34 C 258/2022-16 — Obvodní soud pro Prahu 10

Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) ze dne 26. 4. 2022 domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 12 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 12 000 Kč od 11. 12. 2021 do zaplacení ve výši 8,25 % ročně, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení 1 160,88 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 150 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč, smluvní pokutu ve výši 5 136 Kč a náhradu nákladů řízení. Svůj nárok žalobkyně odůvodnila tím, že žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], [IČO] (dále též jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“ nebo„ [anonymizována dvě slova]“) uzavřeli dne 6. 8. 2020 smlouvu o úvěru [číslo] (dále též jen„ smlouva“), na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 12 000 Kč, přičemž se žalovaný zavázal vrátit částku 12 000 Kč spolu s příslušenstvím do 5. 9. 2020. Projev vůle žalovaného byl potvrzen tzv. verifikační platbou a úvěr byl čerpán bezhotovostně na účet žalovaného. Právní předchůdkyně žalobkyně podnikla kroky směřující k posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr a žádost byla následně schválena. Žalovaný nehradil řádně a včas, čímž mu vznikla povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení a povinnost zaplatit paušální náhradu výdajů spojených s upomínáním. Pohledávka byla na základě rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 8. 12. 2021 převedena na žalobkyni, přičemž tato změna byla žalovanému oznámena dopisem ze dne 16. 12. 2022. Žalobkyně požaduje kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 1 160,88 Kč za období od 6. 9. 2020 do 8. 11. 2021, kdy základem pro výpočet je postoupená jistina pohledávky ve výši 12 000 Kč a dále žalobkyně požaduje zákonný úrok z prodlení ode dne následujícího po dni účinnosti postoupení pohledávky, tj. od 11. 12. 2021 z jistiny 12 000 Kč do zaplacení. Podle smlouvy dále žalobkyně požadovala kapitalizovanou smluvní pokutu ve výši 5 136 Kč a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 150 Kč a 217 Kč. Žalovaný neuhradil na svůj dluh ničeho. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Účastníci řízení svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání již v návrhu, a žalovaný se k této výzvě dle § 101 odst. 4 o. s. ř. nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny do vlastních rukou, proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: Společnost [anonymizována dvě slova] jako právní předchůdkyně žalobkyně coby poskytovatel spotřebitelských úvěrů uzavřela s žalovaným dne 6. 8. 2020 smlouvu o úvěru [číslo] pro částku jistiny úvěru 12 000 Kč, a to na dálku na základě tzv. verifikační platby obdržené od žalovaného ve výši 1 Kč. Na základě této smlouvy byla žalovanému bezhotovostně poskytnuta na jeho bankovní účet částka 12 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal splatit částku 12 000 Kč s příslušenstvím do 5. 9. 2020. Žalovaný neuhradil právní předchůdkyni žalobkyně po uzavření smlouvy ničeho. Právní předchůdkyně žalobkyně následně dne 8. 12. 2021 uzavřela s žalobkyní rámcovou smlouvu o postoupení pohledávek s účinností k 10. 12. 2021. Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 16. 12. 2021, odeslaným žalovanému dle poštovního podacího archu dne 17. 12. 2021. Žalobkyně následně zaslala žalovanému dne 11. 4. 2022 předžalobní upomínku ze dne 12. 1. 2022, i přesto však žalovaný dlužnou částku neuhradil. Po právní stránce soud posoudil věc následovně: Na projednávanou věc je nutné aplikovat ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též jen„ zákon“). Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 o. z., podle nějž se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 12 000 Kč. Předchůdkyně žalobkyně vystupovala ve smyslu § 420 o. z. jako podnikatel, který při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně, na vlastní účet a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku, a žalovaný vystupoval ve smyslu § 419 o. z. jako spotřebitel jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu svého povolání, tedy se podle § 1810 o. z. jedná o smlouvu spotřebitelskou. Právní předchůdkyně žalobkyně své nároky ze smlouvy postoupila ve smyslu § 1879 a násl. o. z. na žalobkyni. V projednávaném případě [právnická osoba] [anonymizováno] v souladu s § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru řádně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného, což činí smlouvu o úvěru neplatnou, a to bez ohledu na procesní pasivitu žalovaného, který nevznesl námitku neplatnosti (k tomu srov. nález [název soudu] ze dne 26. 2. 2019 pod sp. zn. [ústavní nález]). Tento závěr je v souladu se závěry obsaženými v rozsudku [název soudu] sp.zn. [spisová značka] ve spojení s konstantní judikaturou [anonymizována dvě slova] [mezinárodní organizace] a [název soudu]. Jak uvedl Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C [číslo] ([právnická osoba] v . [jméno] [příjmení] a další) [číslo listu] směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS (dále jen„ směrnice“), a bod 26 znamená, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno – v orig.„ the burden of proving“) posoudit úvěryschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle [anonymizována dvě slova] zabráněno, aby věřitelé poskytovali úvěry nezodpovědně. Jak přitom uvedl [název soudu] ve svém rozhodnutí ze dne 26. 2. 2019 vydaném pod sp. zn. [ústavní nález] to, zda je reálné splacení dluhu, je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly vzít soudy v potaz bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven nebo nikoli. Je-li neplatná smlouva, pak včetně všech ujednání o úrocích, smluvní pokutě a náhradě nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením (s uplatněním pohledávky). S ohledem na neplatnost posuzované smlouvy má žalobkyně nárok pouze na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z. Jestliže právní předchůdkyně žalobkyně přes neplatnost smlouvy o úvěru plnila žalovanému 12 000 Kč, vzniklo jí dle § 2993 o. z. právo na vrácení bezdůvodného obohacení. Společnost [anonymizována dvě slova] poskytla žalovanému částku 12 000 Kč a žalobkyně výslovně uvedla, že žalovaný neuhradil na svůj dluh ničeho. S ohledem na shora uvedené skutečnosti tak soud vyhověl žalobě co do zaplacení částky ve výši 12 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 12 000 Kč ve výši 8,25 % % ročně od 11. 12. 2021 do zaplacení, jak uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl, jak uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku, a to z důvodů popsaných výše, kdy je-li neplatná smlouva, pak včetně všech ujednání o úrocích, smluvní pokutě a náhradě nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením (s uplatněním pohledávky), jak shora uvedeno. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 644 Kč, přičemž tato částka představuje 28,6 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 64,3 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 35,7 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku za návrh EPR v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 18 663,88 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Lhůtu k plnění soud stanovil v obou případech podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř. v délce tří dnů od právní moci rozsu