34 C 284/2022-26 — Obvodní soud pro Prahu 10

Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne 8. 10. 2021 domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 2 500 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně s žalovaným uzavřela dne 13. 3. 2020 smlouvu o poskytování veřejné telekomunikační služby připojení k síti internet [číslo] Součástí smlouvy byly též všeobecné obchodní podmínky žalobkyně. Žalovanému bylo touto smlouvou zapůjčeno zařízení typu [anonymizována dvě slova] [číslo]. V souladu se smlouvou žalobkyně dne 30. 4. 2021 smlouvu vypověděla a výpověď zaslala na elektronickou adresu žalobce, smluvní vztah skončil uplynutím výpovědní doby v délce 30 dní. Žalovaný nevrátil zapůjčené zařízení, ač toto měl učinit ve lhůtě do 5 dnů od ukončení služby. Žalovaná částka ve výši 2 500 Kč odpovídá smluvní pokutě za nevrácení předmětného zařízení. Žalovaný dluh nesplnil ani po zaslání předžalobní upomínky. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Soud z hlediska skutkového stavu věci (na základě předložených listinných důkazů) dospěl k závěru, že dne 13. 3. 2020 byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena smlouva [číslo] o poskytování veřejné telekomunikační služby, jejíž nedílnou součástí byly mj. všeobecné obchodní podmínky žalobkyně a na základě které bylo žalovanému zapůjčeno zařízení typu [anonymizována dvě slova] [číslo] (smlouvou [číslo] [anonymizováno]). Žalobkyně dne 30. 4. 2021 vypověděla smlouvu, žalovaného o výpovědi informovala a vyzvala ho k vrácení zařízení (výpovědí smlouvy ze dne 30. 4. 2021). Žalovaný dluh, který odpovídá smluvní pokutě za nevrácení zařízení ve výši 2 500 Kč, neuhradil ani po zaslání předžalobní upomínky (smlouvou [číslo] vč. [anonymizováno], předžalobní výzvou s informací o odeslání). Po hmotněprávní stránce se jedná o nárok z titulu smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací dle § 1746 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.). Žalovaný svůj dluh řádně a včas nezaplatil, čímž se dostal dne 22. 6. 2021 dle § 1968 o. z. do prodlení se zaplacením peněžitého dluhu a podle § 1970 o. z. vzniklo žalobkyni právo požadovat po žalovaném vedle dlužné částky i zaplacení úroku z prodlení. Výše úroku z prodlení vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč. Lhůta k plnění byla v obou případech stanovena v délce 3 dnů od právní moci rozsudku podle ustanovení § 160 odst. 1 věta 1 o.s.ř.