12 C 86/2022-19 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu), doručenou zdejšímu soudu dne 30. 11. 2021, domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 5 896 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný porušil smlouvu o sdružených dodávkách elektřiny, uzavřenou mezi žalobkyní jako dodavatelem a žalovaným jako odběratelem dne 24. 1. 2017 pro odběrné místo na adrese [adresa žalovaného], když neuhradil vyúčtování [číslo] vystavené dne 25. 6. 2020 na částku 19 275 Kč se splatností ke dni 13. 7. 2020, a vyúčtování [číslo] vystavené dne 5. 8. 2020 na částku 871 Kč se splatností 24. 8. 2020, a to za spotřebovanou elektřinu a související služby za období od 22. 6. 2019 do 3. 8. 2020. Žalovaný na základě vystavených faktur ani přes výzvu žalobkyně neuhradil žalobkyni ničeho. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ačkoliv mu byla žaloba doručena dle ust. § 46b písm. a) o. s. ř. na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel i na adresu uvedenou v žalobě ve spojení s ust. § 49 odst. 2, 4 o. s. ř, a následně bylo zdejším soudem dne 31. 5. 2022 vyvěšeno sdělení podle § 49 odst. 4 o.s.ř. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Dne 24. 1. 2017 uzavřel žalovaný, jako zákazník, s žalobkyní, jako dodavatelem, smlouvu označenou jako smlouva o dodávce elektřiny č. [spisová značka], jejímž předmětem byly dodávky elektřiny z distribuční soustavy dodavatele do odběrného zařízení odběratele na odběrné místo na adrese [adresa žalovaného], byt ve 2. patře. Žalovaný se uvedenou smlouvou zavázal odebírat elektřinu a uhradit dodavateli řádně a včas cenu dodávek elektřiny a související služby dle platného cenového rozhodnutí Energetického regulačního úřadu, a to dle faktur vystavených dodavatelem v termínech jejich splatnosti (smlouvou). Za spotřebovanou elektřinu v množství 3729 kWh a poskytnuté služby v období od 22. 6. 2019 do 18. 6. 2020 žalobkyně žalovanému vystavila fakturu [číslo] kdy cenu spotřebované elektřiny a souvisejících služeb po započtení provedených záloh vyčíslila částkou 5 025 Kč, splatnou dne 13. 7. 2020, na níž započetla uhrazené zálohy v celkové výši 14 250 Kč. Za spotřebovanou elektřinu v množství 138 kWh a poskytnuté služby v období od 19. 6. 2020 do 3. 8. 2020 žalobkyně žalovanému vystavila fakturu [číslo] kdy cenu spotřebované elektřiny a souvisejících služeb vyčíslila částkou 5 896 Kč, splatnou dne 24. 8. 2020 (fakturami). Žalovaný celkovou cenu spotřebované elektřiny a souvisejících služeb neuhradil řádně a včas, a to ani v návaznosti na upomínku žalobkyně, která jej před podáním žaloby vyzvala k úhradě (upomínkou ze dne 27. 9. 2021 a předžalobní výzvou ze dne 21. 10. 2021). 5. Shora uvedené listinné důkazy považuje soud za věrohodné, plně prokazující tvrzení žalobkyně, soud nemá důvodu pochybovat o skutečnostech z nich zjištěných. Žalovaný žádné důkazy soudu nepředložil. Soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze ze shora uvedených důkazů navržených žalobkyní. 6. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu dospěl soud k závěru, že mezi účastníky řízení byla platně uzavřena smlouva o sdružených dodávkách elektřiny ve smyslu ustanovení § 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích (dále jen„ energetický zákon“) ve spojení s ust. § 2079 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Žalovaný nesplnil svoji povinnost včas a řádně uhradit cenu dodávky elektřiny a s tím spojených služeb, k čemuž se zmíněnou smlouvou zavázal. 7. Žalobkyni vzniklo vedle práva na zaplacení ceny za dodanou elektřinu a s tím spojené služby právo požadovat po žalovaném také zaplacení zákonného úroku z prodlení podle ust. § 1970 o. z., ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a to ode dne následujícího po dni splatnosti poslední ze shora uvedených faktur. 8. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat svá tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 2 uvedené vyhlášky, neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč. 10. Lhůtu k plnění stanovil soud ve výroku I a II v souladu s ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. 11. Pro úplnost soud uvádí, že jelikož předmětem řízení bylo peněžité plnění (bez příslušenství – úroků z prodlení) nepřevyšující částku 10 000 Kč (bagatelní spor, § 157 odst. 4 o. s. ř. v návaznosti na § 202 odst. 2 o. s. ř.), soud se omezil při svém zdůvodnění rozhodnutí pouze na závěr o skutkovém stavu a právní posouzení věci.