16 C 175/2021-52 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zaplacení částky 3 826 Kč jako příspěvku žalovaného za nepojištěné vozidlo [registrační značka], [příjmení] [jméno] [bankovní účet], které je evidována v registru vozidel jako provozované, za dobu od 14. 10. 2020 do 23. 11. 2020, neboť ohledně uvedeného vozidla nebyla uzavřena pojistná smlouva týkající se pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou uvedeným vozidlem, vozidlo tak nebylo pojištěno 41 dní. Žalovaná částka v sobě zahrnuje příspěvek vypočtený denní sazbou 41 Kč x 86 dnů, kdy bylo auto nepojištěno, tedy 3 526 Kč, a poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč. Žalovaný dlužnou částku neuhradil, i přes opakované výzvy žalobce. 2. Žalovaný se v podání ze dne 14. 9. 2021, kterým podal odpor proti elektronickému platebnímu rozkazu, vyjádřil tak, že v období od 14. 10. 2020 do 23. 11. 2020 již nebyl majitelem vozu. 3. Žalobce v podání ze dne 22. 10. 2021 uvedl, že kupní smlouva není čitelná, není zřejmé, kdo je prodávající a kdo kupující. Dále je žalobci známo, že žalovaný uzavřel dne 24. 11. 2020 pojistnou smlouvu na předmětné vozidlo, tedy po převodu vozidla na pana [příjmení], smlouva byla zrušena až 25. 2. 2021 z důvodu změny vlastníka vozidla. Žalobce rovněž uvedl, že údaj o provozování vozidla byl zjištěn z [anonymizována tři slova] [číslo jednací]. Žalobce obdržel od původního vlastníka vozidla kupní smlouvu ze dne 11. 8. 2020, podle níž bylo vlastnické právo převedeno na žalovaného. K zaplacení příspěvku je tak povinen žalovaný. 4. Při jednání dne 9. 12. 2021 žalovaný uvedl, že prodal vozidlo panu [příjmení] na základě kupní smlouvy ze dne 10. 10. [číslo], který mu vozidlo dne 4. 2. 2021 vrátil před dům bez dokladů a klíčů a žalovaný jej následně prodal jiné osobě. Namítá tedy, že neměl vozidlo k dispozici a není proto povinen platit příspěvek. Žalobce uvedl, že se jedná o odstoupení od smlouvy a žalovaný byl vlastníkem vozidla. 5. Z kupní smlouvy o prodeji motorového vozidla ze dne 10. 10. 2020 soud zjistil, že mělo být vozidlo prodáno žalovaným panu [příjmení]. Z informace o pojištění vozidla soud zjistil, že žalovaný uzavřel dne 24. 11. 2020 pojistnou smlouvu, ve které je uveden jako vlastník a provozovatel předmětného vozidla. Smlouva byla ukončena až dne 25. 2. 2021. Z kupní smlouvy ze dne 11. 8. 2020 bylo zjištěno, že žalovaný se stal vlastníkem vozidla na základě kupní smlouvy od [jméno] [příjmení]. Z kupní smlouvy ze dne 4. 2. 2021 bylo dále zjištěno, že žalovaný převedl předmětné vozidlo na pana [jméno] [příjmení]. Z výzvy ze dne 21. 1. 2021 bylo zjištěno, že žalovaný byl žalobcem vyzván k úhradě příspěvku do garančního fondu [obec] kanceláře pojistitelů ve výši 3 826 Kč za období od 14. 10. 2020 do 23. 11. 2020. Upomínkou ze dne 27. 5. 2021 a předžalobní upomínkou ze dne 8. 7. 2021 s podacím archem bylo zjištěno, že byl žalovaný opakovaně vyzýván k úhradě dlužného příspěvku. Svědka [jméno] [příjmení] se soudu nepodařilo předvolat. Jiných listinných důkazů dodáno nebylo a soud proto rozhodl na základě výše uvedených důkazů za použití § 132 o.s.ř. 6. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalovaný, který byl provozovatelem osobního vozidla [registrační značka], neměl v období od 14. 10. 2020 do 23. 11. 2020 (celkem po dobu 41 dní) sjednáno pojištění odpovědnosti. Žalobce vyzval žalovaného k úhradě příspěvku ve výši 3 826 Kč, avšak ten na tuto výzvu nereagoval a ničeho neuhradil. Žalovaný částku neuhradil ani v dodatečné lhůtě, a proto jej žalobce opětovně vyzval k úhradě nedoplatku společně s úrokem z prodlení, avšak ani na tuto výzvu žalovaný neuhradil ničeho. Právním zástupcem žalobce pak byla žalovanému zaslána předžalobní upomínka, na kterou žalovaný také nereagoval. 7. Na základě takto zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žalovaný, který byl vlastníkem a provozovatelem nákladního vozidla [registrační značka] neměl v období od 14. 10. 2020 do 23. 11. 2020 sjednáno pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla dle § 3 odst. 1, 2 zák. č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla. Žalobce je právnickou osobou oprávněnou dle § 4 odst. 1 výše citovaného zákona k výběru příspěvku do garančního fondu od provozovatele a vlastníka motorového vozidla, je-li toto provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, a to ve výši zákonné denní sazby dle zdvihového objemu válců motoru, stanovené v souladu s §4 odst. 5 výše citovaného zákona v § 2 odst. 1 písm. o) vyhlášky Ministerstva financí České republiky č. 205/1999 Sb., vynásobené počtem dní, za něž nebylo pojištění odpovědnosti hrazeno (41 dní). Žalobci dále náleží náhrada nákladů za mimosoudní uplatnění práva na příspěvek ve výši 300 Kč dle § 4 odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb. ve spojení s § 2a vyhlášky Ministerstva financí České republiky č. 205/1999 Sb. Soud konstatuje, že se žalovanému nepodařilo prokázat, že nebyl v předmětném období, tj. od 14. 10. 2020 do 23. 11. 2020, majitelem a provozovatelem předmětného vozidla. Tvrzení, že byl majitelem vozidla pan [příjmení], který následně vozidlo žalovanému vrátil dne 4. 2. 2021 před dům, soud nepovažuje za věrohodné, a to ani přes doloženou kupní smlouvu ze dne 10. 10. 2020, především s ohledem na uzavření pojistné smlouvy na škodu způsobenou provozem vozidla, kterou žalovaný uzavřel dne 24. 11. 2020 a ukončil ji ke dni 25. 2. 2021 z důvodu změny vlastníka vozidla. K tomu soud uvádí, že nebyl-li by žalovaný majitelem a provozovatelem vozidla od 10. 10. 2020 do 4. 2. 2021, neměl by důvod pojistnou smlouvu na předmětné vozidlo dne 24. 11. 2020 sjednat. Jelikož se svědeckou výpověď údajného kupujícího pana [jméno] [příjmení] nepodařilo získat, nemá soud důvod o nároku žalobce pochybovat. Jelikož žalovaným doložená kupní smlouva ze dne 10. 10. 2020 neobsahuje úředně ověřené podpisy, lze dle názoru soudu o skutečném dni sepsání smlouvy pochybovat. Soud tak dospěl k závěru, že žalovaný byl v předmětném období vlastníkem a provozovatelem vozidla, což vyplývá především z uzavřené pojistné smlouvy a výpisu rejstříku silničních vozidel a byl tak příspěvek povinen uhradit. 8. Žalovaný příspěvek do garančního fondu žalobce řádně a včas nezaplatil, tudíž se dostal uplynutím 30 denní lhůty stanovené ve výzvě k jeho úhradě dle § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), do prodlení a žalobci vzniklo dle § 1970 o. z. právo požadovat též zaplacení úroku z prodlení, a to ode dne následujícího po splatnosti příspěvku do zaplacení. Výše úroku z prodlení vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení sestávající ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 3 826 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí, výzva, žaloba) a z částky 1 000 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. realizovaných po podání návrhu ve věci (účast na jednání dne 9. 12. 2021 a 6. 1. 2022) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a dvou paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 3 500 Kč ve výši 735 Kč, tj. celkem 4 635 Kč. 10. Lhůta k plnění byla ve výroku I. a II. stanovena v délce 3 dnů od právní moci rozsudku v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř. Povinnost žalovaného nahradit náklady řízení žalobce k rukám jeho advokáta se opírá o ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř.