11 C 348/2021-17 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 23. 9. 2021 domáhá vůči žalovanému, aby mu soud uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 1 847 Kč se zákonným úrokem z prodlení z titulu neuhrazeného pojistného za období od 2. 11. 2020 do 5. 2. 2021 vyplývající z pojistné smlouvy [číslo]. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: 5. Žalovaný podepsal s žalobkyní dne 12. 10. 2016 smlouvu, jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti z provozu vozidla [značka automobilu], [registrační značka] Součástí smlouvy byly též [anonymizováno] pojistné podmínky a Sazebník nákladů na vymáhání pojistného u produktů neživotního pojištění (dále jen„ Sazebník“). Žalovaný se ve smlouvě zavázal platit pojistné ve výši 3 350 Kč splatné ročně, počátek pojištění byl stanoven na 2. 11. 2016. Žalovaný nezaplatil pojistné splatné dne 2. 11. 2020, a to ani přes výzvu žalobkyně obsahující poučení, že neuhradí-li žalovaný dlužné pojistné nejpozději do 4. 2. 2021, pojištění dnem následujícím po marném uplynutí lhůty zanikne. Žalobkyně evidovala zánik pojištění dne 5. 2. 2021 pro neplacení pojistného. Žalovaný neuhradil dlužné pojistné, které žalobkyně vyčíslila na částku 1 247 Kč představující poměrnou část pojistného za období od 2. 11. 2020 do 5. 2. 2021, a dlužné poplatky ve výši 2 x 300 Kč za dvě zaslané upomínky, a to ani přes předžalobní upomínku žalobkyně, která se dostala do sféry jeho dispozice. 6. Soud nemá důvod pochybovat o uvedených skutečnostech, tím spíše za situace, kdy žalovaný soudu žádné důkazy nepředložil, žalobou uplatněný nárok nesporoval a uhrazení dlužné částky netvrdil. 7. Soud věc po právní stránce posoudil podle zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla (dále jen„ zákon“), ve spojení s § 2758 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). 8. V projednávané věci uzavřela žalobkyně coby pojistitel s žalovaným coby pojistníkem dne 12. 10. 2016 smlouvu o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla (o povinném ručení) na dobu neurčitou podle § 3 zákona. Žalovaný nesplnil svoji povinnost hradit žalobkyni pojistné, k čemuž se smlouvou zavázal, když nezaplatil pojistné splatné dne 2. 11. 2020, přičemž dle § 1958 odst. 1 o. z., je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. Žalobkyně vyzvala žalovaného v souladu s § 12 odst. 1 písm. e) zákona k zaplacení dlužného pojistného do 4. 2. 2021 a poučila jej o zániku pojištění dnem následujícím po marném uplynutí lhůty stanovené pojistitelem v upomínce k zaplacení pojistného. Žalovaný dlužné pojistné neuhradil, proto pojištění ze zákona zaniklo dne 5. 2. 2021. 9. Podle § 13 odst. 2 věty první zákona má žalobkyně právo na pojistné do konce kalendářního měsíce, ve kterém pojištění zaniklo, tj. do 28. 2. 2021, požadovala však pojistné dlužné jen do 5. 2. 2021 ve výši 1 247 Kč, jehož splatnost nastala dle smluvních ujednání dne 2. 11. 2020. Žalobkyně má rovněž nárok na úhradu nákladů za prokazatelně doručené upomínky k úhradě pojistného v částce 600 Kč, jejichž výše vyplývá ze Sazebníku. 10. Soud proto žalobkyni výrokem I. přiznal žalovanou částku 1 847 Kč, spolu s jí požadovaným zákonným úrokem z prodlení podle § 1970 o. z. od 6. 2. 2021 do 23. 9. 2021 kapitalizovaným částkou 96 Kč (prodlení sice nastalo dříve – viz výše, soud však nemohl překročit žalobní návrh, kterým je vázán). Výše úroku z prodlení vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku za žalobu v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 3 127 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč, kterou je zástupkyně žalobkyně povinna z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. přiznal soud tyto náklady k rukám zástupkyně žalobkyně. 12. Soud dospěl k závěru, že v tomto případě jsou splněny podmínky pro přiznání náhrady nákladů řízení v rozsahu podle § 14b a. t. Žaloba je podána na ustáleném vzoru, ve kterém žalobkyně pouze mění osobu žalovaného a několik málo dalších údajů, čímž se celý proces stává z velké části pouze automatizovanou administrativní záležitostí, nevyžadující složité právní posouzení ani zásadní individualizaci skutkových a právních tvrzení. Z úřední činnosti je navíc soudu známo, že žalobkyně je touto právní zástupkyní zastoupena ve větším množství velmi podobných řízení vedených u Obvodního soudu pro Prahu 10. Soud proto přiznal náhradu nákladů řízení v rozsahu dle § 14b a. t. 13. Lhůtu k plnění soud stanovil podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř. 14. Stručné odůvodnění tohoto rozsudku vychází z § 157 odst. 4 o. s. ř., podle něhož v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.