14 C 317/2022-20 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou domáhala na žalovaném zaplacení částky 28 325 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že mezi účastníky byla dne 6. 6. 2020 uzavřena rámcová smlouva [anonymizováno 5 slov], kdy předmětem této smlouvy bylo zajištění dodávek [anonymizována čtyři slova]) pro [anonymizováno] motorových vozidel prostřednictvím [anonymizováno] stanic [anonymizováno]. Na základě této smlouvy poskytovala žalobkyně žalovanému dodávky [anonymizována tři slova]) a žalovaný se zavázal za tyto dodávky zaplatit kupní cenu za stanovených podmínek dle jednotlivých dodávek [anonymizováno] realizovaných na základě dílčích kupních smluv za použití zákaznické karty dle aktuálního ceníku žalobkyně. Za dodávky [anonymizováno] uskutečněné žalovaným v měsíci srpnu 2020 žalobkyně vystavila žalovanému fakturu [číslo] ze dne 2. 9. 2020 znějící na částku 8 719 Kč se splatností dne 12. 9. 2020. Za dodávky [anonymizováno] uskutečněné žalovaným v měsíci září 2020 žalobkyně vystavila žalovanému fakturu [číslo] ze dne 2. 10. 2020 znějící na částku 19 606 Kč se splatností dne 12. 10. 2020. Žalovaný svůj dluh neuhradil ani na předžalobní výzvu. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Žalovaný je státním příslušníkem Slovenska, jedná se tedy o věc s mezinárodním prvkem, pravomoc českých soudů je dána bydlištěm žalovaného na území ČR dle čl. 4 [anonymizována tři slova] [ustanovení právního předpisu EU], rozhodné právo je právo české dle čl. 4 písm. a) [anonymizována dvě slova] parlamentu a [ustanovení právního předpisu EU]. 4. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 5. Z předložených listin soud učinil následující skutková zjištění: [anonymizováno] účastníky byla dne 6. 6. 2020 podepsána rámcová smlouva [anonymizováno 5 slov], dle níž se žalobkyně zavázala žalovanému zajistit [anonymizována čtyři slova] pro [anonymizováno] motorových vozidel, a to prostřednictvím [anonymizováno] stanic [anonymizováno] a žalovaný se zavázal za dodávky platit smluvně stanovenou cenu za použití zákaznické karty dle aktuálního ceníku žalobkyně (rámcová smlouva o [anonymizována čtyři slova], ceník [anonymizováno] za rok 2020). Žalobkyně za odebraný plyn žalovanému vyúčtovala jeho cenu, a to za měsíc srpen 2020 fakturou [číslo] se splatností dne 12. 9. 2020 v částce 8 719 Kč, za měsíc září 2020 fakturou [číslo] se splatností dne 12. 10. 2020 v částce 19 606 Kč (daňový doklad – faktura [číslo] daňový doklad – faktura [číslo]). Žalovaný na uvedené vyúčtování neuhradil žalobkyni ničeho, a to ani na opakované upomínky žalobkyně, včetně upomínky předžalobní (upomínky ze dne 22. 9. 2020, 5. 10. 2020, 20. 10. 2020, 4. 11. 2020, předžalobní upomínka ze dne 20. 1. 2022, kopie podacích lístků). 6. Zjištěný skutkový stav soud posoudil dle následujících ustanovení: Dle § 1746 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) mohou strany uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena. Dle § 2079 odst. 1 o. z. se kupní smlouvou prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li si strany výši úroku z prodlení; považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 7. Vztaženo na posuzovaný případ soud dospěl k právnímu závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena rámcová smlouva dle § 1746 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.) s prvky smlouvy kupní dle § 2079 a násl. o.z., dle níž žalobkyně zajistila žalovanému dodávku žalovaným požadovaného zboží ([anonymizována čtyři slova]), přičemž žalovaný své povinnosti z uvedené smlouvy porušil, když za dodané zboží nezaplatil žalobkyni jeho kupní cenu, a to konkrétně za dodávky za měsíce srpen a září 2020 v celkové výši 28 325 Kč. Jelikož žalovaný neuhradil kupní cenu řádně a včas, dostal se tak do prodlení s plněním peněžitého dluhu ve smyslu § 1968 o. z. a soud tak žalobkyni přiznal i nárok na zaplacení úroku z prodlení dle 1970 o. z., a to z žalované částky s počátkem prodlení ode dne následujícího dne splatnosti jednotlivých faktur, výše úroku z prodlení je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 8. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 586 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 134 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 28 325 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 300 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. K ponížení nákladů řízení oproti návrhu došlo z důvodu, že soud posoudil nárok žalobkyně jako nárok uplatněný tzv.„ formulářovou žalobou“, tj. nárok uplatňovaný v typově podobných případech na ustáleném vzoru, kdy se zároveň jedná o peněžité plnění do 50 000 Kč a tedy je namístě nárok na náhradu nákladů posoudit dle § 14b a. t. a nikoliv dle § 7 a. t. Dle § 149 odst. 1 o. s. ř. přiznal soud tyto náklady k rukám zástupce žalobkyně. 10. Lhůta k plnění byla stanovena v délce 3 dnů od právní moci rozsudku v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.