21 C 41/2022-36 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 2 500 Kč s příslušenstvím z titulu [anonymizována dvě slova]. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. V řízení bylo listinnými důkazy prokázáno, že žalobkyně a žalovaný podepsali dne 4. 3. 2020 [anonymizováno] o [anonymizována čtyři slova] připojení k [anonymizována dvě slova] [číslo] Součástí smlouvy byly rovněž všeobecné podmínky poskytování služby [anonymizováno] k [anonymizována dvě slova] pro spotřebitele. Předmětem smlouvy bylo mj. [anonymizována čtyři slova] [číslo]. Žalobkyně smlouvu vypověděla dne 31. 5. 2021. V případě ukončení smlouvy byl žalovaný povinen [anonymizováno] vrátit nebo umožnit žalobkyni jeho převzetí ([anonymizováno]); v případě že tak neučiní, byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 2 500 Kč. Žalovaný žalobkyni zařízení nevrátil ani neumožnil jeho převzetí. Žalobkyně zaslala žalovanému pro forma fakturu ze dne 7. 7. 2021, splatnou 21. 7. 2021, na částku 2 500 Kč. Žalovaný neuhradil na svůj dluh ničeho, a to ani přes předžalobní výzvu žalobkyně ze dne 18. 8. 2021. 5. Soud nemá důvodu pochybovat o uvedených skutečnostech, tím spíše za situace, kdy žalovaný soudu žádné důkazy nepředložil, žalobou uplatněný nárok nesporoval a uhrazení dlužné částky netvrdil. 6. Po právní stránce soud věc posoudil podle zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích (dále jen„ zákon“), ve spojení s § 2048, § 1968 a § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). 7. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 4. 3. 2020 [anonymizováno] o [anonymizováno 6 slov] ve smyslu § 63 a násl. zákona. Žalobkyně zároveň žalovanému za účelem poskytování služeb [anonymizována tři slova] [číslo], přičemž žalovaný jeho převzetí stvrdil svým podpisem. Žalobkyně smlouvu vypověděla dle bodu 8.6 [anonymizováno] podmínek výpovědí ze dne 31. 5. 2021, v níž žalovaného vyzvala k vrácení [anonymizována dvě slova] ve lhůtě 5 dnů po ukončení smlouvy. Smluvní strany si pro případ nevrácení zapůjčeného zařízení po ukončení smlouvy ujednaly smluvní pokutu dle § 2048 o. z. ve výši 2 500 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný žalobkyni po ukončení smlouvy zapůjčené zařízení nevrátil, vznikl žalobkyni nárok na její úhradu. Žalobkyně vystavila žalovanému fakturu na úhradu smluvní pokuty ze dne 7. 7. 2021, splatnou 21. 7. 2021. Žalovaný vyúčtovanou smluvní pokutu neuhradil řádně a včas, čímž se dostal do prodlení dle § 1968 o. z. a žalobkyně má tak vedle dlužné částky právo i na zákonný úrok z prodlení (§ 1970 o. z.). Výše úroku z prodlení vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, vůči žalovanému právo na náhradu nákladů řízení ve výši 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky, neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč. 9. Lhůtu k plnění soud stanovil podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř. 10. Stručné odůvodnění tohoto rozsudku vychází z § 157 odst. 4 o. s. ř., podle něhož v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.