34 C 106/2022-44 — Obvodní soud pro Prahu 10

Žalobkyně se domáhala vůči žalovanému, aby mu soud uložil povinnost zaplatit žalobkyni 8 000 Kč s příslušenstvím, z titulu smlouvy o úvěru uzavřené dne 6. 3. 2017 mezi právní předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba], [IČO], a žalovaným. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud ve věci rozhodoval podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti žalobkyně i žalovaného. Oba byli k prvnímu jednání konanému dne 19. 10. 2022 řádně předvoláni, žalobkyně se omluvila a souhlasila s jednáním ve své nepřítomnosti, žalovaný se bez omluvy nedostavil. Soud tak vycházel podle § 120 odst. 2 věty druhé o. s. ř. z listinných důkazů předložených žalobkyní, které byly u jednání provedeny. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], [IČO], uzavřela s žalovaným dne 5. 4. 2017 smlouvu, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 8 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit nejpozději do 5. 4. 2017, a pohledávka za žalovaným byla následně převedena na žalobkyni. K prokázání této skutečnosti soudu předložila mj. smlouvu o [anonymizováno] úvěru a smlouvu o postoupení pohledávek. Ze smlouvy o [anonymizováno] úvěru bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně a pan [celé jméno žalovaného], RČ [číslo], bytem [adresa], uzavřeli dne 6. 3. 2017 smlouvu, na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout panu [celé jméno žalovaného a původního účastníka] finanční prostředky ve výši 8 000 Kč a pan [celé jméno žalovaného a původního účastníka] se je zavázal vrátit nejpozději do 5. 4. 2017. Z dalších provedených listinných důkazů soud nezjistil žádné skutečnosti rozhodné pro posouzení klíčové otázky pasivní věcné legitimace žalovaného. Poučení podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. soud poskytuje pouze u jednání. Jelikož se žalobkyně k jednání nedostavila, o možnost být soudem řádně poučena o riziku neunesení svého důkazního břemene ohledně pasivní legitimace žalovaného se sama připravila. Soud není povinen poskytovat poučení žalobkyni písemně, obzvlášť ne tehdy, je-li zastoupena advokátem. Uvádí-li žalobkyně ve své omluvě z jednání, že v případě, že by jí hrozilo neunesení břemene tvrzení či důkazního, žádá o poučení a poskytnutí lhůty, přehlíží, že soud poučuje podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. toliko u jednání v přítomnosti účastníka řízení, vůči němuž poučení směřuje, jakož i to, že k podmíněnému podání se podle § 41a odst. 2 o. s. ř. nepřihlíží (srov. usnesení [název soudu] ze dne 27. 10. 2020, sp. zn. [ústavní nález], a usnesení [název soudu] ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. [spisová značka]; v usnesení sp. zn. [spisová značka] [název soudu] uzavřel, že„ ustanovení § 118a o. s. ř. upravuje jen poučovací povinnost soudu při jednání. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle ustanovení § 118a o. s. ř. proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn ani povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání.“). Vzhledem k tomu, že se žalobkyni nepodařilo předloženými listinnými důkazy prokázat svou pasivní věcnou legitimaci žalovaného, soud žalobu výrokem I. tohoto rozsudku zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem II. tohoto rozsudku podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo, neboť zcela úspěšnému žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly. Stručné odůvodnění tohoto rozsudku vychází z § 157 odst. 4 o. s. ř., podle něhož v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.