34 C 134/2022-18 — Obvodní soud pro Prahu 10

Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) domáhala vůči žalovanému, aby mu soud uložil povinnost zaplatit žalobkyni 945 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 41,54 Kč z titulu neuhrazených [anonymizováno] poplatků za období květen 2021 až listopad 2021. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Podle předloženého potvrzení o přihlášení poplatníka [anonymizováno] poplatků je žalovaný přihlášen jako držitel přijímače od prosince 2020 do příslušné evidence. Tomu odpovídá i přehled plateb žalovaného od za období květen 2021 až listopad 2021, vždy ve výši 135 Kč/měsíc, ze kterého vyplývá i dluh za uvedené období. Celková dlužná částka tak činí 945 Kč (7 měsíců x 135 Kč). Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani po upomínce žalobkyně. Žalovaný netvrdil, a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by na [anonymizováno] poplatku zaplatil více, než připouštěla žalobkyně, ani že by přijímač odhlásil před uplynutím rozhodného období nebo že by splňoval podmínky pro osvobození od [anonymizováno] poplatku. Soud věc posoudil po právní stránce podle § 3 odst. 2, § 6, § 7 odst. 1, 2 a § 10 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích (dále jen „zákon“). Podle výše citovaných ustanovení se osoba, která vlastní [anonymizováno] přijímač, stává poplatníkem [anonymizováno] poplatku ve výši 135 Kč měsíčně. Tento poplatek je poplatník povinen zaplatit provozovateli vysílání nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. V případě, že poplatník nezaplatí [anonymizováno] poplatek ani na základě výzvy provozovatele, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněn domáhat se svého práva u soudu. Žalovaný dlužnou částku ve výši 945 Kč přes výzvu žalobkyně nezaplatil, žalobkyni tak vzniklo právo vymáhat tuto částku u soudu dle § 10 zákona. Nárok žalobkyně na úrok z prodlení plyne z § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), výše úroku z prodlení se řídí § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaný se do prodlení s jednotlivými platbami dostal vždy den následující po jejich splatnosti. Celková výše kapitalizovaných úroků ke dni 15. 2. 2022 (tj. ke dni podání žaloby) činí 41,54 Kč. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o.s.ř., které činí podle § 2 odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., částku 100 Kč za každý ze dvou úkonů učiněných ve věci do podání návrhu na zahájení řízení včetně (výzva k plnění, návrh ve věci samé). Náklady za právní zastoupení nebyly žalobkyni přiznány, neboť je soud nepovažuje za účelně vynaložené. Soud vychází z toho, že žalobkyně sama spravuje agendu [anonymizováno] poplatků, má své právní oddělení a je tak nepochybně personálně i technicky vybavena k uplatňování nároků spojených s poplatkovou povinností držitelů [anonymizováno] přijímačů, včetně uplatnění těchto nároků v soudním řízení (viz nález [název soudu] ze dne 6. 2. 2015, [anonymizováno] [ústavní nález]). Lhůta k plnění byla v obou případech stanovena v délce 3 dnů od právní moci rozsudku podle ustanovení § 160 odst. 1 věta 1 o.s.ř. a dle ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř. byla povinnost žalovaného k náhradě nákladů řízení stanovena k rukám zástupce žalobkyně. Stručné odůvodnění tohoto rozsudku vychází z § 157 odst. 4 o. s. ř., podle něhož v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.