14 C 160/2022-16 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni 90 Kč se zákonným úrokem z prodlení z titulu nezaplaceného [anonymizována dvě slova] za [anonymizováno] ošetření žalovaného dne 21. 7. 2019, které bylo žalovanému vyúčtováno fakturou [číslo]. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (o. s. ř.), vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízené jednání, žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv žalovanému byla žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř. Proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. 4. Soud učinil z žalobkyní předložených listin následující závěr o skutkovém stavu: dne 21. 7. 2019 byl žalovaný ošetřen [anonymizováno 7 slov] v [část obce], daňovým dokladem [číslo] byl žalovanému za tuto službu vyúčtován regulační poplatek 90 Kč. Tento [anonymizováno] byl splatný dne 29. 7. 2019, žalovaný přesto, že dluh vůči žalobkyni dne 21. 7. 2019 písemně co do důvodu a výše uznal, jej žalobkyni neuhradil, a to ani na upomínku žalobkyně. 5. Po právní stránce soud zjištěný skutkový stav posoudil tak, že žalovanému využitím lékařské pohotovostní služby vznikla dle § 16a odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, povinnost uhradit [anonymizována tři slova] poplatek ve výši 90 Kč. Tento svůj dluh vůči žalobkyni pak žalovaný výslovně co do důvodu a výše uznal (§ 2053 o. z.). V řízení nebylo zjištěno, že by dluh žalovaný uhradil, nebo jinak zanikl, nárok žalobkyně tak soud shledal důvodným a žalobě vyhověl. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku do rozhodnutí soudu, octl se s placením peněžitého dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, s přihlédnutím k výši úroků stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč. 7. Lhůta k plnění byla stanovena v délce 3 dnů od právní moci rozsudku v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. 8. Pro úplnost soud uvádí, že odůvodnění rozsudku bylo vypracováno v souladu s ustanovením § 157 odst. 4 o. s. ř.