17 C 287/2021-138 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou domáhá vůči žalované, aby jí soud uložil povinnost zaplatit žalobkyni 15 965,23 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o bankovních produktech a službách, kterou žalovaná uzavřela dne 26. 9. 2016 se společností [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“). 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. V řízení z listinných důkazů vyplynulo, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela dne 26. 9. 2016 se žalovanou smlouvu o bankovních produktech a službách, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně zřídila a vedla žalované bankovní účet č. [bankovní účet] (dále jen„ smlouva“) a zároveň umožnila žalované čerpat kontokorentní úvěr. Součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky. Změna výše povoleného limitu k čerpání kontokorentního úvěru byla prováděna na základě dispozic ke smlouvě (smlouvou o bankovních produktech a službách ze dne 26. 9. 2016, všeobecnými obchodními podmínkami [právnická osoba], dispozicí ke smlouvě o bankovních produktech a službách ze dne 24. 11. 2016). 5. Žalobkyně si vyžádala od žalované potvrzení o výši pracovního příjmu. Při posuzování úvěruschopnosti žalobkyně rovněž vycházela z žádosti o povolení debetního zůstatku (potvrzením zaměstnavatele o výši pracovního příjmu ze dne 24. 11. 2016, žádostí o povolení debetního zůstatku [anonymizováno] ze dne 24. 11. 2016). 6. Z důvodu porušení smluvních podmínek žalobkyně zrušila poskytování produktu žalované a dluh ve výši 14 802,58 Kč byl z běžného účtu č. [bankovní účet] převeden na nově otevřený úvěrový účet [číslo] (oznámením o otevření úvěrového účtu ke splácení [anonymizováno] ze dne 4. 4. 2018). 7. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení s úhradou úvěru, úvěr byl prohlášen za splatný ke dni 8. 8. 2018 (oznámením o zesplatnění ze dne 8. 8. 2018). 8. Žalovaná dlužnou částku neuhradila ani přes předžalobní upomínku, kterou jí žalobkyně zaslala dne 29. 6. 2020 (předžalobní upomínka ze dne 29. 6. 2020 včetně poštovního archu). 9. Aktivní legitimace žalobkyně je dána na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 6. 2020 uzavřené mezi žalobkyní a právní předchůdkyní žalobkyně. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 29. 6. 2020 (smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 16. 6. 2020, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 25. 6. 2020 včetně poštovního archu). 10. Soud nemá důvod pochybovat o uvedených skutečnostech, tím spíše za situace, kdy žalovaná soudu žádné důkazy nepředložila, žalobou uplatněný nárok nesporovala a uhrazení dlužné částky netvrdila. 1. Po právní stránce soud věc posoudil podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a zákona [číslo] Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též jen„ zákon“). 11. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 12. Mezi první předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o bankovních produktech a službách podle § 2395 o. z., na základě které byl žalované zřízen bankovní účet a poskytnut úvěr. Jelikož žalovaná úvěr nesplácela řádně a včas, žalobkyně úvěr zesplatnila a úvěr se tak stal splatným ke dni 8. 8. 2018. Žalovaná dlužnou částku neuhradila ani přes výzvu ze strany žalobkyně. 13. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, tedy žalobě vyhověl. 14. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení s úhradou peněžitého dluhu, přiznal soud žalobkyni s odkazem na § 1968 a § 1970 o. z., též nárok na zaplacení úroku z prodlení, a to ve výši stanovené podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění (s tím, že počátek prodlení byl stanoven ode dne následujícího po splatnosti posledního dlužného vyúčtování tak, jak požadovala žalobkyně). 15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 15 965,23 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, sepis a podání žaloby) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. 16. Soud dospěl k závěru, že v tomto případě jsou splněny podmínky pro přiznání náhrady nákladů řízení v rozsahu podle § 14b a. t. Žaloba je podána na stručném ustáleném vzoru, čímž se celý proces stává z velké části pouze automatizovanou administrativní záležitostí, nevyžadující složité právní posouzení ani zásadní individualizaci skutkových a právních tvrzení. 17. Lhůta k plnění byla v obou případech stanovena v délce tří dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 věty první o. s. ř. a dle § 149 odst. 1 o. s. ř. byla povinnost žalované k náhradě nákladů řízení stanovena k rukám zástupce žalobkyně.