23 C 63/2022-27 — Obvodní soud pro Prahu 10

Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 2. 5. 2022 domáhala toho, aby soud uložil žalované, povinnost uhradit jí částku 2 150 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 25. 6. 2021 provedla žalobkyně v souladu se zákonem o pozemních komunikacích, technický úkon, spočívající v odtahu motorového vozidla [registrační značka], kdy bylo vozidlo umístěno na odtahový vůz a umístěno na odtahovém parkovišti žalobkyně. Dluh žalované je tvořen částkou za odtah vozidla 1 900 Kč a za služby parkoviště (parkovné) za 1. den (den odtahu) až 3. den 250 Kč. Žalobkyně zaslala žalované předžalobní výzvu, avšak bez odezvy. Vzhledem k tomu, že se žalovaná dostala s peněžitým plněním žalobkyni do prodlení, požadovala žalobkyně rovněž zákonný úrok z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně původně v žalobě označila žalovanou jako společnost [právnická osoba], [IČO], [ulice a číslo], [PSČ] [obec] – [část obce]. Podáním ze dne 21. 7. 2022 žalobkyně upřesnila identifikaci žalované, a uvedla, že žalovanou je společnost [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa žalované], dřív pod názvem [anonymizována dvě slova] [právnická osoba] vůči které byl proveden dne 25. 6. 2021 technický úkon – odtah vozidla žalované. Žalovaná se k žalobě vyjádřila podáním ze dne 18. 8. 2022, ve kterém sdělila, že si není vědoma toho, že by došlo k odtahu jejího vozidla. Dále uvedla, že nebyla žalobkyní informována o odtahu vozidla a nebyla jí zaslána předžalobní výzva, jak uvádí žalobkyně. Soud postupoval dle § 115a o. s. ř. a k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili, žalovaná podáním ze dne 18. 8. 2022 a žalobkyně v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Z provedených důkazů soud zjistil následující skutkový stav: Žalovaná se dle výpisu z obchodního rejstříku nazývala do dne 14. 1. 2022 [anonymizována dvě slova] [právnická osoba] a ke dni 14. 1. 2022 byl název změněn na [právnická osoba] (důkaz: Výpis z obchodního rejstříku ze dne 21. 7. 2022). Dne 25. 6. 2021 provedla žalobkyně, která je oprávněna k odstranění silničních vozidel z místních komunikací, odtah motorového vozidla [registrační značka] (důkaz: Zřizovací listina, Protokol o odtahu vozidla [číslo]). Provozovatelem vozidla byla v předmětné době žalovaná (tehdy [anonymizována dvě slova] [právnická osoba]), která si i vozidlo na parkovišti žalované dne 25. 6. 2021 vyzvedla a převzetí stvrdila podpisem na protokolu o odtahu vozidla [číslo] (důkaz: kopie Osvědčení o registraci vozidla). Za odtah a umístění vozidla na parkovišti žalobkyně vznikla žalované povinnost uhradit žalobkyni částku ve výši 2 150 Kč (důkaz: Nařízení o maximálních cenách za nucené odtahy vozidel včetně jejich střežení na parkovišti [anonymizována dvě slova] [obec] ze dne 12. 2. 2013 a usnesení [anonymizována dvě slova] [obec] [číslo] ze dne 12. 2. 2013) tvořenou částkou 1 900 Kč za odtah, 250 Kč za první až třetí den střeženého parkování. Žalovaná dlužnou částku žalobkyni neuhradila, a to ani poté, co jí byla zaslána výzva k úhradě dlužné částky ze dne 1. 7. 2021. Výzva obsahovala informaci o tom, že nebude-li pohledávka uhrazena, bude vymáhána prostřednictvím soudu, a to včetně příslušenství a nákladů řízení (důkaz: Výzva k úhradě dlužné částky ze dne 1. 7. 2021). Výzva žalobkyně byla zaslána na obchodní firmu a adresu sídla žalované podle obchodního rejstříku (důkaz: Výpis z obchodního rejstříku ze dne 21. 7. 2022, Dodejka k výzvě). Další výzvu k plnění zaslala žalobkyně dne 26. 4. 2022 do datové schránky společnosti [právnická osoba], nikoliv však do datové schránky žalované (důkaz: Výzva k úhradě dlužné částky ze dne 26. 4. 2022 a doručenka datové zprávy). Po právní stránce posoudil soud danou věc následujícím způsobem: V souladu s ust. § 19b odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb., zákona o pozemních komunikacích (dále jen „zákon“), je-li to nezbytné pro naplnění účelu dočasného zákazu nebo omezení stání nebo zastavení silničních vozidel podle § 19a zákona, je vlastník pozemní komunikace oprávněn odstranit silniční vozidlo ponechané na pozemní komunikaci v rozporu s tímto zákazem nebo omezením a odstavit je na vhodném místě. Po pominutí důvodů pro odstranění silničního vozidla je vlastník pozemní komunikace povinen vozidlo bez zbytečného odkladu vrátit na místo, odkud bylo odstraněno, nebo na jiné vhodné místo v bezprostředním okolí viditelné z místa, odkud bylo vozidlo odstraněno. Není-li to možné, oznámí vlastník pozemní komunikace provozovateli silničního vozidla a Policii České republiky místo, kde je možné vozidlo vyzvednout, a způsob jeho vyzvednutí. Žalobkyně odstranila dne 25. 6. 2021 vozidlo žalované a vznikl jí tak nárok požadovat po žalované, jakožto provozovateli vozidla, náklady odtahu dle nařízení č. 13/2001 [anonymizováno] [obec] a náklady parkovného do dne 25. 6. 2021. Dle u st. § 2 tohoto nařízení jsou náklady za odtah vozidla (1 900 Kč) a umístění na střeženém parkovišti (250 Kč) celkem ve výši 2 150 Kč. Soud tedy dospěl k závěru, že nárok žalobkyně na uhrazení nákladů za odstranění a parkování vozidla je zcela oprávněný. Soud proto žalobnímu návrhu zcela vyhověl. Žalobkyně má zároveň proti žalované nárok na zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 2 150 Kč od 2. 8. 2021 do zaplacení, a to dle ust. § 1970 občanského zákoníku a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142a odst. 1 o. s. ř. Soud žalobkyni přiznal právo na náhradu nákladů řízení proti žalované, když posoudil výzvu ze dne 1. 7. 2021 zaslanou na adresu sídla žalované dle obchodního rejstříku jako výzvu předžalobní. Výzva obsahovala náležitosti dle § 142a odst. 1 o. s. ř. a byla žalované zaslána nejméně 7 dní před podáním žaloby. Soud proto dle § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů řízení v částce 200 Kč v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití § 1 a § 2 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle kterých účastníkovi řízení, jenž v řízení nebyl zastoupen zástupcem dle § 137 odst. 2 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 100 Kč jako paušální náhrada za každý úkon učiněný ve věci, přičemž žalobkyně ve věci učinila 2 úkony (žaloba; výzva k plnění). Soud dospěl k závěru, že v tomto případě jsou splněny podmínky pro přiznání náhrady nákladů řízení v rozsahu podle § 2 odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., když žaloba je podána na ustáleném vzoru, ve kterém žalobkyně pouze mění žalovanou osobu a několik málo dalších údajů, ostatní skutkové a právní věci jsou obdobné, předmětem řízení je peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč. Soud proto rozhodl o paušální náhradě za úkon dle § 2 odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb.