310F – Bílý, IMEI [číslo], přičemž též sjednali dohodu o splátkách za předmětné koncové zařízení. Právní předchůdkyně žalobkyně jakožto poskytovatel služeb elektronických komunikací poskytovala žalovanému„ služby třetích stran“ dle ust. § 2 písm. n) zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, a žalovaný tak byl povinen hradit cenu těchto služeb dle všeobecných obchodních podmínek. Žalovaný se zavázal koncové zařízení uhradit formou splátek. Žalovaný využil služeb žalobkyně, obdržel koncové zařízení, a byl fakturami [číslo] [číslo] [číslo] vyzván k úhradě splátek a též k úhradě cen za služby, přičemž částka za splátky v daných případech činí celkem 520,20 Kč. Dále žalobkyně nárokuje částku představující dílčí částku na náklady spojené s upomínáním a vymáhacím procesem po postoupení pohledávky do podání žaloby. Jelikož žalovaný nehradil řádně a včas, bylo mu oznámeno, že je ukončeno poskytování služeb. Právní předchůdkyně žalobkyně platně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován dopisem ze dne 30. 11. 2020. Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě dlužné částky prostřednictvím právního zástupce žalobkyně, a neprokázala, že by předmětnou částku (či její část) uhradil. Podle ustanovení § 2 písm. n) zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, je službou elektronických komunikací služba obvykle poskytovaná za úplatu, která spočívá zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací, včetně telekomunikačních služeb a přenosových služeb v sítích používaných pro rozhlasové a televizní vysílání a v sítích kabelové televize, s výjimkou služeb, které nabízejí obsah prostřednictvím sítí a služeb elektronických komunikací nebo vykonávají redakční dohled nad obsahem přenášeným sítěmi a poskytovaným službami elektronických komunikací; nezahrnuje služby informační společnosti, které nespočívají zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací. V posuzovaném případě je zřejmé, že došlo k uzavření účastnické smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací (tyto smlouvy soud posuzuje jako nepojmenované dle ust. § 1724 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o.z.“). Dále došlo k uzavření smlouvy kupní. V případě objednávek služeb třetích stran není žalobkyně jejich poskytovatelem, je však jejich zprostředkovatelem. Pravomoc soudů v této otázce se opírá o usnesení zvláštního senátu zřízeného podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů (usnesení čj. Konf [číslo] ze dne 26. 10. 2010 a usnesení č.j. Konf 40/2012-16 ze dne 29. 11. 2012). Co se týká poskytnutých zařízení, nejedná se o dlužnou částku za poskytnuté služby elektronických komunikací, nýbrž se jedná o cenu za poskytnutá koncové zařízení, která byla poskytnuta na základě dílčích smluv, tudíž zde není pravomoc ČTÚ, ale pravomoc soudů. Soud má za prokázané, že žalovanému byly poskytovány služby, že žalovanému bylo poskytnuto koncová zařízení, a žalovaný je tak povinen za něj zaplatit. Po právní stránce soud posoudil nárok dle ust. § 2085 a násl. o.z. Pohledávka byla postoupena žalobkyni v souladu s ust. § 1879 a násl. o.z. Soud shledal žalobu důvodnou, tudíž rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku a žalobkyni přiznal dlužnou částku vč. příslušenství. Výše úroku z prodlení vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 089 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí zastoupení, předžalobní výzva, návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč, kterou je zástupce žalobkyně povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. S ohledem na ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. přiznal soud tyto náklady k rukám právního zástupce žalobkyně a lhůtu k plnění stanovil v souladu s ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.