11 C 239/2022-18 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) ze dne 21. 4. 2022 domáhá vůči žalované, aby jí soud uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 2 270 Kč se zákonným úrokem z prodlení z titulu neuhrazeného [anonymizováno] za období od 18. 1. 2021 do 31. 5. 2021 vyplývající z [anonymizováno] smlouvy [číslo] nazvané„ [anonymizováno] smlouva [anonymizováno 5 slov]“. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: 5. Žalovaná podepsala s žalobkyní dne 18. 1. 2018 smlouvu, jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti z provozu vozidla tovární značky [příjmení], typ [anonymizována dvě slova], [registrační značka] Součástí smlouvy byly též [anonymizováno] podmínky včetně sazebníku. Žalovaná se ve smlouvě zavázala platit pojistné ve výši 6 978 Kč splatné ročně, počátek pojištění byl stanoven na 18. 1. 2018. Žalovaná nezaplatila pojistné splatné dne 18. 1. 2021, a to ani přes výzvu žalobkyně obsahující poučení, že neuhradí-li žalovaná dlužné [anonymizováno] nejpozději do 22. 4. 2021, [anonymizováno] dnem následujícím po marném uplynutí lhůty zanikne. Žalobkyně evidovala zánik [anonymizováno] dne 23. 4. 2021 pro neplacení [anonymizováno]. Žalovaná neuhradila dlužné [anonymizováno], které žalobkyně vyčíslila na částku 2 270 Kč představující poměrnou část [anonymizováno] za období od 18. 1. 2021 do 23. 4. 2021 ve výši 1 670 Kč, a dlužné poplatky ve výši 2 x 300 Kč za dvě zaslané upomínky, a to ani přes předžalobní upomínku ze dne 20. 1. 2022, která se dostala do sféry její dispozice. 6. Soud nemá důvod pochybovat o uvedených skutečnostech, tím spíše za situace, kdy žalovaná soudu žádné důkazy nepředložila, žalobou uplatněný nárok nesporovala a uhrazení dlužné částky netvrdila. 7. Soud věc po právní stránce posoudil podle zákona č. 168/1999 Sb., o [anonymizováno] odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla (dále jen„ zákon“), ve spojení s § 2758 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). 8. V projednávané věci uzavřela žalobkyně coby pojistitel s žalovanou coby pojistníkem dne 18. 1. 2018 smlouvu [anonymizována dvě slova] odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla (o povinném ručení) na dobu neurčitou podle § 3 zákona. Žalovaná nesplnila svoji povinnost hradit žalobkyni [anonymizováno], k čemuž se smlouvou zavázala, když nezaplatila [anonymizováno] splatné dne 18. 1. 2021, přičemž dle § 1958 odst. 1 o. z., je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. Žalobkyně vyzvala žalovanou v souladu s § 12 odst. 1 písm. e) zákona k zaplacení dlužného [anonymizováno] do 22. 4. 2021 a poučila ji o zániku [anonymizováno] dnem následujícím po marném uplynutí lhůty stanovené pojistitelem v upomínce k zaplacení [anonymizováno]. Žalovaná dlužné [anonymizováno] neuhradila, proto [anonymizováno] ze zákona zaniklo dne 23. 4. 2021. 9. Podle § 13 odst. 2 věty první zákona má žalobkyně právo na [anonymizováno] do konce kalendářního měsíce, ve kterém [anonymizováno] zaniklo, tj. do 31. 5. 2021, požadovala však [anonymizováno] dlužné jen do 23. 4. 2021 ve výši 1 670 Kč, jehož splatnost nastala dle smluvních ujednání dne 18. 1. 2021. Žalobkyně má rovněž nárok na úhradu nákladů za prokazatelně doručené upomínky k úhradě [anonymizováno] v částce 600 Kč, jejichž výše vyplývá ze sazebníku. 10. Soud proto žalobkyni výrokem I. přiznal žalovanou částku 2 270 Kč, spolu s jí požadovaným zákonným úrokem z prodlení podle § 1970 o. z. od 24. 4. 2021 do 21. 4. 2022 kapitalizovaným částkou 186 Kč (tj. ke dni podání žaloby). Výše úroku z prodlení vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku za žalobu v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 2 270 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, podání návrhu ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč, kterou je zástupkyně žalobkyně povinna z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. 12. Soud dospěl k závěru, že v tomto případě jsou splněny podmínky pro přiznání náhrady nákladů řízení v rozsahu podle § 14b a. t. Žaloba je podána na ustáleném vzoru, ve kterém žalobkyně pouze mění osobu žalovaného a několik málo dalších údajů, čímž se celý proces stává z velké části pouze automatizovanou administrativní záležitostí, nevyžadující složité právní posouzení ani zásadní individualizaci skutkových a právních tvrzení. Z úřední činnosti je navíc soudu známo, že žalobkyně je touto právní zástupkyní zastoupena ve větším množství velmi podobných řízení vedených u [název soudu]. Soud proto přiznal náhradu nákladů řízení v rozsahu dle § 14b a. t. 13. Lhůtu k plnění soud stanovil podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř. a dle § 149 odst. 1 o. s. ř. byla povinnost žalované k náhradě nákladů řízení stanovena k rukám právní zástupkyně žalobkyně. 14. Stručné odůvodnění tohoto rozsudku vychází z § 157 odst. 4 o. s. ř., podle něhož v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.