11 C 69/2022-25 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) ze dne 15. 12. 2021 domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 1 150 Kč s příslušenstvím z titulu Smlouvy o poskytování zvýhodněných podmínek a služeb elektronických komunikací [číslo] (dále jen„ [anonymizováno]“) ze dne 20. 3. 2020. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou vyúčtování [číslo] na částku 1 150 Kč, splatnou dne 17. 8. 2021, žalovanou částku neuhradila, a to ani po předžalobní výzvě právního zástupce žalobkyně ze dne 22. 10. 2021. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: 5. Žalobkyně a žalovaná uzavřely účastnickou smlouvu o poskytování služeb [číslo] ze dne 20. 3. 2020, v níž se žalobkyně zavázala žalované mj. poskytnout specifikovaná koncová zařízení a žalovaná se zavázala hradit splátky zařízení. Vyúčtování [číslo] splatné dne 17. 8. 2021, žalovaná neuhradila. Vzhledem k tomu, že žalovaná řádně a včas neuhradila vystavené vyúčtování služeb, žalobkyně přistoupila k výpovědi účastnické smlouvy dopisem ze dne 26. 5. 2021. Žalovaná neuhradila fakturu [číslo] z níž žalobkyně požaduje 1 150 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení. Žalovaná doposud neuhradila na svůj dluh ničeho, a to ani přes předžalobní výzvu žalobkyně. 6. Soud nemá důvod pochybovat o uvedených skutečnostech, tím spíše za situace, kdy žalovaná soudu žádné důkazy nepředložila, žalobou uplatněný nárok nesporovala a uhrazení dlužné částky netvrdila. 7. Po právní stránce soud věc posoudil podle § 63 a násl. zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích (dále jen „zákon“), ve spojení s § 2079 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). 8. Žalobkyně s žalovanou uzavřely účastnickou smlouvu o poskytování služeb podle § 63 a násl. zákona, v rámci nichž žalobkyně mj. poskytla žalované koncová zařízení podle § 2079 o. z. Žalovaná se zavázala hradit měsíční splátky za zařízení dle vyúčtování. Žalované byla vystavena faktura [číslo] splatná 17. 8. 2021, z níž žalobkyně požaduje ve výroku specifikovanou částku (představující nikoliv služby elektronické telekomunikace ve smyslu § 2 odst. 1 písm. n/ zákona, neboť k řešení těchto sporů je příslušný [anonymizována dvě slova] úřad). Žalovaná dlužnou částku neuhradila, čímž se dostala do prodlení se zaplacením peněžitého dluhu dle § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z., a žalobkyně má tak právo vedle dlužné částky i na zákonný úrok z prodlení. Počátek prodlení je den následující po splatnosti uvedené faktury a výše úroku z prodlení vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 9. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku za žalobu v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 150 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. přiznal soud tyto náklady k rukám zástupce žalobkyně. 11. Soud dospěl k závěru, že v tomto případě jsou splněny podmínky pro přiznání náhrady nákladů řízení v rozsahu podle § 14b a. t. Žaloba je podána na ustáleném vzoru, ve kterém žalobkyně pouze mění osobu žalovaného a několik málo dalších údajů, čímž se celý proces stává z velké části pouze automatizovanou administrativní záležitostí, nevyžadující složité právní posouzení ani zásadní individualizaci skutkových a právních tvrzení. Z úřední činnosti je navíc soudu známo, že žalobkyně je tímto právním zástupcem zastoupena ve větším množství velmi podobných řízení vedených u [název soudu]. Soud proto přiznal náhradu nákladů řízení v rozsahu dle § 14b a. t. 12. Lhůtu k plnění soud stanovil podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř. 13. Stručné odůvodnění tohoto rozsudku vychází z § 157 odst. 4 o. s. ř., podle něhož v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.