23 C 66/2022-29 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 9 502 Kč jako příspěvku žalovaného za nepojištěné vozidlo [registrační značka], [příjmení]: [anonymizováno] (dále jen:„ vozidlo“), za dobu od 15. 5. 2019 – 29. 8. 2019, neboť ohledně uvedeného vozidla nebyla uzavřena pojistná smlouva týkající se pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou uvedeným vozidlem, a poplatku spojeného s uplatněním práva. Žalovaná částka v sobě zahrnuje příspěvek vypočtený denní sazbou 86 Kč x 107 dnů, kdy bylo vozidlo nepojištěno, tedy 9 202 Kč, a poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč. Žalovaný dlužnou částku neuhradil, i přes výzvy žalobkyně. 2. Soud si od [stát. instituce] vyžádal výpis z registru silničních vozidel ohledně vlastníka vozidla v období, za něž žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení příspěvku za nepojištěné vozidlo. Z výpisu předloženého [stát. instituce] plyne, že v soudem dotazovaném období byla vlastníkem vozidla jiná osoba než žalovaný ([anonymizováno] [jméno] [příjmení]). Soud se proto žalobkyně přípisem ze dne 4. 10. 2022 dotázal, zda trvá na podané žalobě. 3. K dotazu soudu žalobkyně žalobu podáním ze dne 10. 10. 2022 doplnila. Žalobkyně doložila kupní smlouvu ze dne 10. 5. 2019, z níž dovozovala, že vlastnictví k vozidlu přešlo ke dni uzavření smlouvy z [anonymizováno] [jméno] [příjmení] na žalovaného. Žalobkyně proto za skutečného vlastníka vozidla v daném období považovala žalovaného a žalovanou částku proto požadovala po něm. 4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 5. Soud postupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili - žalobkyně s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasila ve svém návrhu a žalovaný byl soudem vyzván, aby se ve smyslu ustanovení § 115a o.s.ř. vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž k výzvě soud připojil doložku, že nevyjádří-li se žalovaný k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Žalovaný se k výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byla výzva doručena fikcí do vlastních rukou dne 8. 8. 2022 v souladu s § 46b písm. a) o.s.ř. ve spojení s § 49 odst. 2, 4 o.s.ř. Žalovaný tak s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasil. 6. Na základě předložených listinných důkazů (výzva k úhradě příspěvku ze dne 9. 1. 2020 včetně informace o nepřevzaté zásilce [anonymizováno] a informace o doručení zásilky [anonymizováno] příjemci dne 21. 1. 2020, upomínka žalobkyně ze dne 24. 6. 2020 o úhradě nedoplatku, II. upomínka žalobkyně ze dne 7. 8. 2020 vč. dokladu o vrácení zásilky, výzva k zaplacení dlužné částky ze dne 8. 11. 2021 zaslané [právnická osoba], a.s. předžalobní výzva ze dne 21. 1. 2022 včetně podacího archu a informace o uložení zásilky, kupní smlouva ze dne 10. 5. 2019) učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: Žalovaný byl od 10. 5. 2019 vlastníkem vozidla s [registrační značka], [příjmení]: [anonymizováno], ač změna vlastníka nebyla evidována v registru vozidel. V období od 15. 5. 2019 do 29. 8. 2019 žalovaný jako vlastník vozidla neuzavřel smlouvu o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou uvedeným vozidlem. Žalovaný žalobkyni nezaplatil příspěvek za nepojištěné vozidlo ve výši 9 202 Kč, ač byl k úhradě opakovaně vyzýván. Poprvé byl žalovaný vyzván výzvou žalobkyně ze dne 9. 1. 2020, v níž byl vyzván též k úhradě částky 300 Kč představující náklady mimosoudního uplatnění práva na příspěvek, vše ve lhůtě 30 dní. Žalovaný dlužnou částku dosud neuhradil. 7. Po právní stránce posoudil soud věc následovně: Dle § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla (dále jen„ zákon o pojištění odpovědnosti“) je osoba povinná - vlastník nebo provozovatel vozidla, povinna zaplatit žalobkyni příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2 tohoto zákona, tedy konkrétně za dobu, po kterou bylo vozidlo bez sjednaného pojištění odpovědnosti. Pro určení osoby povinné je v § 4 odst. 2 písm. a) zákona o pojištění odpovědnosti stanovena vyvratitelná domněnka, že osoba zapsaná jako vlastník vozidla v registru vozidel je vlastníkem vozidla. Tuto domněnku lze vyvrátit tím, že bude prokázáno, že skutečným vlastníkem vozidla je jiná osoba, než osoba vedená v registru vozidel. Protože žalobkyně soudu předložila kupní smlouvu na vozidlo, z níž plyne, že vlastníkem vozidla se 10. 5. 2019 stal žalovaný, tak i za situace, kdy je v registru vozidel i po 10. 5. 2019 veden jako vlastník vozidla původní vlastník a nikoliv žalovaný, je osobou povinnou k zaplacení příspěvku skutečný vlastník vozidla - žalovaný. Žalovaný jako vlastník vozidla neměl sjednáno předmětné pojištění v období od 15. 5. 2019 – 29. 8. 2019. Výše příspěvku se dle § 4 odst. 3 zákona o pojištění odpovědnosti vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2 tohoto zákona, a výše denní sazby podle druhu vozidla. Vyhláškou Ministerstva financí č. 205/1999 Sb. je dána k příslušnému vozidlu denní sazba 86 Kč / den (§ 2 odst. 1 písm. o) této vyhlášky). V daném případě se příspěvek vypočte 86 Kč x 107 dnů, tj. činí 9 202 Kč. Dále, s odkazem na ust. § 4 odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Náklady spojené s uplatněním činily částku 300 Kč. Žalobkyně zaslala žalovanému dne 9. 1. 2020 výzvu v souladu s § 4 odst. 6, 7 zákona o pojištění odpovědnosti a určila mu lhůtu 30 dní k úhradě dlužné částky. Žalovaný ve stanovené lhůtě dlužnou částku neuhradil. Žalobkyni též vzniklo právo požadovat po žalovaném zákonný úrok z prodlení v souladu s § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, ode dne následujícího po uplynutí poskytnuté 30 denní lhůty pro zaplacení dlužné částky. Protože žalobkyně požadovala úrok z prodlení z dlužné částky od pozdějšího data než ode dne následujícího po splatnosti žalované pohledávky, přiznal soud žalobkyni úrok z prodlení až od žalobkyní požadovaného pozdějšího data. 8. S ohledem na shora uvedené skutečnosti a za použití shora uvedených ustanovení dospěl soud k závěru, že žalobou uplatněný nárok byl prokázán. Z důvodů výše uvedených soud žalobě vyhověl a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 667 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem v částce 3 267 Kč. Odměna advokáta byla stanovena dle § 6 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 9 502 Kč jednak dle § 14b a. t., dle něhož za každý ze tří úkonů právní služby realizovaný před podáním návrhu (příprava a převzetí, sepis výzvy, podání žaloby) činí odměna advokáta 200 Kč a náleží mu dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. za každý z úkonů paušální náhrada výdajů po 100 Kč (celkem 900 Kč), jednak dle § 6 odst. 1 a § 7 a. t. dle něhož za jeden úkon právní služby (doplnění žaloby) činí odměna advokáta 1 500 Kč a náleží mu dle § 13 odst. 4 a) a. t. za každý z úkonů paušální náhrada výdajů po 300 Kč (celkem 1 800 Kč) a daň z přidané hodnoty ve výši 21% z částky 2 700 Kč ve výši 567 Kč. 10. Soud dospěl k závěru, že v tomto případě jsou splněny podmínky pro přiznání náhrady nákladů řízení v rozsahu podle § 14b a. t. Žaloba je podána na ustáleném vzoru, ve kterém žalobkyně pouze mění žalovanou osobu a několik málo dalších údajů, čímž se celý proces stává z velké části pouze automatizovanou administrativní záležitostí, nevyžadující složité právní posouzení ani zásadní individualizaci skutkových a právních tvrzení. Z úřední činnosti je soudu známo, že žalobkyně je tímto právním zástupcem zastoupena ve větším množství velmi podobných řízení. Soud proto přiznal náhradu nákladů řízení v rozsahu dle § 14b a. t. 11. Lhůta k plnění byla v obou případech stanovena v délce 3 dnů od právní moci rozsudku podle ustanovení § 160 odst. 1 věta 1 o.s.ř. a dle ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř. byla povinnost žalovaného k náhradě nákladů řízení stanovena k rukám zástupce žalobkyně.