11 C 289/2022-20 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) ze dne 28. 4. 2022 domáhala po žalovaném zaplacení 1 103 Kč s příslušenstvím z titulu dlužného jízdného za vlakovou přepravu a přirážky za jízdu žalovaného bez platného jízdního dokladu. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. V řízení bylo listinnými důkazy prokázáno, že dne 2. 8. 2021 žalovaný cestoval vlakem [číslo] provozovaným právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ [anonymizováno]“). Při této cestě se žalovaný neprokázal pověřenému zaměstnanci platným jízdním dokladem. Naplnil tak podmínky pro to, aby po něm [anonymizováno] požadovaly jízdné ve výší 103 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 000 Kč, které žalovaný dosud nezaplatil. [anonymizováno] postoupily pohledávku za žalovaným žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 9. 2. 2022. Výše jízdného a přirážky k jízdnému plyne ze smluvních přepravních podmínek [anonymizováno] pro veřejnou drážní osobní dopravu. 5. Soud nemá důvodu pochybovat o uvedených skutečnostech. Žalovaný žádné důkazy soudu nepředložil, žalobou uplatněný nárok nesporoval a uhrazení dlužné částky netvrdil. Soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze z důkazů navržených žalobkyní. 6. Po právní stránce soud věc posoudil podle § 37 odst. 4 a 5 zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách (dále jen „zákon o drahách“), a podle vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu (dále jen„ vyhláška”). 7. Žalovaný cestoval dne 2. 8. 2021 vlakem [číslo] provozovaným [anonymizováno], přičemž na výzvu pověřené osoby dle § 37 odst. 4 písm. d) zákona o dráhách se neprokázal platným jízdním dokladem, ačkoliv k tomu byl povinen dle § 37 odst. 5 písm. b) zákona o dráhách. Vzhledem k tomu, že se žalovaný neprokázal platným dokladem a byl přepravován bez platné jízdenky, je považován za cestujícího, který se z příčin na své straně neprokázal platným jízdním dokladem (§ 7 odst. 6 vyhlášky), a je tak povinen zaplatit jízdné a přirážku k jízdnému; výše přirážky pak byla stanovena v přepravních podmínkách žalobkyně (§ 37 odst. 6 zákona o dráhách ve spojení s čl. 140 a čl. 77 smluvních přepravních podmínek). Splatnost jízdného s přirážkou nastala ve smyslu § 1958 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), dne 2. 8. 2021. Žalobkyně oznámila 23. 2. 2022 žalovanému dle § 1882 o. z., že na ni [anonymizováno] postoupily pohledávku za žalovaným dle § 1879 o. z. Žalovaný byl žalobkyní vyzván k úhradě dlužné částky, upomínka byla odeslána žalovanému dne 23. 2. 2022 a do sféry jeho dispozice se dostala dne 25. 2. 2022. Žalovaný dlužnou částku neuhradil, čímž se dostal do prodlení se zaplacením peněžitého dluhu dle § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. ode dne následujícího po dni jeho splatnosti (ta nastala již 2. 8. 2021, kdy byl žalovaný k úhradě dlužné částky průvodčím vyzván). Žalobkyně má tak právo vedle dlužné částky i na zákonný úrok z prodlení, ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že výrokem II. přiznal zcela úspěšné žalobkyni vůči žalovanému právo na náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku za žalobu ve výši 400 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b odst. 1 bodu 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 1 103 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a sepis žaloby) a dále tři paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrada za daň z přidané hodnoty dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč (celkem tedy 400 Kč + 600 Kč + 300 Kč + 189 Kč). Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. přiznal soud tyto náklady k rukám zástupce žalobkyně. 9. Lhůtu k plnění soud stanovil podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř. 10. Stručné odůvodnění tohoto rozsudku vychází z § 157 odst. 4 o. s. ř., podle něhož v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.