12 C 194/2022-17 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu), doručenou zdejšímu soudu dne 24. 1. 2022, domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 6 322 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná porušila smlouvu o sdružených dodávkách elektřiny, uzavřenou mezi žalobkyní jako dodavatelem a žalovanou jako odběratelem dne 10. 9. 2015 pro odběrné místo na adrese [adresa žalované], když neuhradila vyúčtování [číslo] vystavené dne 21. 4. 2020 na částku 32 804 Kč se splatností ke dni 11. 5. 2020, a vyúčtování [číslo] vystavené dne 8. 1. 2021 na částku 16 488 Kč se splatností ke dni 25. 1. 2021. Žalovaná na základě vystavených faktur ani přes výzvu žalobkyně neuhradila žalobkyni ničeho. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, ačkoliv jí byla žaloba doručena dle ust. § 46b písm. a) o. s. ř. na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel i na adresu uvedenou v žalobě ve spojení s ust. § 49 odst. 2, 4 o. s. ř.. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Dne 10. 9. 2015 uzavřela žalovaná, jako zákazník, s žalobkyní, jako dodavatelem, smlouvu označenou jako smlouva o dodávce elektřiny č. [spisová značka], jejímž předmětem byly dodávky elektřiny z distribuční soustavy dodavatele do odběrného zařízení odběratele na odběrné místo na adrese [adresa žalované], byt [číslo] v přízemí. Žalovaná se uvedenou smlouvou zavázala odebírat elektřinu a uhradit dodavateli řádně a včas cenu dodávek elektřiny a související služby dle platného cenového rozhodnutí Energetického regulačního úřadu, a to dle faktur vystavených dodavatelem v termínech jejich splatnosti (smlouvou). Za spotřebovanou elektřinu v množství 9536 kWh a poskytnuté služby v období od 6. 4. 2019 do 9. 4. 2020 žalobkyně žalované vystavila fakturu [číslo] kdy cenu spotřebované elektřiny a souvisejících služeb po započtení provedených záloh vyčíslila částkou 32 804 Kč, splatnou dne 11. 5. 2020, na níž započetla uhrazené zálohy v celkové výši 27 900 Kč. Za spotřebovanou elektřinu v množství 4221 kWh a poskytnuté služby v období od 10. 4. 2020 do 5. 1. 2021 žalobkyně žalované vystavila fakturu [číslo] kdy cenu spotřebované elektřiny a souvisejících služeb vyčíslila částkou 16 488 Kč, splatnou dne 25. 1. 2021, na níž započetla uhrazené zálohy v celkové výši 11 380 Kč (fakturami). Žalovaná celkovou cenu spotřebované elektřiny a souvisejících služeb neuhradila řádně a včas, a to ani v návaznosti na upomínku žalobkyně, která ji před podáním žaloby vyzvala k úhradě (předžalobní výzvou ze dne 18. 11. 2021). 5. Shora uvedené listinné důkazy považuje soud za věrohodné, plně prokazující tvrzení žalobkyně, soud nemá důvodu pochybovat o skutečnostech z nich zjištěných. Žalovaná žádné důkazy soudu nepředložila. Soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze ze shora uvedených důkazů navržených žalobkyní. 6. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu dospěl soud k závěru, že mezi účastníky řízení byla platně uzavřena smlouva o sdružených dodávkách elektřiny ve smyslu ustanovení § 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích (dále jen„ energetický zákon“) ve spojení s ust. § 2079 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Žalovaná nesplnila svoji povinnost včas a řádně uhradit cenu dodávky elektřiny a s tím spojených služeb, k čemuž se zmíněnou smlouvou zavázala. 7. Žalobkyni vzniklo vedle práva na zaplacení ceny za dodanou elektřinu a s tím spojené služby právo požadovat po žalované také zaplacení zákonného úroku z prodlení podle ust. § 1970 o. z., ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a to ode dne následujícího po dni splatnosti poslední ze shora uvedených faktur. 8. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat svá tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky (předžalobní upomínka, sepis a podání žaloby) neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč. 10. Lhůtu k plnění stanovil soud ve výroku I a II v souladu s ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. 11. Pro úplnost soud uvádí, že jelikož předmětem řízení bylo peněžité plnění (bez příslušenství – úroků z prodlení) nepřevyšující částku 10 000 Kč (bagatelní spor, § 157 odst. 4 o. s. ř. v návaznosti na § 202 odst. 2 o. s. ř.), soud se omezil při svém zdůvodnění rozhodnutí pouze na závěr o skutkovém stavu a právní posouzení věci.