34 C 204/2021-55 — Obvodní soud pro Prahu 10

Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) ze dne 12. 5. 2020 domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 8 773,47 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, [anonymizováno] [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ banka“), uzavřela se žalovanou smlouvu o bankovních produktech a službách, na základě které se banka zavázala poskytnout žalované bankovní produkty a služby, tedy zřídit a vést pro žalovanou bankovní účet a poskytnout žalované [anonymizováno] úvěr [anonymizováno], kterým umožnila žalované přečerpat prostředky na běžném účtu až do výše povoleného úvěrového limitu sjednaného ve smlouvě. Žalovaná se pak zavázala dodržet měsíční kreditní příjem a kreditní období na běžném účtu a nepřekročit povolený limit. Žalovaná svoji povinnost nesplnila, zejména tím, že překročila sjednanou výši úvěrového limitu a nesplácela úvěr řádně a včas. [příjmení] tak využila svého práva a v souladu se smluvními podmínkami převedla dne 27. 10. 2017 aktuální výši nepovoleného přečerpání účtu ve výši 9 154,93 Kč na nově zřízený úvěrový účet, a to za účelem jeho uhrazení žalovanou v pravidelných splátkách, což banka písemně oznámila žalované, včetně výše a počtu pravidelných splátek. Žalovaná splátky nehradila řádně a včas, proto banka využila svého práva a celý úvěr zesplatnila ke dni 3. 4. 2018. Dlužná částka ve výši 8 773,47 Kč odpovídá jistině, žalobkyně dále požaduje kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 426,53 Kč, smluvní úrok a zákonný úrok z prodlení z dlužné částky. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. V řízení z listinných důkazů vyplynulo, že [právnická osoba], uzavřela s žalovanou dne 10. 8. 2016 smlouvu o [anonymizována dvě slova] a [anonymizováno] (dále jen„ smlouva“), na základě které se [jméno] [příjmení] [příjmení] zavázala vést žalované běžný účet a poskytnout jí [anonymizována dvě slova] úvěr [anonymizováno] povolením debetního zůstatku běžného účtu do výše povoleného limitu. Nedílnou součástí smlouvy byly i všeobecné obchodní podmínky (dále jen„ OP“). Žalované na účtu vznikl nepovolený debetní zůstatek ve výši 8 773,47 Kč, který nevyrovnala, [jméno] [příjmení] [příjmení] proto záporný zůstatek převedla ke dni 27. 10. 2017 na nově zřízený úvěrový účet. Od 27. 10. 2017 byla žalovaná povinna hradit úrok z prodlení v zákonné výši z nesplacené částky. [jméno] [příjmení] [příjmení] dne 18. 2. 2020 uzavřela s žalobkyní Smlouvu o postoupení pohledávek, kterou na žalobkyni převedla pohledávku za žalovanou z předmětné smlouvy. Postoupení pohledávek bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 28. 2. 2020. Ke dni postoupení činila pohledávka za žalovanou celkem 9 200 Kč, z toho částka 8 773,47 Kč představovala jistinu a částka 426,53 Kč kapitalizovaný úrok z prodlení. Žalovaná na svůj dluh neuhradila ničeho navzdory předžalobní upomínce. Soud nemá důvodu pochybovat o uvedených skutečnostech, tím spíše za situace, kdy žalovaná soudu žádné důkazy nepředložila, žalobou uplatněný nárok nesporovala a uhrazení dlužné částky netvrdila. Po právní stránce soud věc posoudil podle § 2662 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), ve spojení s § 2395 a násl. o. z. Soud dospěl k právnímu závěru, že mezi [jméno] [příjmení] [příjmení] a žalovanou byla řádně uzavřena smlouva o účtu dle § 2662 o. z., na základě které [jméno] [příjmení] [příjmení] vedla pro žalovanou běžný účet. Žalovaná účet využívala, avšak se dostala do nepovoleného záporného zůstatku - 8 773,47 Kč, čímž porušil smluvní podmínky. Žalovaná záporný zůstatek nevyrovnala, čímž se dostala dle § 1968 o. z. do prodlení s úhradou peněžitého dluhu, a proto má žalobkyně, na kterou [jméno] [příjmení] [příjmení] své nároky ze smlouvy postoupila ve smyslu § 1879 a násl. o. z., nárok nejen na úhradu dlužné částky, ale dle smluvních podmínek ve spojení s § 1970 o. z. i na úhradu úroku z prodlení. Výše úroku z prodlení vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., přičemž ke dni 3. 4. 2018 dosáhla kapitalizované částky 426,53 Kč. Soud proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I., a žalobě zcela vyhověl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 8 773,47 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 200 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Soud dospěl k závěru, že v tomto případě jsou splněny podmínky pro přiznání náhrady nákladů řízení v rozsahu podle § 14b a. t. Žaloba je podána na ustáleném vzoru, ve kterém žalobkyně pouze mění osobu žalovaného a několik málo dalších údajů, čímž se celý proces stává z velké části pouze automatizovanou administrativní záležitostí, nevyžadující složité právní posouzení ani zásadní individualizaci skutkových a právních tvrzení. Soud proto přiznal náhradu nákladů řízení v rozsahu dle § 14b a. t. Lhůta k plnění byla v obou případech stanovena v délce 3 dnů od právní moci rozsudku podle ustanovení § 160 odst. 1 věta 1 o.s.ř. a dle ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř. byla povinnost žalované k náhradě nákladů řízení stanovena k rukám zástupce žalobkyně. Stručné odůvodnění tohoto rozsudku vychází z § 157 odst. 4 o.s.ř., podle něhož v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.