17 C 90/2022-20 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vůči žalovanému, aby mu soud uložil povinnost zaplatit žalobkyni 41 700,22 Kč s příslušenstvím z titulu Smlouvy o vydání kreditní karty [anonymizováno] [číslo] kterou žalovaný uzavřel dne 11. 10. 2019 s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO] (dále také jen„ banka“). 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. V řízení z listinných důkazů vyplynulo, že banka s žalovaným uzavřeli dne 11. 10. 2019 smlouvu o vydání kreditní karty [anonymizováno] [číslo] na jejímž základě se banka zavázala poskytnout žalovanému úvěrový rámec až do výše 50 000 Kč, který mohl žalovaný čerpat prostřednictvím kreditní karty. K otázce své schopnosti splácet úvěr žalovaný ve smlouvě uvedl, že je svobodný, podniká v oboru služeb od září 2016, jeho průměrný měsíční příjem činí 60 000 Kč, bydlí v nájmu a jeho nezbytné měsíční výdaje činí 9 500 Kč Součástí smlouvy byly [ulice] podmínky pro vydávání a používání kreditních karet (dále jen„ OP“), Všeobecné obchodní podmínky [právnická osoba] a Ceník produktů a služeb pro soukromé osoby (dále jen„ Ceník“). Žalovaný byl oprávněn úvěr průběžně čerpat prostřednictvím kreditní karty, nesměl však přečerpat povolený úvěrový rámec a měl povinnost poskytnutý úvěr splácet minimální měsíční splátkou. Vyčerpaná část úvěru byla úročena smluvní úrokovou sazbou ve výši 23,99 % ročně, RPSN činila 29,38 %. Žalovaný se zavázal rovněž hradit poplatky v souladu s OP a Ceníkem (smlouvou o vydání kreditní karty [anonymizováno] [číslo] OP, [právnická osoba] a Ceníkem). 5. Žalovaný začal čerpat úvěr dne 17. 10. 2019, ovšem v rozporu se sjednanými podmínkami úvěr řádně nesplácel. [příjmení] proto zaslala žalovanému dvě upomínky a následně dopisem ze dne 20. 10. 2020 prohlásila úvěr za okamžitě splatný ke dni 18. 10. 2020 (výpisem z účtu kreditní karty, dopisem nazvaným„ Okamžitá splatnost kreditní karty ze dne 20. 10. 2020, Přehledem podacích čísel). Dle výpisu z účtu činí dlužná částka po zohlednění veškerých plateb žalovaného (ve výši 1 600 Kč dne 21. 11. 2019, ve výši 3 390,11 Kč dne 8. 1. 2020, ve výši 2 679,77 dne 17. 1. 2020, ve výši 10 916,55 dne 27. 5. 2020, ve výši 12 833,49 dne 14. 11. 2020, ve výši 200 Kč dne 6. 1. 2021) celkem 41 700,22 Kč (výpisem z účtu kreditní karty). 6. [příjmení] dne 30. 8. 2021 uzavřela s žalobkyní Smlouvu o postoupení pohledávek, kterou na žalobkyni převedla pohledávku za žalovaným z předmětné smlouvy. Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 2. 2. 2021, odeslaným žalovanému na adresu uvedenou ve smlouvě (vyrozuměním o postoupení pohledávky včetně potvrzení o odeslání, smlouvou o postoupení pohledávek č. 2018 [číslo] ze dne 30. 8. 2021 včetně seznamu postoupených pohledávek). Žalovaný dluh neuhradil navzdory zaslané předžalobní upomínce (výzvou ze dne 26. 11. 2021 včetně potvrzení o odeslání). 7. Soud nemá důvod pochybovat o uvedených skutečnostech, tím spíše za situace, kdy žalovaný soudu žádné důkazy nepředložil, žalobou uplatněný nárok nesporoval a uhrazení dlužné částky netvrdil. 8. Po právní stránce soud posoudil věc následovně: 9. Na projednávanou věc je nutné aplikovat ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též jen„ zákon“). 10. Podle § 2395 a násl. o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 11. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 12. Podle § 1968 o. z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 13. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnost, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 14. [příjmení] a žalovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 o. z. a § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, na základě které banka poskytla žalovanému možnost čerpat finanční prostředky až do sjednaného limitu ve výši 50 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit bance za poskytnutí finančních prostředků úrok ve výši 23,99 % ročně z dlužné jistiny společně s poplatky za služby spojené s vydáním a užíváním kreditní karty. [příjmení] vystupovala ve smyslu § 420 o. z. jako podnikatel, který při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně na vlastní účet a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku, a žalovaný vystupoval ve smyslu § 419 o. z. jako spotřebitel jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu svého povolání, proto jde dle § 1810 o. z. o spotřebitelskou smlouvu. 15. Dle soudu banka zkoumala úvěruschopnost žalovaného, jak jí ukládá § 86 a § 87 zákona, neboť posoudila příjmovou i výdajovou stránku úvěruschopnosti žalovaného. Rovněž úroková sazba ve výši 23,99 % ročně a RPSN ve výši 29,38 % byly stanoveny přiměřeným způsobem. Smlouva o spotřebitelském úvěru tedy byla uzavřena platně a žalovaný byl povinen v souladu s jejím ujednáním vrátit žalobkyni čerpané finanční prostředky spolu se smluvním úrokem a souvisejícími poplatky. 16. Žalovaný se však dostal do prodlení se splácením úvěru a dlužnou částku neuhradil navzdory zaslaným upomínkám. [příjmení] proto využila svého práva a prohlásila úvěr za okamžitě splatný ke dni 18. 10. 2020. Žalobkyně, na kterou banka pohledávku za žalovaným postoupila dle § 1879 o. z., doložila, že ke dni podání žaloby činila dlužná jistina 41 700,22 Kč. Žalobkyni rovněž z této částky náleží úrok ve výši 23,99 % ročně a zákonný úrok z prodlení, které žalobkyně požadovala od 17. 8. 2021. Výše úroku z prodlení vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto žalobě výrokem I. tohoto rozsudku v plném rozsahu vyhověl. 17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 847 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 669 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 41 700,22 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. přiznal soud tyto náklady k rukám zástupce žalobkyně. 18. Lhůtu k plnění soud stanovil podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř.