22 C 50/2022-28 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou domáhá vůči žalovanému, aby mu soud uložil povinnost zaplatit žalobkyni 3 416,82 Kč se zákonným úrokem z prodlení z titulu neuhrazeného vyúčtování za služby poskytnuté právní předchůdkyní žalobkyně, společností [anonymizováno] [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), na základě účastnické smlouvy [číslo]. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: 5. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovaným zákaznickou smlouvu [číslo] jejímž předmětem byl závazek právní předchůdkyně žalobkyně poskytnout žalovanému sjednané služby k telefonním číslům, a to včetně doplňovaných služeb a služeb poskytovaných třetími stranami. Žalovaný porušil povinnosti plynoucí ze smlouvy, když za sjednané služby neuhradil vyúčtování [číslo] ze dne 6. 10. 2011 splatné dne 24. 10. 2011 a vyúčtování [číslo] ze dne 6. 9. 2011 splatné dne 26. 9. 2011. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani přes výzvu ze strany žalobkyně. Aktivní legitimace žalobkyně je dána na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 4. 11. 2019 uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní. 6. Soud nemá důvod pochybovat o uvedených skutečnostech, tím spíše za situace, kdy žalovaný soudu žádné důkazy nepředložil, žalobou uplatněný nárok nesporoval a uhrazení dlužné částky netvrdil. 7. Po právní stránce soud věc posoudil podle § 63 a násl. zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích (dále jen „zákon“). 8. Právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným uzavřeli účastnickou smlouvu o poskytování služeb podle § 63 a násl. zákona, a to včetně služeb třetích stran (srov. čl. 3 Všeobecných obchodních podmínek), za něž se žalovaný zavázal hradit cenu dle měsíčních vyúčtování. Žalovanému byly vystaveny faktury [číslo] [číslo] z nichž žalobkyně požaduje pouze výše specifikované částky (představující nikoliv služby elektronické telekomunikace ve smyslu § 2 odst. 1 písm. n) zákona, neboť k řešení těchto sporů je příslušný Český telekomunikační úřad). Žalovaný dlužné částky neuhradil, čímž se dostal do prodlení se zaplacením peněžitého dluhu dle § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), ve spojení s § 1970 o. z. a žalobkyně má tak právo vedle dlužné částky i na zaplacení zákonného úroku z prodlení. Počátek prodlení je den následující po splatnosti shora uvedených faktur a výše úroku z prodlení vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Smlouvou o postoupení pohledávek byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni v souladu s § 1879 o. z., o čemž byl žalovaný vyrozuměn. 9. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 3 416,82 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (příprava a převzetí právního zastoupení, předžalobní upomínka, sepis a podání žaloby) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. 11. Soud dospěl k závěru, že v tomto případě jsou splněny podmínky pro přiznání náhrady nákladů řízení v rozsahu podle § 14b a. t. Žaloba je podána na ustáleném vzoru, ve kterém žalobkyně pouze mění osobu žalovaného a několik málo dalších údajů, čímž se celý proces stává z velké části pouze automatizovanou administrativní záležitostí, nevyžadující složité právní posouzení ani zásadní individualizaci skutkových a právních tvrzení. Soud proto přiznal náhradu nákladů řízení v rozsahu dle § 14b a. t. 12. Lhůta k plnění byla v obou případech stanovena v délce tří dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 věty první o. s. ř. a dle § 149 odst. 1 o. s. ř. byla povinnost žalovaného k náhradě nákladů řízení stanovena k rukám zástupce žalobkyně. 13. Stručné odůvodnění tohoto rozsudku vychází z § 157 odst. 4 o. s. ř., podle něhož v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.