23 C 13/2022-19 — Obvodní soud pro Prahu 10

Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 5. 9. 2021 domáhala toho, aby soud uložil žalované povinnost uhradit jí částku 2 150 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 13. 6. 2019 provedla žalobkyně v souladu se zákonem o pozemních komunikacích, technický úkon, spočívající v odtahu motorového vozidla [registrační značka], kdy bylo vozidlo umístěno na odtahový vůz a umístěno na odtahovém parkovišti žalobkyně. Dluh žalované je tvořen částkou za odtah vozidla 1 900 Kč a za služby parkoviště (parkovné) za 1. den (den odtahu) až 3. den 250 Kč. Žalobkyně zaslala žalované předžalobní výzvu, avšak bez odezvy. Vzhledem k tomu, že se žalovaná dostala s peněžitým plněním žalobkyni do prodlení, požadovala žalobkyně rovněž zákonný úrok z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaná zůstala po celou dobu řízení zcela pasivní a k podanému návrhu se nikterak nevyjádřila. Žaloba a výzva v souladu s ust. § 114a odst. 2 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen„ o. s. ř.“), byla žalované doručena fikcí dne 17. 2. 2022. Soud postupoval dle § 115a o. s. ř. a k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Z provedených důkazů soud zjistil následující skutkový stav: Dne 13. 6. 2019 provedla žalobkyně, která je oprávněna k odstranění silničních vozidel z místních komunikací, odtah motorového vozidla [registrační značka] (Zřizovací listina, Protokol o odtahu vozidla [číslo]). Provozovatelem vozidla byla v předmětné době žalovaná (kopie Osvědčení o registraci vozidla). Za odtah a umístění vozidla na parkovišti žalobkyně vznikla žalované povinnost uhradit žalobkyni částku ve výši 2 150 Kč (nařízení o maximálních cenách za nucené odtahy vozidel včetně jejich střežení na parkovišti [anonymizována dvě slova] [obec] ze dne 12. 2. 2013 a usnesení [anonymizována dvě slova] [obec] [číslo] ze dne 12. 2. 2013) tvořenou částkou 1 900 Kč za odtah, 250 Kč za první až třetí den střeženého parkování. Žalovaná dlužnou částku žalobkyni neuhradila, a to ani poté, co jí byla zaslána výzva k úhradě dlužné částky ze dne 21. 5. 2021 (Výzva žalobkyně ze dne 21. 5. 2021, včetně dodejky). Po právní stránce posoudil soud danou věc následujícím způsobem: V souladu s ust. § 19b odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb., zákona o pozemních komunikacích, je-li to nezbytné pro naplnění účelu dočasného zákazu nebo omezení stání nebo zastavení silničních vozidel podle § 19a, je vlastník pozemní komunikace oprávněn odstranit silniční vozidlo ponechané na pozemní komunikaci v rozporu s tímto zákazem nebo omezením a odstavit je na vhodném místě. Po pominutí důvodů pro odstranění silničního vozidla je vlastník pozemní komunikace povinen vozidlo bez zbytečného odkladu vrátit na místo, odkud bylo odstraněno, nebo na jiné vhodné místo v bezprostředním okolí viditelné z místa, odkud bylo vozidlo odstraněno. Není-li to možné, oznámí vlastník pozemní komunikace provozovateli silničního vozidla a Policii České republiky místo, kde je možné vozidlo vyzvednout, a způsob jeho vyzvednutí. Žalobkyně odstranila dne 13. 6. 2019 vozidlo žalované a vznikl jí tak nárok požadovat po žalované, jakožto provozovateli vozidla, náklady odtahu dle nařízení č. 13/2001 [anonymizováno] [obec] a náklady parkovného do 13. 6. 2019. Dle ust. § 2 tohoto nařízení jsou náklady za odtah vozidla (1 900 Kč) a umístění na střeženém parkovišti (250 Kč) celkem ve výši 2 150 Kč. Soud tedy dospěl k závěru, že nárok žalobkyně na uhrazení nákladů za odstranění a parkování vozidla je zcela oprávněný. Soud proto žalobnímu návrhu zcela vyhověl. Žalobkyně má zároveň proti žalované nárok na zákonný úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 2 150 Kč od 30. 6. 2019 do zaplacení, a to dle ust. § 1970 občanského zákoníku a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 vyhl. (návrh na zahájení řízení a předžalobní upomínka), neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.