8 C 338/2021-24 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 5 810 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že nárok vznikl z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO] a žalovaným dne 3. 5. 2018. Před uzavřením smlouvy posuzoval právní předchůdce žalobkyně schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Na základě smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč, které měl žalovaný hradit ve splátkách. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas. Žalovaný měl zaplatit celkovou dlužnou částku nejpozději dne 27. 6. 2019. Ode dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky byl již žalovaný v prodlení se všemi sjednanými a neuhrazenými splátkami a právní předchůdce žalobkyně mohla od tohoto dne požadovat uhrazení celé zbývající dlužné částky. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021 byla pohledávka vyplývající ze smlouvy postoupena žalobkyni s účinností k témuž dni – výše pohledávky činila 8 810 Kč s příslušenstvím (součástí je navýšení účtované původním věřitelem, které však žalobkyně vůči žalovanému neuplatňuje). Po postoupení pohledávky nebylo na předmětnou pohledávku uhrazeno ničeho. Žalobkyně požaduje po žalované zaplacení celkové dlužné částky ve výši 5 810 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 4 519 Kč a dlužných úhrad za služby ve výši 1 291 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 1 376,80 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 695,17 Kč, úroků ve výši 19,31 % ročně z dlužné jistiny ve výši 4 519 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 9,75 % ročně z dlužné jistiny 4 519 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení. Dluh nebyl zaplacen ani po zaslání předžalobní upomínky. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Soud z hlediska skutkového stavu věci dospěl k závěru, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně dne 3. 5. 2018 smlouvu o smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo]. Na základě této smlouvy byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit jistinu a úhradu za služby v 60 týdenních splátkách po 210 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 27. 6. 2019. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas, v důsledku čehož vzniklo právnímu předchůdci žalobkyně právo na uhrazení celé zbývající částky s tím, že měl současně právo požadovat úrok z prodlení. Pohledávka za žalovaným vyplývající z výše uvedené smlouvy o spotřebitelském úvěru, včetně jejího příslušenství byla právní předchůdkyní žalobkyně postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021 s účinností k témuž dni. Za období od postoupení pohledávky žalovaný na dluh ničeho neuhradil. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobkyní vyzván k úhradě dlužné částky, avšak bezvýsledně. 5. Po právní stránce soud uvedená skutková zjištění posoudil takto: Žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), podle nějž se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Žalovaný jako úvěrovaný doposud nevrátil žalobkyni jako úvěrujícímu zapůjčenou finanční částku a porušil tak svou povinnost vyplývající ze smlouvy. Žalovaný, který dlužnou částku ve sjednané době nezaplatil, se tudíž dostal do prodlení (§ 1968 o.z.) a v souladu s § 1970 o.z. vzniklo žalobkyni právo požadovat po žalovaném vedle dlužné sumy i zaplacení úroku z prodlení. Při stanovení výše úroků z prodlení soud vycházel z ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 6. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 5 810 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 200 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. 8. Lhůta k plnění byla v obou případech stanovena v délce 3 dnů od právní moci rozsudku podle ust. § 160 odst. 1 věta 1. o.s.ř. a dle ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. byla povinnost žalovaného k náhradě nákladů řízení stanovena k rukám zástupce žalobkyně.