34 C 144/2022-16 — Obvodní soud pro Prahu 10

Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu domáhala zaplacení částky uvedené v záhlaví s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně, [právnická osoba] [anonymizováno], uzavřela s žalovanou dne 27. 1. 2020 smlouvu [anonymizována dvě slova] [číslo] jejímž předmětem bylo poskytnutí úvěru ve výši 12 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnutý úvěr původnímu věřiteli zpět za ve smlouvě sjednaných podmínek. Žalovaná svoji povinnost nesplnila a na poskytnutý úvěr neuhradila ničeho ani po zaslání předžalobní výzvy. Vedle dlužné jistiny ve výši 12 000 Kč žalobkyně dále požaduje zaplacení smluvní pokuty ve výši 864 Kč Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 29. 3. 2021 byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. V řízení z listinných důkazů vyplynulo, že [právnická osoba] s.r.o. uzavřela s žalovanou dne 27. 1. 2020 smlouvu, na základě které žalované poskytla finanční prostředky ve výši 12 000 Kč, a to převodem na účet žalované (smlouvou [anonymizována tři slova] [číslo] potvrzením o provedené odchozí platbě). Žalovaná se zavázala dluh v celkové výši 17 340,84 Kč, skládající se z jistiny ve výši 12 000 Kč, úroku ve výši 108 Kč a administrativního poplatku ve výši 5 232,84 Kč vrátit nejpozději do 27. 2. 2020. Úrok byl sjednán ve výši 108 Kč, RPSN činilo 8716,88 %. Dle čl. 5 smlouvy bylo mj. ujednáno, že věřitel je oprávněn účtovat smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je klient v prodlení, a to za každý den prodlení, počínaje následujícím dnem po sjednaném datu splatnosti úvěru a zákonné úroky z prodlení, jejichž výše odpovídá ročně výši reposazby stanovené [anonymizováno] národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů (smlouvou o spotřebitelském úvěru [číslo]). V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaná na dluh něčeho uhradila. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 29. 3. 2021 včetně seznamu pohledávek postoupila [právnická osoba] s.r.o. pohledávku za žalovanou žalobkyni (smlouvou o postoupení souboru pohledávek vč. přílohy). Postoupení bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 13. 4. 2021 (oznámením o postoupení pohledávky). Písemnou předžalobní upomínkou ze dne 26. 11. 2021 vyzvala žalobkyně žalovanou k úhradě dluhu (předžalobní výzvou s podacím lístkem), žalovaná však dluh do dnešního dne neuhradila. Soud nemá důvodu pochybovat o uvedených skutečnostech, tím spíše za situace, kdy žalovaná soudu žádné důkazy nepředložila, žalobou uplatněný nárok nesporovala a uhrazení dlužné částky netvrdila. Po právní stránce soud posoudil věc následovně: Na projednávanou věc je nutné aplikovat ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., [anonymizována tři slova] (dále též jen„ zákon“). Podle § 2395 a násl. o. z. se smlouvou [anonymizována dvě slova] úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Podle § 122 odst. 1 písm. a) věty před středníkem zákona, věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele. Podle § 1968 o. z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnost, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 o. z. a § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, na základě které žalovaná čerpala úvěr ve výši 12 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr řádně a včas splatit dle podmínek sjednaných ve smlouvě. Žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, vystupovala ve smyslu § 420 o. z. jako podnikatel, který při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně na vlastní účet a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku, a žalovaná vystupoval ve smyslu § 419 o. z. jako spotřebitel jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu svého povolání, proto jde dle § 1810 o. z. [anonymizována dvě slova] smlouvu. Žalovaná dlužnou částku nesplatila řádně a včas, na čerpaný úvěr neuhradila ničeho. Celková dlužná částka činí 12 864 Kč a sestává z dlužné jistiny ve výši 12 000 a smluvní pokuty ve výši 0,01 % denně z jistiny dlužné částky ode dne následujícího po datu splatnosti, tj. od 27. 2. 2020, do podání žaloby dne 16. 2. 2022, tj. ve výši 864 Kč. Soud proto žalobkyni výrokem I. tuto částku přiznal spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 12 000 Kč od 28. 2. 2020 do zaplacení. Výše úroku z prodlení vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 12 864 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 300 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. S ohledem na ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. přiznal soud tyto náklady k rukám právního zástupce žalobkyně a lhůtu k plnění stanovil v souladu s ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.