8 C 488/2020-29 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené v záhlaví tohoto rozsudku s příslušenstvím. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 22. 7. 2019 uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným. Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 111 000 Kč, který měl být splacen v 18 měsíčních splátkách spolu s úrokem ve výši efektivní úrokové sazby 126,72 % ročně. Žalovaný se však opakovaně dostával do prodlení se splácením sjednaných splátek, čímž došlo k porušení smluvních podmínek. Následkem toho byl úvěr prohlášen za ihned splatný, a to ke dni 21. 5. 2020 [ulice] jistina po zesplatnění se rovnala částce 99 268,35 Kč, dále žalobkyně požadovala částku 4 367,88 Kč představující smluvní pokutu a smluvní úrok ve výši 84,71 % ročně z částky 82 855,78 Kč (představující původní částku jistiny úvěru) od 23. 5. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 239 371 Kč. 2. Na jednání konaném dne 26. 5. 2021 žalovaný uvedl, že je ochoten zaplatit částku 99 967 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 1. 11. 2020 do zaplacení a pohledávku ve výši 4 367,88 Kč. V této části tedy nárok žalobkyně uznal, odmítl však nárok žalobkyně na smluvní úrok ve výši 84,71 % ročně z částky 82 855,78 Kč. Žalobkyně v reakci na sdělení žalovaného navrhla vydání částečného rozsudku pro uznání, trvala však na požadovaném smluvním úroku. 3. S ohledem na shora uvedené soud dospěl k závěru, že žalovaný uznal nárok co do částky 99 967 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 1. 11. 2020 do zaplacení a pohledávku ve výši 4 367,88 Kč. Žalobkyně v souladu s § 153a odst. 1 poslední věta o. s. ř. výslovně navrhla vydání rozsudku pro uznání, soud proto ve věci rozhodl částečným rozsudkem pro uznání dle § 153a odst. 1 o. s. ř. Zároveň vyšel z toho, že se nejedná o věc, ve které by nebylo možné uzavřít a schválit smír ve smyslu § 99 odst. 1 o. s. ř. a nárok uplatněný žalobou není v rozporu s žádnou kogentní normou. Po hmotněprávní stránce se jedná o nároky z titulu smlouvy o úvěru uzavřené v souladu se zákonem č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů. 4. Ve zbytku soud nárok žalobkyně výrokem II tohoto rozsudku zamítl. Na základě provedeného dokazování bylo prokázáno, že žalobkyně s žalovaným uzavřeli smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému bezúčelový úvěr ve výši 111 000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit vedle dlužné jistiny rovněž úrok sjednaný ve výši efektivní úrokové sazby 126,72 % ročně z jistiny úvěru. Úroková sazba byla sjednána jako pevná po celou dobu splácení úvěru. Úvěr se žalovaný zavázal splatit v 18 měsíčních splátkách ve výši 11 082 Kč. 5. Byť žalobkyně požaduje po přepočtu na nominální roční úrokovou sazbu úrok ve výši 84,71 % ročně, soud dospěl k závěru, že jde o ujednání příčící se dobrým mravům a jako takové je neplatné ve smyslu § 588 o. z. Sjednaná sazba téměř desetinásobně přesahuje obvyklé sazby bank u obdobných úvěrů sjednaných v rozhodném období. Taková výše úroků z úvěru je zcela nepřiměřená – i při eventuálním zohlednění toho, že žalobkyně coby nebankovní subjekt může nést vyšší riziko při poskytování úvěrů – lze říci excesivní. Rozpor s dobrými mravy je dán tím, že smluvený úrok mnohonásobně převyšuje sazbu úroků u úvěrů na spotřebu, která v době uzavření smlouvy (červenec 2019) činila podle statistiky [obec] národní banky 8,81 % ročně (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. 12. 2004, rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 242/2011 ze dne 15. 5. 2012). Soud při srovnání vyšel z UK 4 přehledu výše ročních sazeb korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR ([příjmení]), která se týká úvěrů na spotřebu s fixací sazby nad jeden rok do pěti let včetně, neboť v řešeném případě se jednalo o bezúčelový úvěr na spotřebu splatný v 18 měsíčních splátkách s pevnou úrokovou sazbou. 6. Vzhledem k tomu, že ujednání o zápůjční úrokové sazbě bylo neplatné pro rozpor s dobrými mravy, soud rozhodl výrokem II tohoto rozsudku tak, že se žaloba v této části zamítá. 7. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 5 108,60 Kč, přičemž tato částka představuje 20 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 60 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 40 %). Soud vyšel z toho, že žalobkyni byla přiznána částka ve výši cca 109 335 Kč (104 335 + 5 000 Kč představující úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 99 967 Kč od 1. 11. 2020 kapitalizovaný ke dni vydání rozsudku, tj. za období cca půl roku) a žaloba byla zamítnuta co do částky cca 70 200 Kč (smluvní úrok 84,71 % ročně z částky 82 855,78 Kč od 23. 5. 2020 kapitalizovaný ke dni vydání rozsudku, tj. za období cca jednoho roku). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 5 215 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 104 334 Kč sestávající z částky 5 300 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, účast na jednání) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 16 800 Kč ve výši 3 528 Kč.