8 C 260/2021-18 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 4 140 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba], [IČO] se sídlem [adresa], [PSČ] uzavřel se žalovaným smlouvu o zápůjčce [číslo] na jejímž základě poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému dne 1. 10. 2020 bezúročnou půjčku ve výši 3 000 Kč, která měla být jednorázově splacena dne 29. 10. 2020 společně s poplatkem za zpracování žádosti a poskytnutí zápůjčky ve výši 1 140 Kč. Žalovaný zápůjčku čerpal, avšak poskytnuté peněžní prostředky nevrátil, a to ani po zaslání předžalobní upomínky. Pohledávka za žalovaným byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 16. 11. 2020 postoupena na žalobkyni. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Soud z hlediska skutkového stavu věci dospěl k závěru, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta zápůjčka ve výši 3 000 Kč, kterou měl žalovaný vrátit spolu s poplatkem za zpracování žádosti a poskytnutí zápůjčky. Žalovaný peněžní prostředky do data splatnosti nevrátil. Pohledávka za žalovaným vyplývající z výše uvedené smlouvy o zápůjčce byla právním předchůdcem žalobkyně postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 11. 2020. Žalovaný byl žalobkyní před podáním žaloby vyzván k úhradě dlužné částky, avšak bezvýsledně. 5. Po právní stránce soud uvedená skutková zjištění posoudil takto: Účastníci mezi sebou sjednali smlouvu o zápůjčce dle ust. § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen„ o.z.“). Žalovaný jako vydlužitel doposud nevrátil žalobkyni jako zapůjčiteli zapůjčenou finanční částku a porušil tak svou povinnost vyplývající ze smlouvy. Žalovaný, který dlužnou částku ve sjednané době nezaplatil, se tudíž dostal do prodlení (§ 1968 o.z.) a v souladu s § 1970 o.z. vzniklo žalobkyni právo požadovat po žalovaném vedle dlužné sumy i zaplacení úroku z prodlení. Při stanovení výše úroků z prodlení soud vycházel z ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 6. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 4 140 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 200 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. K ponížení oproti návrhu došlo dle § 14b a.t., neboť soud shledal, že se jedná o tzv. formulářovou žalobu, když žalobu tohoto znění žalobkyně jistě uplatňuje i v řadě dalších věcí. 8. Lhůta k plnění byla v obou případech stanovena v délce 3 dnů od právní moci rozsudku podle ust. § 160 odst. 1 věta 1. o.s.ř. a dle ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. byla povinnost žalovaného k náhradě nákladů řízení stanovena k rukám zástupce žalobkyně.