34 C 248/2022-36 — Obvodní soud pro Prahu 10

Žalobkyně se žalobou podanou soudu domáhala zaplacení částky uvedené v záhlaví s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 30. 12. 2010 smlouvu o [anonymizováno] úvěru, na základě které se žalovanému zavázala na jeho běžný účet č. [bankovní účet] poskytnout [anonymizováno] úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 50 000 Kč. Tento úvěr byl žalovanému poskytnut k podnikatelským účelům. Žalovaný [anonymizováno] úvěr čerpal, žalobkyně však následně využila svého práva dle smlouvy a smlouvu o [anonymizováno] úvěru ke dni 20. 6. 2021 vypověděla. Ke dni 31. 12. 2021 evidovala žalobkyně za žalovaným následkem poskytnutého a nesplaceného [anonymizováno] úvěru splatnou pohledávku v celkové výši 44 154,82 Kč. Žalobkyně vedle dlužné částky dále požaduje i sjednaný úrok a smluvní úrok z prodlení. Žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho, ani po zaslání předžalobní upomínky. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. V řízení z listinných důkazů vyplynulo, že žalobkyně s žalovaným uzavřeli dne 30. 12. 2010 smlouvu, na základě které byl žalovanému žalobkyní poskytnut kontokorentní úvěr k běžnému účtu [číslo] ve výši úvěrového rámce 50 000 Kč (smlouvou o [anonymizováno] úvěru ze dne 30. 12. 2010, smlouvou o běžném účtu ze dne 16. 11. 2010). Žalobkyně využila svého práva dle odstavce 9 smlouvy a ke dni 20. 6. 2021 vypověděla smlouvu o [anonymizováno] úvěru ze dne 30. 12. 2010, o čemž byl žalovaný informován a současně byl vyzván k bezodkladnému vyrovnání debetního zůstatku účtu (smlouvou o [anonymizováno] úvěru ze dne 30. 12. 2010, výpovědí úvěrové smlouvy a výzvou k úhradě dluhu ze dne 13. 4. 2021 s doručenkou). Za čerpání [anonymizováno] úvěru se žalovaný dle odst. 4 smlouvy zavázal hradit žalobkyni úroky z poskytnutých peněžních prostředků ve výši referenční sazby žalobkyně zvýšené o 6,5 % p.a. (smlouvou o [anonymizováno] úvěru ze dne 30. 12. 2010, potvrzením o výši referenční sazby). Za přečerpání úvěrového rámce byl žalovaný dle odst. 5 smlouvy povinen žalobkyni hradit sankční úroky z nepovoleného debetního zůstatku ve výši trojnásobku referenční sazby žalobkyně, tj. 23,4 % p.a. (smlouvou o [anonymizováno] úvěru ze dne 30. 12. 2010, potvrzením o výši referenční sazby). Na svůj dluh v celkové výši 44 154,82 Kč (přehledem pohybů na účtu žalovaného, ceníkem žalobkyně) žalovaný neuhradil ničeho, ani po zaslání předžalobní upomínky (výzvou k plnění ze dne 5. 8. 2021 s doručenkou). Soud nemá důvodu pochybovat o uvedených skutečnostech, tím spíše za situace, kdy žalovaný soudu žádné důkazy nepředložil, žalobou uplatněný nárok nesporoval a uhrazení dlužné částky netvrdil. Po právní stránce soud uvedená skutková zjištění posoudil takto: V daném případě byla mezi žalobkyní a žalovaným platně uzavřena smlouva o úvěru v souladu s ustanoveními § 2395 až 2400 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a smlouva o účtu dle § 2662 o. z. Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ust. § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li si strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 5 112 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 208 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 44 154,82 Kč sestávající z částky 500 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 500 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 500 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 2 400 Kč ve výši 504 Kč. S ohledem na ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. přiznal soud tyto náklady k rukám právního zástupce žalobkyně a lhůtu k plnění stanovil v souladu s ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.