11 C 39/2022-17 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 22. 9. 2021 domáhala vůči žalované, aby jí soud uložil zaplatit žalobkyni 3 000 Kč s příslušenstvím, a to jako náhradu nákladů za vyšetření a [anonymizováno 5 slov] [ulice]. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: 5. Žalovaná byla dne 17. 11. 2020 ošetřena a pobývala [anonymizována čtyři slova] [ulice], která je provozována žalobkyní. K uhrazení nákladů za ošetření a pobyt [anonymizována tři slova] jí byl žalobkyní vystaven daňový doklad [číslo] ze dne 17. 11. 2020, znějící na částku 3 000 Kč (sestávající z položek: poskytovaná [anonymizováno] péče – 1 340 Kč, biochemie – 250 Kč, [anonymizována tři slova] – celkem 180 Kč, [anonymizováno] materiál – 50 Kč, náklady na ubytování – 1 000 Kč, pití – 30 Kč, mycí a dezinfekční prostředky – 150 Kč), se splatností dne 17. 12. 2020. Žalovaná dne 17. 11. 2020 podepsala listinu, v níž uvedla, že dluh uznává co do důvodu a výše, a zavázala se ho uhradit do 30 dnů od podpisu této listiny. Žalovaná dluh neuhradila navzdory předžalobní upomínce. 6. Soud nemá důvod pochybovat o uvedených skutečnostech, tím spíše za situace, kdy žalovaná soudu žádné důkazy nepředložila, žalobou uplatněný nárok nesporovala a uhrazení dlužné částky netvrdila. 7. Soud věc posoudil po právní stránce dle § 89e odst. 1 věty první zákona č. 373/2011 Sb., o specifických [anonymizováno] službách, ve spojení s § 41 odst. 1 písm. c) zákona č. 372/2011 Sb., o [anonymizováno] službách a podmínkách jejich poskytování, a podle § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), podle kterého uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel požadovat zaplacení úroku z prodlení. Počátek prodlení je den následující po splatnosti dluhu. Výše úroku z prodlení se řídí § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 8. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 3 000 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. přiznal soud tyto náklady k rukám právního zástupce žalobkyně. 10. Lhůtu k plnění soud stanovil podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř. 11. Stručné odůvodnění tohoto rozsudku vychází z § 157 odst. 4 o. s. ř., podle něhož v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.