22 C 49/2022-23 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se domáhala vůči žalované, aby jí soud uložil povinnost zaplatit žalobkyni 6 207,20 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 28. 9. 2020 do zaplacení z titulu porušení povinností vyplývajících z rámcové smlouvy o členství v systému [anonymizováno] ze dne 15. 7. 2020. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: 5. Žalobkyně uzavřela se žalovanou dne 15. 7. 2020 rámcovou smlouvu o členství v systému [anonymizováno]. Žalovaná po registraci do systému žalobkyně obdržela čipovou kartu, která je nepřenosná a umožňuje po předchozí rezervaci přes svůj uživatelský účet pronájem konkrétního zarezervovaného vozidla. Užívání automobilu je sjednáno jako úplatné, cena je upravena v ceníku a všeobecných podmínkách žalobkyně. Součástí smlouvy byly též všeobecného podmínky systému [anonymizováno] a ceník žalobkyně. Žalovaná měla v období od 19. 7. 2020 do 22. 7. 2020 pronajatý osobní automobil tovární značky Škoda Karoq, [registrační značka], za což jí byla žalobkyní dne 22. 7. 2020 vystavena faktura č. FVA [číslo] znějící na částku 3 907,20 Kč se splatností ke dni 22. 7. 2020. Žalovaná spáchala v průběhu užívání vozu dne 20. 7. 2020 přestupek, za který jí byla uložena pokuta ve výši 400 Kč; pokutu spolu s administrativním poplatkem ve výši 300 Kč žalobkyně vyfakturovala žalované fakturou č. FVR [číslo] se splatností ke dni 27. 9. 2020. Z důvodu znečištěného interiéru vozidla a natankování prémiového paliva do vozidla vystavila žalobkyně fakturu č. FVR [číslo] znějící na částku 1 000 Kč splatnou ke dni 6. 8. 2020 a fakturu č. FVR [číslo] znějící na částku 300 Kč splatnou ke dni 31. 7. 2020. Žalovaná dlužnou částku přes opakované výzvy žalobkyně neuhradila, proto žalobkyně vystavila fakturu č. FVA [číslo] znějící na částku 300 Kč (představující poplatek za upomínku) splatnou dne 4. 8. 2020. 6. Soud nemá důvod pochybovat o uvedených skutečnostech, tím spíše za situace, kdy žalovaná soudu žádné důkazy nepředložila, žalobou uplatněný nárok nesporovala a uhrazení dlužné částky netvrdila. 7. Soud věc posoudil po právní stránce podle § 2201 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), jako nájemní smlouvu, na základě které žalobkyně umožnila žalované pronájem automobilu ve vlastnictví žalobkyně, a žalovaná se zavázala hradit žalobkyni za pronajatý automobil nájemné. Žalovaná si od žalobkyně dne 19. 7. 2020 pronajala vozidlo, nájemné však neuhradila ani přes opakované výzvy ze strany žalobkyně. Žalovaná rovněž neuhradila faktury vystavené za spáchání dopravního přestupku, znečištění interiéru vozidla, natankování prémiového paliva a administrativní poplatek z důvodu opakované výzvy. Celkově se jedná o částku 6 207,20 Kč. Žalovaná dlužné nájemné za pronájem vozidla a služby s tím spojené řádně a včas nezaplatila, tudíž se dostala dle 1968 o. z. do prodlení se zaplacením peněžitého dluhu a podle § 1970 o. z. vzniklo žalobkyni právo požadovat po žalované vedle dlužné jistiny i zaplacení úroku z prodlení. Výše úroku z prodlení vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 8. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 6 207,20 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní upomínka, sepis a podání žaloby) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. 10. Ačkoliv se žalobkyně domnívá, že jí má být přiznána plná náhrada nákladů řízení, soud dospěl k závěru, že v tomto případě jsou splněny podmínky pro přiznání náhrady nákladů řízení v rozsahu podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. Žaloba je podána na ustáleném vzoru, ve kterém žalobkyně pouze mění osobu žalované a několik málo dalších údajů, čímž se celý proces stává z velké části pouze automatizovanou administrativní záležitostí, nevyžadující složité právní posouzení ani zásadní individualizaci skutkových a právních tvrzení. Soud proto přiznal náhradu nákladů řízení v rozsahu § 14b a. t. 11. Lhůta k plnění byla v obou případech stanovena v délce tří dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 věty první o. s. ř. a dle § 149 odst. 1 o. s. ř. byla povinnost žalované k náhradě nákladů řízení stanovena k rukám zástupkyně žalobkyně. 12. Stručné odůvodnění tohoto rozsudku vychází z § 157 odst. 4 o. s. ř., podle něhož v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.