12 C 371/2021-18 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu), doručenou zdejšímu soudu dne 2. 7. 2021, domáhala na žalované zaplacení částky 7 792,23 Kč s příslušenstvím, specifikovaným ve výroku I. tohoto rozhodnutí. Svůj návrh odůvodnila tím, že s žalovaným prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřela dne 15. 3. 2021 online Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [anonymizováno], na jejímž základě žalobkyně žalovanému dne 16. 3. 2021 poskytla částku 4 000 Kč, kterou zaslala na bankovní účet č. [bankovní účet]. Dle smlouvy o spotřebitelském úvěru byl úvěr poskytnut jako bezúčelový a smluvní strany si dohodly smluvní úrok ve výši 0,1% denně z dlužné jistiny. Žalovaný se zavázal uhradit tento úvěr ve třech splátkách nejpozději do 16. 6. 2021, a to v celkové výši 7 608 Kč. Žalovaný však porušil své povinnosti, vyplývající ze smlouvy, když žalobkyni ničeho neuhradil. Strany si domluvily smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně za každý den prodlení z částky z neuhrazené jistiny. Žalobkyně opakovaně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, avšak bezvýsledně. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ačkoliv mu byla žaloba doručena dle ust. § 46b písm. a) o. s. ř. na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel ve spojení s ust. § 49 odst. 2, 4 o. s. ř., a následně byla dne 11. 1. 2021 vyvěšena na úřední desce soudu. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí 4. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: žalovaný uzavřel s žalobkyní dne 15. 3. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [anonymizováno], jejíž nedílnou součástí byly všeobecné obchodní podmínky a sazebník poplatků (smlouvou o spotřebitelském úvěru, všeobecnými obchodními podmínkami, protokolem o podpisu smluvních dokumentů ze dne 16. 6. 2021). Na základě této smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 4 000 Kč a žalovaný se zavázal jej splatit ve třech splátkách nejpozději do dne 16. 6. 2021 spolu se zákonným úrokem z prodlení. Žalobkyně žalovanému poskytla částku 4 000 Kč dne 16. 3. 2021 (dokladem o poskytnutí úvěru ze dne 16. 3. 2021, žádostí o poskytnutí úvěru ze dne 13. 3. 2021). Před uzavřením předmětné smlouvy žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného (rodným listem, občanským průkazem, výplatními páskami, výpisem z účtu, pracovní smlouvou, výstupem z [příjmení] a ISIR). Žalobkyně a žalovaný si ve smlouvě dále sjednali smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně za každý den prodlení z částky z neuhrazené jistiny. Žalovaný však porušil svou povinnost vyplývající z uzavřené smlouvy, když splátky ve sjednané výši nehradil řádně a včas (upomínkou ze dne 5. 5. 2021, upomínkou ze dne 17. 5. 2021). Žalovaný žalobkyni neuhradil ničeho, přestože byl před podáním žaloby opakovaně vyzván k úhradě dlužné částky. 5. Shora uvedené listinné důkazy považuje soud za věrohodné, plně prokazující tvrzení žalobkyně v žalobě, soud nemá důvodu pochybovat o skutečnostech z nich zjištěných. Žalovaný žádné důkazy soudu nepředložil. Soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze ze shora uvedených důkazů navržených žalobkyní. 6. Po právní stránce soud uvedená skutková zjištění posoudil takto: Žalovaná a právní předchůdce žalobkyně mezi sebou sjednali smlouvu o úvěru dle ust. § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen„ o.z.“). Žalovaný jako úvěrovaný, doposud nevrátil žalobkyni jako úvěrující poskytnuté peněžní prostředky, čímž porušil svou povinnost vyplývající ze smlouvy, a to i přesto, že byl opakovaně písemně vyzván k úhradě dlužné částky. 7. Žalobou uplatněný nárok byl prokázán, žalovaný neprokázal, že by žalovanou částku žalobkyni uhradil. Soud uvážil výši poskytnutých peněžních prostředků, výši sankční povinnosti a dospěl k závěru, že sjednaná smluvní pokuta je přiměřená a v souladu s platnou právní úpravou, a proto žalobkyni uvedený nárok přiznal a zavázal žalovaného k jeho úhradě včetně úroků z prodlení, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 8. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s plněním peněžitého dluhu, přiznal soud žalobkyni též nárok na zaplacení úroku z prodlení ve smyslu § 1968 a § 1970 o.z. Výše úroku z prodlení vychází z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 9. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 10. Ačkoliv se žalobkyně domnívá, že jí má být přiznána plná náhrada nákladů řízení, soud došel k závěru, že v tomto případě jsou splněny podmínky pro přiznání náhrady nákladů řízení v rozsahu podle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. Žaloba je podána na ustáleném vzoru, ve kterém žalobkyně pouze mění osobu žalovaného a několik málo dalších údajů, čímž se celý proces stává z velké části pouze automatizovanou administrativní záležitostí, nevyžadující složité právní posouzení ani zásadní individualizaci skutkových a právních tvrzení. Z úřední činnosti je navíc soudu známo, že žalobkyně je tímto právním zástupcem zastoupena i v dalších, velmi podobných řízeních (např. v řízení 23 C 124/2021, vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 10). 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 7 792,23 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 200 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč, kterou je zástupce žalobkyně povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. S ohledem na ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. přiznal soud tyto náklady k rukám právního zástupce žalobkyně a lhůtu k plnění stanovil v souladu s ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. 12. Lhůta k plnění byla stanovena v délce 3 dnů od právní moci rozsudku v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř. a platební místo náhrady nákladů řízení k rukám advokáta dle § 149 odst. 1 o.s.ř. 13. Pro úplnost soud uvádí, že jelikož předmětem řízení bylo peněžité plnění (bez příslušenství – úroků z prodlení) nepřevyšující částku 10 000 Kč (bagatelní spor, § 157 odst. 4 o. s. ř. v návaznosti na § 202 odst. 2 o. s. ř.), soud se omezil při svém zdůvodnění rozhodnutí pouze na závěr o skutkovém stavu a právní posouzení věci.