21 C 367/2021-34 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vůči žalovanému, aby mu soud uložil povinnost zaplatit žalobkyni 1 899 Kč se zákonným úrokem z prodlení a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč z titulu neuhrazeného pojistného za období od [datum] do [datum] vyplývající z pojistné smlouvy [číslo]. Pojistnou smlouvu uzavřela s žalovaným právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba], [IČO]. Dne [datum] byl převeden pojistný kmen z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. V řízení bylo listinnými důkazy prokázáno, že žalovaný podepsal s právní předchůdkyní žalobkyně dne [datum] smlouvu, jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti z provozu vozidla [značka automobilu], [registrační značka], na dobu neurčitou s počátkem pojištění [datum]. Právní předchůdkyně žalobkyně převedla pojistný kmen na žalobkyni dne [datum]. Roční pojistné bylo smlouvou stanoveno na částku 6 272 Kč splatnou čtvrtletně, tj. 1 568 Kč/čtvrtl. Žalovaný neuhradil pojistné splatné dne [datum], a to ani přes výzvu žalobkyně ze dne [datum] obsahující poučení, že neuhradí-li žalovaný dlužné pojistné nejpozději do [datum], pojištění dnem následujícím po marném uplynutí lhůty zanikne. Žalobkyně evidovala zánik pojištění žalovaného ode dne [datum] pro neplacení pojistného. Žalovaný neuhradil dlužné pojistné, které žalobkyně vyčíslila jako poměrnou část pojistného za pojistné období od [datum] do [datum] ve výši 1 899 Kč, ani přes předžalobní upomínku žalobkyně, která se dostala do sféry jeho dispozice. 5. Soud nemá důvodu pochybovat o uvedených skutečnostech, tím spíše za situace, kdy žalovaný soudu žádné důkazy nepředložil, žalobou uplatněný nárok nesporoval a uhrazení dlužné částky netvrdil. 6. Soud věc po právní stránce posoudil podle zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla (dále jen„ zákon“), ve spojení s § 2758 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). 7. V projednávané věci uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně coby pojistitel s žalovaným coby pojistníkem dne [datum] smlouvu o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla (o povinném ručení) na dobu neurčitou podle § 3 zákona. Žalovaný nesplnil svoji povinnost hradit žalobkyni pojistné, k čemuž se smlouvou zavázal, když nezaplatil pojistné splatné dne [datum], přičemž dle § 1958 odst. 1 o. z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. Žalobkyně vyzvala žalovaného dopisem ze dne [datum] v souladu s § 12 odst. 1 písm. e) zákona k zaplacení dlužného pojistného do [datum] a poučila jej o zániku pojištění dnem následujícím po marném uplynutí lhůty stanovené pojistitelem v upomínce k zaplacení pojistného. Žalovaný však dlužné pojistné do [datum] neuhradil, proto pojištění ze zákona zaniklo dne [datum]. 8. Podle § 13 odst. 2 věty první zákona má žalobkyně právo na pojistné do konce kalendářního měsíce, ve kterém pojištění zaniklo, tj. do [datum], požadovala však pojistné dlužné jen do [datum] ve výši 1 899 Kč. Soud je proto žalobkyni výrokem I. přiznal, spolu s jí požadovaným zákonným úrokem z prodlení podle § 1970 o. z. od požadovaného dne [datum] do zaplacení (byť prodlení nastalo dříve). Výše úroku z prodlení vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 9. Výrokem II. tohoto rozsudku soud zamítl žalobu co do částky 1 200 Kč představující náklady spojené s uplatněním pohledávky dle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Z uvedeného ustanovení plyne, že tyto náklady lze požadovat pouze v případě závazku mezi podnikateli. Žalovaný je nicméně spolkem, a ačkoli může vyvíjet vedlejší hospodářskou činnost spočívající v podnikání, v právním poměru s žalobkyní jako podnikatel dle § 420 a násl. o. z. nevystupoval. 10. V usnesení ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], [název soudu] dovodil, že při rozhodování o náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř. je nutné považovat za předmět řízení nejen žalovanou jistinu, ale též její příslušenství. 11. O náhradě nákladů řízení proto rozhodl soud výrokem III. tohoto rozsudku podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni vůči žalovanému právo na náhradu 29,1 % nákladů řízení z částky 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a z nákladů zastoupení advokátkou, které náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b odst. 1 bodu 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 1 899 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrady za daň z přidané hodnoty podle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Předmětem řízení bylo ke dni rozhodnutí soudu 3 385,51 Kč (jistina 1 899 Kč, dospělé úroky z prodlení 286,51 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč). Žalobkyně však byla úspěšná jen co do cca 64,55 % předmětu řízení (žaloba byla zamítnuta ohledně nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč), žalovaný byl úspěšný co do 35,45 % předmětu řízení. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. se od úspěchu žalobkyně odečítá úspěch žalovaného (vzájemné nároky na náhradu nákladů řízení soud započte), žalobkyně tak má nárok na náhradu 29,1 % nákladů řízení, jež činí 433,30 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. přiznal soud tyto náklady k rukám zástupkyně žalobkyně. 12. Lhůtu k plnění soud stanovil podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř. 13. Stručné odůvodnění tohoto rozsudku vychází z § 157 odst. 4 o. s. ř., podle něhož v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.