11 C 318/2021-23 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 2. 7. 2021 domáhala vůči žalovanému, aby mu soud uložil povinnost zaplatit žalobkyni 14 123,64 Kč s příslušenstvím z titulu Smlouvy o poskytnutí úvěru na sporožirovém účtu č. [bankovní účet] ze dne 2. 7. 2018, ve znění dodatku ze dne 6. 10. 2018 (dále také jen„ smlouva“). 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. V řízení z listinných důkazů vyplynulo, že dne 2. 7. 2018 žalobkyně s žalovaným uzavřeli prostřednictvím bankomatu smlouvu o poskytnutí úvěru na sporožirovém účtu č. [bankovní účet], na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr na sporožirovém účtu (dále jen„ kontokorent“) až do sjednaného limitu 40 000 Kč. Tento limit byl následně ke dni 6. 10. 2018 prostřednictvím bankomatu navýšen na 50 000 Kč. Způsob sjednání úvěru prostřednictvím bankomatu vyplýval [anonymizováno] [číslo listu] [anonymizováno] smlouvy, dle něhož žalovaný návrh smlouvy opatřil svým elektronickým podpisem prostřednictvím zadání [příjmení] kódu a žalobkyně následně návrh smlouvy přijala připojením elektronického podpisu pověřeného zaměstnance (smlouvou o poskytnutí úvěru na sporožirovém účtu č. [bankovní účet] ze dne 2. 7. 2018, dodatkem ze dne 6. 10. 2018). 5. Žalobkyně ověřila úvěruschopnost žalovaného prostřednictvím tzv. kreditní linky, která byla napočtena na základě příjmu příchozích transakcí na účtu žalovaného, tj. na 23 150 Kč. Žalovaný měl v době žádosti sjednaný úvěr se splátkou 5 269 Kč měsíčně, zbylé výdaje žalobkyně stanovila podle svého interního ekonomického modelu na 6 386 Kč (výpisy z účtu vedených u [právnická osoba] na jméno žalovaného č. [bankovní účet] za období od 1. 10. 2017 do 30. 10. 2018). 6. Žalovaný byl oprávněn poskytnutý kontokorent na svém účtu průběžně čerpat, nesměl však přečerpat povolený úvěrový rámec a měl povinnost poskytnutý kontokorent splatit (tj. zajistit, aby byl zůstatek na účtu kladný nebo alespoň nulový) nejpozději do jednoho roku od prvního čerpání úvěru. Úplným splacením kontokorentu žalovaný automaticky nabyl možnost kontokorent za sjednaných podmínek znovu čerpat. Za kontokorent se žalovaný zavázal platit úrok ve výši 18,9 % společně s poplatky za služby spojené s vedením kontokorentu; výše [anonymizováno] dosahovala 21,19 %. Žalovaný poprvé čerpal kontokorent dne 2. 7. 2018 částkou 1 160 Kč (smlouvou, výpisem z účtu č. [bankovní účet] za období červenec 2018). 7. Dne 31. 12. 2019 se žalovaný dostal do prodlení se splácením úvěru, neboť nezajistil na svém účtu dostatek prostředků k pokrytí provedených finančních transakcí (výpisem z účtu č. [bankovní účet] za období prosinec 2019). Vzhledem k tomu, že žalovaný dlužnou částku neuhradil, žalobkyně v souladu s čl. 3 3 smlouvy prohlásila dlužnou částku ke dni 1. 7. 2020 za splatnou v celé výši, vypověděla smlouvu a dlužnou pohledávku ze sporožirového účtu převedla na evidenční účet pro splácení pohledávky č. [bankovní účet]. Ke dni 1. 7. 2020 činila dlužná částka 43 608,61 Kč skládající se z jistiny ve výši 41 578,6 Kč a úroků a zákonných úroků z prodlení ve výši 2 030,01 Kč (smlouvou, výpisem z účtu č. [bankovní účet] za období červenec 2020, poslední výzvou k úhradě dlužné částky a výpovědí smlouvy ze dne 20. 5. 2020, poslední výzvou před podáním žaloby ze dne 3. 7. 2020 včetně poštovního podacího archu, sestavou [anonymizováno]). 8. Dne 14. 9. 2020 a 1. 10. 2020, tj. po zesplatnění úvěru žalovaný uhradil celkem 32 392,40 Kč. Tuto částku žalobkyně započetla na jistinu ve výši 27 454,96 Kč a ve zbytku na úroky a úroky z prodlení. Dlužná jistina tedy činila 14 123,64 Kč (41 578,6 Kč – 27 454,96 Kč). Kapitalizované úroky ve výši 1 690,20 Kč a kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 894,46 Kč žalobkyně vypočetla z dlužné jistiny za období od 2. 10. 2020 (ode dne následujícího po uskutečnění poslední platby) do 17. 5. 2021. Od 18. 5. 2021 žalobkyně požadovala smluvní úrok ve výši 18,9 % ročně a zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z dlužné jistiny do zaplacení (sestavou [anonymizováno]). Žalovaný dluh neuhradil navzdory zaslané předžalobní upomínce (výzvou ze dne 21. 5. 2021 včetně poštovního podacího archu). 9. Soud nemá důvodu pochybovat o uvedených skutečnostech, tím spíše za situace, kdy žalovaný soudu žádné důkazy nepředložil, žalobou uplatněný nárok nesporoval a uhrazení dlužné částky netvrdil. 10. Po právní stránce soud posoudil věc následovně: 11. Na projednávanou věc je nutné aplikovat ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též jen„ zákon“). 12. Podle § 2395 a násl. o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 13. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 14. Podle § 1968 o. z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 15. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnost, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 16. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o [anonymizováno] úvěru ve smyslu § 2395 o. z. a § 2 odst. 1 zákona o [anonymizováno] úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému možnost čerpat finanční prostředky až do sjednaného limitu ve výši 40 000 Kč, resp. 50 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit žalobkyni za poskytnutí finančních prostředků úrok ve výši 18,9 % ročně z dlužné jistiny společně s poplatky za služby spojené s vedením kontokorentu. Žalobkyně vystupovala ve smyslu § 420 o. z. jako podnikatel, který při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně na vlastní účet a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku, a žalovaný vystupoval ve smyslu § 419 o. z. jako spotřebitel jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu svého povolání, proto jde dle § 1810 o. z. [anonymizována dvě slova] smlouvu. 17. Dle soudu žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, jak jí ukládá § 86 a § 87 zákona, neboť posoudila příjmovou i výdajovou stránku úvěruschopnosti žalovaného a tyto údaje ověřila pohyby na jeho účtu za poslední rok před uzavřením smlouvy. Rovněž úroková sazba ve výši 18,9 % ročně a RPSN ve výši 21,19 % byly stanoveny přiměřeným způsobem. Smlouva o spotřebitelském úvěru tedy byla uzavřena platně a žalovaný byl povinen v souladu s jejím ujednáním vrátit žalobkyni čerpané finanční prostředky spolu se smluvním úrokem a souvisejícími poplatky. 18. Žalovaný se však ke dni 31. 12. 2019 dostal do prodlení se splácením úvěru a dlužnou částku neuhradil navzdory zaslaným upomínkám. Žalobkyně proto využila svého práva a prohlásila úvěr za okamžitě splatný, smlouvu vypověděla a převedla dluh na evidenční účet pro splácení pohledávky. Žalobkyně doložila, že ke dni podání žaloby činila dlužná jistina 14 123,64 Kč a rovněž řádně kapitalizovala úroky a úroky z prodlení ke dni 17. 5. 2021. Ode dne následujícího má žalobkyně nárok na úhradu smluvního úroku ve výši 18,9 % ročně z dlužné jistiny a zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny do zaplacení. Výše úroku z prodlení vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 14 123,64 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. přiznal soud tyto náklady k rukám zástupkyně žalobkyně. 20. Lhůtu k plnění soud stanovil podle § 160 odst.