11 C 150/2022-17 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) ze dne 3. 3. 2022 domáhá vůči žalovanému, aby mu soud uložil povinnost zaplatit žalobkyni 3 731 Kč se zákonným úrokem z prodlení z titulu neuhrazeného příspěvku do [anonymizováno] fondu za období od 2. 10. 2020 do 13. 12. 2020, vyplývající z provozování vozidla – osobního automobilu se zdvihovým objemem válců motoru nad [anonymizována tři slova] do [anonymizována tři slova], [registrační značka], [VIN kód], číslo technického průkazu vozidla [anonymizováno] – bez sjednaného pojištění odpovědnosti z jeho provozu. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. V řízení z listinných důkazů vyplynulo, že žalovaný byl vlastníkem a provozovatelem vozidla [registrační značka], [VIN kód], číslo technického průkazu [anonymizováno] (osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad [anonymizována tři slova] do [anonymizována tři slova]). K tomuto automobilu neměl žalovaný v období od 2. 10. 2020 do 13. 12. 2020 (celkem po dobu 73 dní) sjednáno pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla. V důsledku této skutečnosti zaslala žalobkyně žalovanému výzvu ze dne 30. 9. 2021 k úhradě příspěvku do [anonymizováno] fondu pojistitelů s tím, že žalovaného vyzvala k úhradě do 60 dnů od doručení dopisu. Výzva ze dne 30. 9. 2021 byla žalovanému doručena dle domněnky dojití dne 4. 10. 2021, splatnost příspěvku nastala 60 dnů od doručení, žalobkyně však považuje za datum splatnosti tohoto příspěvku 14. 12. 2021. Žalovaný na výzvu nereagoval. Bez reakce zůstala též předžalobní výzva ze dne 2. 2. 2022 zaslaná žalovanému právní zástupkyní žalobkyně. 5. Soud nemá důvodu pochybovat o uvedených skutečnostech, tím spíše za situace, kdy žalovaný soudu žádné důkazy nepředložil, žalobou uplatněný nárok nesporoval a uhrazení dlužné částky netvrdil. 6. Soud věc po právní stránce posoudil podle § 1 odst. 2 písm. a) a § 4 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla (dále jen„ zákon“), ve spojení se zákonem č. 89/2012 Sb., občanským zákoníkem (dále jen„ o. z.“). 7. Ačkoliv byl žalovaný vlastníkem a provozovatelem osobního vozidla [registrační značka], v období od 2. 10. 2020 do 13. 12. 2020 neměl sjednáno zákonem uložené pojištění odpovědnosti. Žalobkyně, která je právnickou osobou oprávněnou k výběru příspěvku placeného provozovatelem a vlastníkem motorového vozidla, které je provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, tak má ze zákona nárok na uhrazení příspěvku do garančního fondu ve výši zákonné denní sazby (47 Kč), stanovené v § 2 odst. 1 písm. g) vyhlášky Ministerstva financí České republiky č. 205/1999 Sb. (dále jen„ vyhláška“), vynásobené počtem dní (73 dní), za něž nebylo pojištění odpovědnosti hrazeno. Dále žalobkyni náleží náhrada nákladů mimosoudního uplatnění práva na příspěvek dle ve výši 300 Kč dle § 2a vyhlášky. Žalovaný příspěvek do garančního fondu ani po výzvě žalobkyně dle § 4 odst. 7 zákona řádně a včas (tj. ve stanovené lhůtě 60 dnů od doručení výzvy) nezaplatil, čímž se dostal dle § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) do prodlení se zaplacením peněžitého dluhu a podle § 1970 o. z. vzniklo žalobkyni právo požadovat po žalovaném vedle příspěvku i zaplacení úroku z prodlení. Výše úroku z prodlení vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 8. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku za žalobu v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarif, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 3 731 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, podání návrhu ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. 10. Lhůtu k plnění soud stanovil podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř. a dle § 149 odst. 1 o. s. ř. byla povinnost žalovanému k náhradě nákladů řízení stanovena k rukám právní zástupkyně žalobkyně. 11. Stručné odůvodnění tohoto rozsudku vychází z § 157 odst. 4 o. s. ř., podle něhož v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.