11 C 27/2022-23 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 11. 11. 2021 domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 9 164,96 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba], [IČO], s žalovaným dne 11. 12. 2020 uzavřel Smlouvu o [anonymizováno] [číslo] ve znění Smlouvy [anonymizována dvě slova] téhož čísla ze dne 11. 12. 2020, na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 8 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni částku 9 840 Kč spolu s příslušenstvím v jediné splátce do 13. 1. 2021. [příjmení] jistiny ve výši 8 000 Kč byla žalovanému poskytnuta bezhotovostně na účet, ze kterého dříve odeslal verifikační platbu. Sjednanou částku však žalovaný neuhradil řádně a včas, když do sjednané doby splatnosti [anonymizováno] ničeho neuhradil. Vzhledem k porušení povinností tak žalovanému vznikla povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny, a to za každý den prodlení, neuhrazené paušální náhrady nákladů na upomínání ve výši 50 Kč za jednu upomínku a zákonný úrok z prodlení. Pohledávka za žalovaným byla následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 2. 7. 2021, převedena na žalobkyni, přičemž změna v osobě věřitele byla žalovanému písemně oznámena 14. 7. 2021. Žalovaný uhradil původnímu věřiteli částku 2 000 Kč dne 14. 6. 2021, žalobkyni neuhradil ničeho. Žalovaný ani přes zaslání předžalobních výzev ze dne 13. 2. 2021 a 18. 10. 2021 žalobkyni zbytek svého dluhu neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: 5. [právnická osoba] coby poskytovatel [anonymizována dvě slova] uzavřel s žalovaným dne 11. 12. 2018 Smlouvu [anonymizována dvě slova]. Na základě této smlouvy poskytl žalovanému na jeho bankovní účet 8 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal zaplatit [právnická osoba] za poskytnutí této částky poplatek ve výši 1 840 Kč a smluvní úrok specifikovaný ve smlouvě [anonymizována dvě slova]. Celkovou dlužnou částku se žalovaný zavázal zaplatit do 13. 1. 2021. Žalovaný uhradil [právnická osoba] po uzavření smlouvy částku 2 000 Kč. [právnická osoba] dne 2. 7. 2021 uzavřel s žalobkyní Smlouvu o postoupení pohledávek, kterou na žalobkyni převedl pohledávku za žalovaným z předmětné smlouvy. Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 14. 7. 2021. Žalovaný na svůj závazek uhradil dne 14. 6. 2021 částku 2 000 Kč. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní upomínku, i přesto však žalovaný zbývající dlužnou částku neuhradil. K výzvě soudu ze dne 4. 2. 2022 žalobkyně dne 23. 2. 2022 sdělila, že nedisponuje důkazy o posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr. 6. Zároveň žalobkyně vzala svou žalobu částečně zpět co do částky 2 000 Kč, konkrétně rozúčtované tak, že vzala žalobu částečně zpět co do kapitalizovaného úroku ve výši 150 Kč, co do smluvní pokuty ve výši 1 324,96 Kč, co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 68,94 Kč, co do jistiny ve výši 1 840 Kč a co do zákonného úroku z prodlení z jistiny ve výši 1 840 Kč ve výši 8,25 % ročně od 8. 7. 2021 do zaplacení. Na základě toho, že byly naplněny zákonné podmínky pro částečné zastavení řízení dle § 96 odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), rozhodl soud tak, že řízení částečně zastavil tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Dle § 96 odst. 3 a 4 o. s. ř. dojde-li ke zpětvzetí návrhu dříve, než začalo jednání, není vyžadován souhlas ostatních účastníků se zpětvzetím. Soud proto žalovaného k souhlasu s částečným zpětvzetím žaloby nevyzýval. 7. Po právní stránce soud posoudil věc následovně: 8. Na projednávanou věc je nutné aplikovat ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., [anonymizována tři slova] (dále též jen„ zákon“). 9. [právnická osoba] a žalovaný uzavřeli smlouvu [anonymizována tři slova] ve smyslu § 2395 o. z. a § 2 odst. 1 zákona o [anonymizována dvě slova], na základě které [právnická osoba] poskytl žalovanému částku 8 000 Kč. Předchůdce žalobkyně vystupoval ve smyslu § 420 o. z. jako podnikatel, který při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně, na vlastní účet a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku, a žalovaná vystupovala ve smyslu § 419 o. z. jako spotřebitel jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu svého povolání, tedy se podle § 1810 o. z. jedná o smlouvu spotřebitelskou. 10. Žalobkyně, na níž [právnická osoba] své nároky ze smlouvy postoupil ve smyslu § 1879 a násl. o. z., výslovně uvedla, že nedisponuje důkazy o tom, že její právní předchůdce posuzoval schopnost žalovaného splácet úvěr. V projednávaném případě tedy nebylo prokázáno, že [právnická osoba] v souladu s § 86 a § 87 zákona řádně zkoumal úvěruschopnost žalovaného, což činí smlouvu [anonymizována dvě slova] neplatnou, a to bez ohledu na procesní pasivitu žalovaného, který nevznesl námitku neplatnosti (k tomu srov. nález [název soudu] ze dne 26. 2. 2019 pod [anonymizováno] [ústavní nález]). 11. S ohledem na absolutní neplatnost posuzované smlouvy má žalobkyně nárok pouze na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z. K tomu soud dodává, že ačkoliv platby žalovaného směřovaly formálně na úhradu závazku ze smlouvy (včetně poplatků za poskytnutí úvěru a smluvního úroku), je nutné je započíst na závazek žalovaného vydat bezdůvodné obohacení, neboť závazek z neplatné smlouvy neexistuje, a platby je tak nutné započíst na platný závazek žalovaného. [právnická osoba] poskytl žalovanému 8 000 Kč, žalobkyně má tedy nárok na vrácení pouze této částky představující jistinu [anonymizováno]; dle tvrzení žalobkyně žalovaný vrátil celkem částku 2 000 Kč, žalobkyni je proto povinen zaplatit na vydání dosud trvajícího bezdůvodného obohacení částku 6 000 Kč. 12. Co se úroku z prodlení týče, jelikož je neplatná smlouva [anonymizována dvě slova] jako celek, jsou neplatná i ujednání o splatnosti jednotlivých splátek, pročež nejsou použitelná pro posouzení otázky splatnosti nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Nárok na vydání bezdůvodného obohacení tak mohl být splatný nejdříve uplynutím lhůty k plnění stanovené v první prokazatelně doručené výzvě k plnění. Žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě dluhu do 30. 7. 2021 v oznámení o postoupení pohledávky ze dne 14. 7. 2021, jež bylo žalovanému odesláno na jeho korespondenční adresu dne 15. 7. 2021, přičemž do prodlení se dostal dle znění výzvy 31. 7. 2021. Žalobkyně má proto nárok na zákonný úrok z prodlení od 31. 7. 2021 a v tomto rozsahu jí ho soud výrokem II. rozsudku přiznal. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl výrokem III. tohoto rozsudku z důvodů popsaných výše. 13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení částečně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 461,59 Kč, přičemž tato částka představuje 31 % z jejich celkové výše 1 489 Kč. Soud zohlednil, že řízení bylo zastaveno co do celkové částky 2 000 Kč, přičemž částečné zastavení řízení zavinila žalobkyně (skutečnost, že žalovaný částečně hradil dluh již dne 14. 6. 2021, mohla žalobkyně zjistit ještě před podáním žaloby dne 11. 11. 2021). V souladu s § 146 odst. 1 a 2 o. s. ř. je tedy povinna hradit náklady zastavené části řízení, resp. má nárok pouze na náhradu účelně vynaložených nákladů podle poměru úspěchu obou stran (srov. usnesení [název soudu] ze dne 24. 1. 2018, [anonymizováno] [spisová značka]). Tento poměr soud určil v souladu s ustálenou judikaturou [název soudu] z celkové hodnoty předmětu řízení včetně příslušenství (srov. např. rozsudek [název soudu] ze dne 10. 10. 2018, sp. zn. [spisová značka]). Žalobkyně byla úspěšná co do částky 6 000 Kč, žalovaný co do částky 3 164,96 Kč (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 65,5 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 34,5 % tak činí 31 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku za žalobu ve výši 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 9 164,96 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 200 Kč za jednoduchou výzvu k plnění před podáním žaloby dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 200 Kč za návrh