23 C 95/2022-19 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 4 436 Kč jako příspěvku žalovaného za nepojištěné vozidlo [registrační značka], [příjmení]: [anonymizováno] (dále jen:„ vozidlo“) za dobu od 20. 10. 2020 do 15. 1. 2021, neboť ohledně uvedeného vozidla nebyla uzavřena pojistná smlouva týkající se pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou uvedeným vozidlem, a poplatku spojeného s uplatněním práva. Žalovaná částka v sobě zahrnuje příspěvek vypočtený denní sazbou 47 Kč x 88 dní, kdy bylo vozidlo nepojištěno, tedy 4 136 Kč, a poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč. Žalovaný dlužnou částku neuhradil, i přes výzvy žalobkyně. 2. Soud si od [stát. instituce] vyžádal výpis z registru silničních vozidel ohledně vlastníka/provozovatele vozidla v období, za něž žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení příspěvku za nepojištěné vozidlo. Z výpisu předloženého [stát. instituce] plyne, že v soudem dotazovaném období byl vlastníkem a provozovatelem vozidla žalovaný. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Soud postupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili - žalobkyně s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasila ve svém návrhu a žalovaný byl soudem vyzván, aby se ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž k výzvě soud připojil doložku, že nevyjádří-li se žalovaný k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný se k výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byla výzva soudu doručena fikcí do vlastních rukou dne 24. 10. 2022 v souladu s § 46b písm. a) o. s. ř. ve spojení s § 49 odst. 2, 4 o. s. ř. Žalovaný tak s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasil. 5. Na základě předložených listinných důkazů (výzva k úhradě příspěvku do garančního fondu [anonymizováno] ze dne 11. 3. 2021, upomínka o úhradu nedoplatku příspěvku do garančního fondu ČKP ze dne 17. 6. 2021, upomínka II. ze dne 16. 7. 2021, informace o vrácení zásilky [anonymizováno], informace o uložení [anonymizováno], uloženo do 30. 7. 2021, vrácená zásilka uložená dne 20. 7. 2021, předžalobní upomínka ze dne 26. 4. 2022, poštovní podací arch zásilky [anonymizováno] ze dne 26. 4. 2022, sledování zásilky [anonymizováno], 28. 4. 2022 adresát nezastižen) učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: Žalovaný byl vlastníkem vozidla [registrační značka]. Žalovaný na vozidlo v době od 20. 10. 2020 do 15. 1. 2021 neuzavřel smlouvu o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou uvedeným vozidlem. Žalovaný žalobkyni nezaplatil příspěvek za nepojištěné vozidlo ve výši 4 136 Kč, ač byl k úhradě opakovaně vyzýván. První výzva, která byla žalovanému dle informací o doručování zasílána, je označena jako upomínka II. ze dne 16. 7. 2021. V této výzvě je žalovaný vyzýván k úhradě příspěvku za nepojištěné vozidlo ve výši 4 136 Kč a částky 300 Kč představující náklady mimosoudního uplatnění práva na příspěvek ve lhůtě do 26. 7. 2021. Ve výzvě je rovněž obsažen popis důvodů vzniku nároku na příspěvek a poučení žalovaného o tom, že je oprávněn žalobkyni doložit okolnosti vylučující vznik nároku na příspěvek a poučení o možnosti [anonymizováno] uplatnit nárok na zaplacení příspěvku a nákladů [anonymizováno] u soudu. Žalovaný dlužnou částku dosud neuhradil, a to ani na předžalobní výzvu žalobkyně ze dne 26. 4. 2022. 6. Po právní stránce posoudil soud věc následovně: Dle § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla (dále jen„ zákon o pojištění odpovědnosti“) je osoba povinná - vlastník nebo provozovatel vozidla, povinna zaplatit žalobkyni příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2 tohoto zákona, tedy konkrétně za dobu, po kterou bylo vozidlo bez sjednaného pojištění odpovědnosti. Žalovaný, který je vlastníkem vozidla, neměl sjednáno pojištění vozidla v období od 20. 10. 2020 do 15. 1. 2021. Výše příspěvku se dle § 4 odst. 3 zákona o pojištění odpovědnosti vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2 tohoto zákona, a výše denní sazby podle druhu vozidla. Vyhláškou Ministerstva financí č. 205/1999 Sb. je dána k příslušnému vozidlu denní sazba 47 Kč / den (§ 2 odst. 1 písm. g) této vyhlášky). V daném případě se příspěvek vypočte 47 Kč x 88 dní, tedy činí 4 136 Kč. Dále, s odkazem na ust. § 4 odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek, jež činily částku 300 Kč. Žalobkyně zaslala žalovanému dne 16. 7. 2021 výzvu v souladu s § 4 odst. 6, 7 zákona o pojištění odpovědnosti s tím rozdílem, že žalovanému určila lhůtu k úhradě v délce 10 dní (do 26. 7. 2021). Žalovaný ve stanovené lhůtě dlužnou částku neuhradil. Vzhledem k tomu, že dle § 4 odst. 7 zákona o pojištění odpovědnosti je žalobkyně povinna žalovanému poskytnout lhůtu k plnění v délce nejméně 30 dnů ode dne doručení výzvy, přičemž toto ustanovení je částečně kogentní, posoudil soud splatnost příspěvku dle § 4 odst. 7 zákona o pojištění odpovědnosti. Výzva byla žalovanému zaslána dne 16. 7. 2021 a byla uložena k vyzvednutí do 30. 7. 2021. Protože si žalovaný zásilku v uvedené lhůtě nevyzvedl, byla dne 30. 7. 2021 výzva doručena. Lhůta plnění dle § 4 odst. 7 zákona o pojištění odpovědnosti činí 30 dní, tedy žalovaný byl oprávněn požadovanou částku zaplatit do 29. 8. 2021. Protože tak žalovaný neučinil, byl od 30. 8. 2021 v prodlení. Žalobkyni proto vzniklo právo požadovat po žalovaném zákonný úrok z prodlení v souladu s § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ode dne 30. 8. 2021. 7. S ohledem na shora uvedené skutečnosti a za použití shora uvedených ustanovení dospěl soud k závěru, že žalobou uplatněný nárok byl prokázán, s výjimkou nároku na zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 4 136 Kč v období od 26. 5. 2021 do 29. 8. 2021. Z důvodů výše uvedených soud žalobě částečně vyhověl a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, a částečně ji zamítl, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem. Advokátovi náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 4 436 Kč a sestává z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (příprava a převzetí, výzva k plnění, návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. 9. Soud dospěl k závěru, že v tomto případě jsou splněny podmínky pro přiznání náhrady nákladů řízení v rozsahu podle § 14b a. t. Žaloba je podána na ustáleném vzoru, ve kterém žalobkyně pouze mění žalovanou osobu a několik málo dalších údajů, čímž se celý proces stává z velké části pouze automatizovanou administrativní záležitostí, nevyžadující složité právní posouzení ani zásadní individualizaci skutkových a právních tvrzení. Z úřední činnosti je soudu známo, že žalobkyně je tímto právním zástupcem zastoupena ve větším množství velmi podobných řízení. Soud proto přiznal náhradu nákladů řízení v rozsahu dle § 14b a. t.