59 C 220/2021-30 — Obvodní soud pro Prahu 10

Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) ze dne 11. 6. 2021 domáhala na žalovaném zaplacení částky ve výši 3 694 Kč s příslušenstvím, a to z titulu porušení povinností vyplývajících ze smlouvy o poskytování bankovních a dalších služeb, kterou uzavřel žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně (společností [právnická osoba], která pohledávku za žalovaným postoupila na [právnická osoba] a.s., která ji následně postoupila na žalobkyni) dne 27. 8. 2018. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému účet č. [bankovní účet], který následně řádně vedla. Žalovaný porušil povinnosti plynoucí ze shora uvedené smlouvy, když nezajistil na účtu dostatečný zůstatek k uhrazení smluvených poplatků, čímž se dostal do nepovoleného debetu. Jelikož se jednalo o závažné porušení povinností plynoucích ze smlouvy, právní předchůdkyně žalobkyně využila svého práva, a od předmětné smlouvy odstoupila, čímž se stal celý dluh splatným ke dni 8. 6. 2020. Žalovaný ani po odstoupení neprovedl žádné úhrady, a to ani v návaznosti na upomínky. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalovaný není státním příslušníkem ČR, avšak v ČR bydlí, pravomoc českých soudů vyplývá z čl. 4 Nařízení EU [číslo]. Soud věc projednal za splnění podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“), tedy bez nařízení jednání, neboť věc lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (žalovaný ve smyslu § 101 odst. 4 o.s.ř.). Soud z hlediska skutkového stavu věci dospěl k závěru, že žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně mezi sebou platně sjednali smlouvu o poskytování bankovních a dalších služeb, na jejímž základě byl zřízen a veden bankovní účet č. [bankovní účet]. Žalovaný porušil svou povinnost udržovat kladný zůstatek na účtu, když se dostal do nepovoleného debetu ve výši 3 694 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně od smlouvy platně odstoupila s tím, že účet byl zrušen ke dni 23. 6. 2020. Právní předchůdkyně žalobkyně platně postoupila předmětnou pohledávku za žalovaným, o čem byl žalovaný informován dopisy. Žalovaný z celkové dlužné částky 3 694 Kč neuhradil ničeho. Dopisem ze dne 16. 11. 2020 byl žalovaný prostřednictvím právní zástupkyně žalobkyně vyzván k úhradě dluhu, a žalovaný neprokázal, že by předmětnou částku (či její část) již zaplatil. Takto zjištěný skutkový stav posoudil soud podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v platném znění (dále jen„ o.z.“). Podle ust. § 2662 o.z. se smlouvou o účtu ten, kdo vede účet, zavazuje zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, umožnit vložení hotovosti na účet nebo výběr hotovosti z účtu nebo provádět převody peněžních prostředků z účtu či na účet. Dle ust. § 2665 o.z. ujednají-li strany, že ten, kdo vede účet, umožní výběr hotovosti nebo provede převod peněžních prostředků z účtu, ač pro to na účtu není dostatek peněžních prostředků, použijí se přiměřeně ustanovení o úvěru. Dle ust. § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ust. § 2399 odst. 1 o.z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Pohledávka byla postoupena žalobkyni v souladu s § 1879 a násl. o.z. S ohledem na shora uvedené skutečnosti a při aplikaci shora uvedených ustanovení na skutkový stav v řízení zjištěný, dospěl soud k právnímu závěru, že žalobou uplatněný nárok byl prokázán. Z důvodů výše uvedených soud žalobě vyhověl a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 089 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 3 694 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (převzetí zastoupení, předžalobní výzva, návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč, kterou je zástupkyně žalobkyně povinna z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. S ohledem na ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. přiznal soud tyto náklady k rukám právní zástupkyně žalobkyně a lhůtu k plnění stanovil v souladu s ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.