21 C 149/2020-113 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se domáhala vůči žalovanému, aby mu soud uložil povinnost zaplatit žalobkyni 6 000 Kč s příslušenstvím, z titulu smlouvy o [anonymizováno] uzavřené dne 12. 12. 2016 mezi právní předchůdkyní žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] a žalovaným. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud ve věci rozhodoval podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti žalobkyně i žalovaného. Oba byli k prvnímu jednání konanému dne 29. 6. 2022 řádně předvoláni, žalobkyně se omluvila a souhlasila s jednáním ve své nepřítomnosti, žalovaný se bez omluvy nedostavil. Soud tak vycházel podle § 120 odst. 2 věty druhé o. s. ř. z listinných důkazů předložených žalobkyní, které byly u jednání provedeny. 4. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že na ni [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] (dále jen„ [anonymizováno]“) převedla žalovanou pohledávku. K prokázání této skutečnosti soudu předložila jednak oznámení o postoupení pohledávky ze dne 22. 1. 2020, které měla [anonymizováno] zaslat žalovanému, jednak Smlouvu o postoupení pohledávek ze dne 16. 12. 2019 uzavřenou mezi žalobkyní a [anonymizováno]. 5. Pokud jde o oznámení o postoupení pohledávky ze dne 22. 1. 2020, je v něm uvedeno, že toto právní jednání činí sama [právnická osoba], tedy postupitel. Právnická osoba však sama za sebe právně jednat nemůže a k právnímu jednání potřebuje zástupce (typicky zástupce sui generis – člena statutárního orgánu, případně jinou oprávněnou osobu). Z oznámení o postoupení pohledávky nicméně nijak neplyne, kdo v tomto případě za [anonymizováno] jednal (člen / členové statutárního orgánu, smluvní zástupce či jiná osoba), obsahuje pouze označení [anonymizováno] pod textem oznámení. Toto právní jednání tedy nelze [právnická osoba] přičíst a soud je shledal jako zdánlivé, pročež k němu nepřihlížel. Nadto bylo oznámení součástí zásilky obsahující předžalobní výzvu zástupce žalobkyně (postupníka), přičemž na podacím lístku hybridní pošty ze dne 22. 1. 2020 uvedené zásilky byl jako odesílatel uveden právní zástupce postupníka (nikoli postupitele), aniž by spolu s oznámením byla zaslána plná moc zástupce žalobkyně k podání takového oznámení za postupitele. Ačkoli tedy obecně platí, že právním následkem oznámení postupitele dlužníkovi o postoupení pohledávky je vznik povinnosti dlužníka plnit postupníkovi (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. 31 Cdo 1328/2007, uveřejněný pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2019, sp. zn. 32 Cdo 1552/2019), v projednávané věci k oznámení postoupení pohledávky postupitelem žalovanému nedošlo. Předložené oznámení aktivní věcnou legitimaci žalobkyně neprokazuje. 6. Soud se proto zabýval obsahem Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 12. 2019 a zkoumal, zda byla předmětná pohledávka [anonymizováno] postoupena na žalobkyni na jejím základě. Příloha této smlouvy obsahující seznam postupovaných pohledávek (jež měla obsahovat i pohledávku vůči žalovanému) je však nečitelná. Nelze z ní tedy zjistit, které pohledávky byly touto smlouvou postoupeny. Nadto bylo v čl. 3 [číslo] mezi stranami smlouvy sjednáno, že„ do pěti pracovních dnů od doručení datového souboru zaplatí postupník postupiteli (na účet písemně určený postupitelem před výše uvedeným datem) částku rovnající se celkové kupní ceně. (…) [příjmení] se předešlo pochybnostem, nebude postoupení pohledávek úplné, dokud nebude smluvená kupní cena zcela uhrazena na účet postupitele“. Žalobkyně přitom soudu žádný doklad o tom, že cenu za postoupení předmětné pohledávky PCG uhradila, nepředložila, neprokázala tedy, že smlouva o postoupení nabyla ve vztahu k postoupeným pohledávkám účinnosti. 7. Z dalších provedených listinných důkazů soud nezjistil žádné skutečnosti rozhodné pro posouzení klíčové otázky aktivní věcné legitimace žalobkyně. 8. Poučení podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. soud poskytuje pouze u jednání. Jelikož se žalobkyně k jednání nedostavila, o možnost být soudem řádně poučena o riziku neunesení svého důkazního břemene ohledně své aktivní legitimace se sama připravila. Soud není povinen poskytovat poučení žalobkyni písemně, obzvlášť ne tehdy, je-li zastoupena advokátkou. Uvádí-li žalobkyně ve své omluvě z jednání, že v případě, že by jí hrozilo neunesení břemene tvrzení či důkazního, žádá o poučení a poskytnutí lhůty, přehlíží, že soud poučuje podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. toliko u jednání v přítomnosti účastníka řízení, vůči němuž poučení směřuje, jakož i to, že k podmíněnému podání se podle § 41a odst. 2 o. s. ř. nepřihlíží (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 10. 2020, sp. zn. III. ÚS 2848/10, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009; v usnesení sp. zn. 28 Cdo 3665/2009 Nejvyšší soud uzavřel, že„ ustanovení § 118a o. s. ř. upravuje jen poučovací povinnost soudu při jednání. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle ustanovení § 118a o. s. ř. proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn ani povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání.“). 9. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni nepodařilo předloženými listinnými důkazy prokázat svou aktivní věcnou legitimaci, soud žalobu výrokem I. tohoto rozsudku zamítl. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem II. tohoto rozsudku podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo, neboť zcela úspěšnému žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly. 11. Stručné odůvodnění tohoto rozsudku vychází z § 157 odst. 4 o. s. ř., podle něhož v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.