12 C 453/2020-59 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu), doručenou zdejšímu soudu dne 5. 6. 2020, domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 5 682,65 Kč s příslušenstvím, z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 18. 22. 2017, uzavřené mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně, zahraniční [právnická osoba] [příjmení] [jméno], se sídlem [adresa], na jejímž základě poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému úvěr s možností opakovaného čerpání až do výše úvěrového limitu ve výši 35 000 Kč. Žalovaný čerpal celkem částku 6 000 Kč, kterou však nevrátil. Žalovaný se však dostal do prodlení, když neuhradil ani minimální pravidelnou splátku, a to ani přes výzvy původního věřitele, závazek tak v plné výši řádně a včas neuhradil. Původní věřitel uzavřel s žalobkyní dne 27. 12. 2019 smlouvu o postoupení pohledávek, na základě které došlo k postoupení souboru pohledávek včetně pohledávky za žalovaným. Z celkové čerpané výše úvěru 8 650 Kč žalovaný neuhradil na jistinu úvěru ve zbývající výši 5 682,65 Kč ani po postoupení pohledávky ničeho. V souvislosti s prodlením žalovaného vznikl věřiteli nárok na zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny ode dne 19. 8. 2018 do zaplacení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ačkoliv mu byla žaloba opakovaně doručena dle ust. § 46b písm. a) o.s.ř. na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel i na adresu, uvedenou v žalobě, ve spojení s ust. § 49 odst. 2, 4 o.s.ř. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně dne 18. 11. 2017 distančně uzavřel smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které poskytla žalobkyně žalovanému úvěr až do výše 35 000 Kč, z něhož žalovaný čerpal částku ve výši 8 650Kč. Žalovaný se zavázal splácet úvěr, úroky z úvěru a poplatek za čerpání pravidelnými minimálními měsíčními splátkami ve výši 12,5 % nesplaceného úvěru nebo 1 000 Kč, podle toho, která z těchto dvou částek je vyšší (smlouvou o revolvingovém úvěru, obchodními podmínkami, standardními informacemi o revolvingovém úvěru, potvrzeními o provedených platbách z účtu původního věřitele). Žalovaný však splátky ve sjednané výši nehradil řádně a včas, když původnímu věřiteli na dlužnou část jistiny ve výši 5 682,65 Kč neuhradil ničeho. Pohledávka za žalovaným byla dne 27. 12. 2019 postoupena z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni, o čemž byl žalovaný písemně vyrozuměn (výpisy z účtu, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 12. 2019, seznamem postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6. 2. 2020, podacím lístkem). Žalovaný ani přes zaslání předžalobní výzvy na pohledávku neuhradil ničeho (předžalobní výzvou ze dne 6. 2. 2020, podacím lístkem). 5. Shora uvedené listinné důkazy považuje soud za věrohodné, plně prokazují zjištěný skutkový stav shora uvedený, soud nemá důvodu pochybovat o skutečnostech z nich zjištěných. Žalovaný žádné důkazy soudu nepředložil. Soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze ze shora uvedených důkazů navržených žalobkyní. 6. Po právní stránce soud uvedená skutková zjištění posoudil takto: Účastníci mezi sebou sjednali smlouvu o úvěru dle ust. § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen„ o.z.“). Žalovaný jako úvěrovaný, doposud nevrátil žalobkyni, jako úvěrujícímu, poskytnuté peněžní prostředky a porušil tak svou povinnost vyplývající ze smlouvy, a to i přesto, že žalobkyně žalovanou písemně vyzvala k úhradě dlužné částky. Pohledávka, která je předmětem tohoto řízení, byla na žalobkyni postoupena v souladu s ust. § 1879 a násl. o. z., přičemž žalovaný byl o změně v osobě věřitele řádně informován. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s plněním peněžitého dluhu, přiznal soud žalobkyni též nárok na zaplacení úroku z prodlení ve smyslu § 1968 a § 1970 o.z. Výše úroku z prodlení vychází z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 7. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. rozsudku. 8. Ačkoliv se žalobkyně domnívá, že jí má být přiznána plná náhrada nákladů řízení, soud došel k závěru, že v tomto případě jsou splněny podmínky pro přiznání náhrady nákladů řízení v rozsahu podle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. Žaloba je podána na ustáleném vzoru, ve kterém žalobkyně pouze mění osobu žalovaného a několik málo dalších údajů, čímž se celý proces stává z velké části pouze automatizovanou administrativní záležitostí, nevyžadující složité právní posouzení ani zásadní individualizaci skutkových a právních tvrzení. Z úřední činnosti je navíc soudu známo, že žalobkyně je tímto právním zástupcem zastoupena ve větším množství velmi podobných řízení vedených u Obvodního soudu pro Prahu 10. Soud proto přiznal náhradu nákladů řízení v rozsahu § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 5 682,65 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 200 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč, kterou je zástupce žalobkyně povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. S ohledem na ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. přiznal soud tyto náklady k rukám právního zástupce žalobkyně. 10. Lhůtu k plnění stanovil soud ve výrocích I. a II. tohoto rozhodnutí v souladu s ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. 11. Pro úplnost soud uvádí, že jelikož předmětem řízení bylo peněžité plnění (bez příslušenství – úroků z prodlení) nepřevyšující částku 10 000 Kč (bagatelní spor, § 157 odst. 4 o. s. ř. v návaznosti na § 202 odst. 2 o. s. ř.), soud se omezil při svém zdůvodnění rozhodnutí pouze na závěr o skutkovém stavu a právní posouzení věci.