17 C 69/2022-48 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) ze dne 24. 11. 2021 domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 65 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] uzavřené dne 26. 3. 2019 mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba] (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“), a žalovaným. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. V řízení z listinných důkazů vyplynulo, že předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 26. 3. 2019 smlouvu o úvěru [číslo] na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 60 000 Kč. Na žádost žalovaného byla částka navýšena na 65 000 Kč, se splatnostní úvěru dne 7. 6. 2021 (smlouvou o úvěru [číslo] ze dne 26. 3. 2019, navýšením úvěru ze dne 1. 1. 2020). 5. Předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr dne 26. 3 2019 na bankovní účet žalovaného [bankovní účet] ve výši 60 000 Kč a dne 2. 1. 2020 ve výši 5 000 Kč (výpis z účtu [bankovní účet] vedeném u [právnická osoba], výpisy z účtu [číslo] vedeném u [právnická osoba]). 6. Žalovaný dlužnou částku ve výši 65 000 Kč neuhradil ani přes výzvy ze strany žalobkyně (výzvou ze dne 17. 6. 2021, podacím lístkem ze dne 17. 6. 2021). 7. Aktivní legitimace žalobkyně je dána na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 3. 2021 uzavřené mezi předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní (smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 3. 2021, oznámením o postoupení pohledávek 17. 6. 2021). 8. Soud nemá důvod pochybovat o uvedených skutečnostech, tím spíše za situace, kdy žalovaný soudu žádné důkazy nepředložil, žalobou uplatněný nárok nesporoval a uhrazení žalované částky netvrdil. 9. Po právní stránce soud posoudil věc následovně: 10. Na projednávanou věc je nutné aplikovat ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též jen„ zákon“). 11. Podle § 2395 a násl. o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 12. Podle § 86 odst. 1 zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru (…) posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 13. Podle § 86 odst. 2 zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 14. Podle § 87 odst. 1 zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 15. Podle § 1968 o. z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 16. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnost, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 17. Předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli distančním způsobem za užití prostředků komunikace na dálku smlouvu o úvěru dle § 2395 o. z. ve spojení s § 1820 o. z. Žalobkyně vystupovala ve smyslu § 420 o. z. jako podnikatel, který při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně na vlastní účet a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku, a žalovaný vystupoval ve smyslu § 419 o. z. jako spotřebitel jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu jeho povolání, tedy se dle § 1810 o. z. jedná o spotřebitelskou smlouvu. 18. Soud s ohledem na výše uvedené aplikoval na uzavřenou smlouvu právní úpravu zákona o spotřebitelském úvěru a dospěl k závěru, že uzavřená smlouva je dle § 86 a 87 zákona neplatná, neboť právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr, aniž před uzavřením smlouvy řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně v daném případě pouze tvrdila, že provedla lustraci žalovaného v dostupných databázích ISIR, [příjmení], CRKI a EUCB, k čemuž ale ničeho nedoložila. Příjmy a výdaje žalovaného nezjišťovala vůbec. 19. S ohledem na absolutní neplatnost posuzované smlouvy má žalobkyně, na kterou její právní předchůdkyně své nároky ze smlouvy postoupila ve smyslu § 1879 a násl. o. z., nárok pouze na vydání bezdůvodného obohacení ve výši dosud nesplacené jistiny úvěru, tj. 65 000 Kč. Co se úroku z prodlení týče, jelikož je neplatná smlouva o úvěru jako celek, je neplatné i ujednání o splatnosti úvěru, pročež není použitelné pro posouzení otázky splatnosti nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Nárok na vydání bezdůvodného obohacení tak mohl být splatný nejdříve uplynutím lhůty k plnění stanovené v první prokazatelně doručené výzvě k plnění. Právní předchůdkyně žalobkyně doložila odeslání výzvy 17. 6. 2021, která byla podána k poštovní přepravě téhož dne. Podle domněnky doby dojití došla výzva žalovanému dne 22. 6. 2021, přičemž do prodlení se žalovaný dostal následujícího dne. Žalobkyně má proto nárok na zákonný úrok z prodlení od 23. 6. 2021 a v tomto rozsahu jí ho soud výrokem I. rozsudku přiznal. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl výrokem II. tohoto rozsudku z důvodu popsaných výše. 20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení neúspěšná jen v nepatrné části, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 14 881,50 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 600 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 65 000 Kč sestávající z částky 3 700 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, sepis a podání žaloby) a z částky 1 850 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. (předžalobní upomínka) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 10 150 Kč ve výši 2 131,50 Kč. 21. Lhůta k plnění byla v obou případech stanovena v délce tří dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 věty první o. s. ř. a dle § 149 odst. 1 o. s. ř. byla povinnost žalovanému k náhradě nákladů řízení stanovena k rukám zástupce žalobkyně.